Musím vidět Modroočka. Myslím, že právě to by mi mohlo pomoci v řešení mého problému. Musím ho vidět. Ale jak to udělám...
"Pane učiteli, jste debil. Ano, už držím hubu. Ano, už letím pomoct paní kuchařce. Zdar! " nečekal jsem na jeho reakci. Projistotu. Slyšel jsem jen tlumené chichotání svých spolužaček a možná i některých, krapet zženštělých, spolužáků.
Jakmile jsem došel na chatu, sundal jsem si lyže a lyžáky, oblékl si nějaké slušnější oblečení a vydal se do hotelové restaurace. K mé smůle tam Modroočko nebyl. Vracel jsem se smutně přes hotelovou recepci, když tu jsem uslyšel jak někdo volá:
"Lou, pojď prosímtě sem!" Jako na zavolanou přiběhl... Modroočko!
"Přijel nějaký Švýcar, ale nemluví anglicky," vysvětlil mu recepční.
"Aha. A jak? Německy? Italsky? Francouzsky?"
"No to už si musíš zjistit sám." Modroočko pohotově přikývl a začal se věnovat postaršímu švýcarskému turistovi. První se ptal na něco italsky, pak francouzsky, ale až s ' Sprichst du Deutsch?' zabodoval. Chvíli se spolu německy bavili, ale pak Modroočko povolal zpátky recepčního a začal mu vysvětlovat Švýcarovi požadavky.
"Potřebuješ něco chlapče?" šťouchla do mě uklízečka smetákem.
"Nene. Já... já už jdu. Nashle." Když jsem vycházel ze dveří, všiml jsem si, že se na mě Modroočko podíval. Možná omylem, ale podíval.
Vyšel jsem z hotelu. Byl jsem ještě zmatenější, než když jsem tam před chvílí vcházel.
Shrneme si, co jsem vlastně zjistil. Modroočko mluví italsky, francouzsky i německy. Jmenuje se Lou, takže hm... Louis? Pravděpodobně. Asi se na mě podíval a poslední poznatek- uklízečky uklízí nekvalitními rýžovými smetáky.
Měl jsem v hlavě ještě větší guláš než před pár chvílemi. Tak kdo je mého srdce šampion? Počkat, jsem vlastně vůbec gay? Nebyla to jen nějaká horečka? Vybavili se mi oči a úsměv. Dvě nejúžasnější osoby na světě. Instruktor a Modroočko. Teda vlastně Louis. Krásné jméno. Jako pro anděla. Ale andělskou duši má přece instruktor. I když...no... Zmatek! Absolutní!
Šel jsem na chatu, ale zůstávat samotnému se mi tam nechtělo. Tak jsem se zase oblékl do lyžařského, obul si lyžáky a lyže a vydal se zpátky na svah.
"Nechtěl jsi jít pomáhat paní kuchařce?" zdá se, že už učitel trochu vychladl.
"Říkala, že jsem hodný, ale že to zvládne sama."
"Zařaď se, za chvíli pojedeme nahoru," řekl učitel a ukázal na konec řady, kde stála, pro mé 'štěstí', Lisa.
"Neviděls tu někde toho instruktora?" zeptala se mě.
"On tu není?" snažil jsem se aby to nevyznělo smutně, ale v duchu jsem smutný byl. Chtěl jsem vidět jeho úsměv. Ale hlavně jsem ho chtěl poznat blíž.
"O čem sníš Harry?" dloubla do mě Lisa.
"Nechej mě být," štěkl jsem po ní.
"Ale, ale, Haroldek je nějak podrážděný. Kdopak ti vyhodil hračky do kanálu tentokrát?"
"Říkám ti, abys mě laskavě nechala být!" zakřičel jsem na ni.
"Stylesi, Rollinsová, nechovejte se jako malý smradi a okamžitě jeďte na vlek!" křičel po nás učitel. Protočil jsem panenky. Už jsme dospělí.
"Prosím madam. Jeďte první."
"Ale Stylesi, co se děje? Objevil si v sobě gentlemanskou duši?" pozvedla Lisa obočí.
"Ne!" vypláznul jsem na ní jazyk a rychlostí blesku jí ujel k turniketům.
Večer jsem padl vyčerpáním do postele a nikdo a nic se mnou nehnulo. Ani ty tornáda s jmény Ryan a Brian. Právě ti dva to vzdali s tím, že jsem usnul. Jenže já nespal. Přemýšlel jsem. Nad dvěma muži, kteří si kompletně rozebrali mé srdce. Ještě před týdnem bych se za tyhle 'teplé' myšlenky zfackoval. Jenže pochopil jsem, že milovat osobu stejného pohlaví je zcela normální.
Kdyby byl alespoň jenom jeden. Jenže oni jsou dva. Nevím, který je lepší. Zkusíme zvážit pro a proti. Ale i kdybych hledal sebevíc a sebelíp, nic bych nenašel. Protože láska je slepá. Pro mě jsou oba dokonalí. Ve všech směrech.
