Poslední Upír

5) Mistr hrůzy

Maskovaný proběhl několika tmavými ulicemi a zastavil se až před vraty kostela. Udýchaně se opřel o starou, omšelou zeď a sundal si masku. Ten chlap, co se s ním pral, mu nožem prořízl masku a způsobil mu ošklivou jizvu. Maskovaný si odfrkl. Už dlouho se mu nestalo, aby se mu někdo ubránil. Stárne. Ale kdyby tam nepřišli ty lidi, dostal by ho. Eh, co. Možná, že celá rvačka byla zbytečná. Možná, že si toho ten ustrašenec nevšiml, a i kdyby stejně už to asi řekl policii. Maskovanec se rozzuřil sám na sebe. Je sice pravda, že toho nepohodlného svědka měl pro jistotu zabít, ale takhle na sebe upoutal zbytečnou pozornost. Za takovýchto úvah se kradl podzemními chodbami kostela, které znal nejlépe jen on sám. Míjel krypty s rozpadlými ostatky františkánů, zakladatelů této budovy. Došel do malé místnůstky s několika rakvemi. Zde trávil noci. Byl tu jeho ráj. Při pohledu po místnosti se mu rozjasnila tvář. Podél stěn se válelo několik mrtvol v různém stupni rozkladu. Za jasných měsíčních nocí je vyhrabával z čerstvých hrobů, aby s nimi strávil noc a ponechal si je ve svém království. V rohu místnosti stál velký, do ostra nabroušený kůl. Na něm byla trofej jeho první živé oběti. Hlava dívky. Byla to poněkud nervózní vražda. Vrhl se na ni, aby ji prokousl hrdlo, avšak ujela mu pod rukama a on ji jen rozedral kůži. Zazmatkoval a uškrtil ji. Pak se tam objevil ten čmuchal. Maskovanec se schoval a čekal na odchod Pavla. Ani ho nenapadlo zabít ho také tam. Byl příliš nervózní a ano snad v té chvíli měl i strach. Po Pavlově odchodu mrtvole uřezal hlavu. Jestli se policii dozví o tisících zubů na krku mrtvoly, bude to jeho konec. Psychiatři ho jistě ještě mají v živé paměti. Takhle to bude vypadat na sice ukrutného, ale vcelku obyčejného maniaka. Policie s tím bude mít problémy. A on zatím... Zálibně pohlédl na dívčinu hlavu. Tentokrát ji uřízl z nutnosti, ale rozhodl se, že i nadále si bude brát od každé své oběti takovouhle památku. Jeho vztek postupně vyprchával, odporná tvář se roztáhla do spokojeného úsměvu. Upíři zuby se zdály ještě větší a hrozivější. Bude se ho bát celý svět. Nemohou ho chytit. Vše má perfektně promyšlené. A jak dlouho a pečlivě se chystal. Sám si ušil černý oblek, který beze zbytku kryl tělo, sám si vyrobil masku nahánějící hrůzu, sám si na konce prstů přidal ocelové háčky. Ale tohle všechno by dokázal každý šílenec. Avšak on byl upír toužící po lidské krvi. A k tomu sloužil jeho vynález. Na koncích špičáků měl malé ocelové špičky. Jeho plán přepadu byl jednoduchý. V naprosté tmě se náhle objeví před předem vyhlídnutou dívkou. Jeho zjev, stejně jako oči, osvětlované malýma žárovkama, které jsou namontované v masce, musí v jeho oběti vyvolat úlek a naprostou neschopnost obrany či pokusu o útěk. On se na překvapenou vrhne a zaryje jí své zuby do krční tepny. A pak začne sát teplou, nasládlou lidskou krev. Že oběť bude křičet, příliš strach neměl, neboť jeho přepady se měly odehrávat na naprosto odlehlých místech a kromě toho ji při sání pevně stiskne krk. Dnes to malém nevyšlo jen díky jeho ukvapenosti. Ale příště to půjde jako po másle. Maskovaný se uchechtl a s uspokojenou myslí ulehl do rakve.

Další část :3 😻
No, nevím co napsat a navíc už jsem fakt unavená... 😿*
Snad jen, že tohle bylo trochu jiný, protože to nebylo z pohledu Pavla, ale našeho milého upíra 😼 😺
Takže to už je všechno, tak zase ahoj u další kapitoly. 😽
*psala jsem to pozdě v noci, ale zapomněla jsem to
zveřejnit... 😸