Loudal se po nábřeží a stále si to nemohl v hlavě vše dát do pořádku. Proč ho Vanda zradila? Byl vždy dost přitažlivý muž. Nyní se nemohl smířit s tím, že by se nějaké ženě nelíbil. Jediné vysvětlení nalézal v tom, že Vanda je prostě typické lehké děvče. A to ji měl tak rád. Snad až moc. Byla jeho sluncem a teď ho odkopne, jako prašivého psa. Bolest, lítost a žal v jeho mysli postupně vystřídala žárlivost a nenávist. Během svého rozjímání ani nepostřehl, kam až to zabloudil. Nedaleko se hrdě tyčil gotický kostel s lesem křížů městského hřbitova v pozadí. Kolem dokola se táhly úzké středověké uličky bez jakéhokoliv záblesku světla. Snad jen měsíc zaléval okolí mdlým skoro mrtvolným svitem. Pavel pocítil příjemný strach. S odhodláním a s hrůznou rozkoší se ponořil do jedné z tmavých uliček starého města. Nevěděl proč, ale tušil, že se musí něco stát. Neušel ani sto kroků, když v tom ze sousední uličky zazněl strašný výkřik. Pavlovi ztuhla krev v žilách. Chtěl utéct co nejdál od těchto hrozných míst, ale pak v něm zvítězila zvědavost a novinářská senzacechtivost. Rozběhl se směrem odkud zazněl ten výkřik. Jako naschvál se měsíc schoval za mrak. V naprosté tmě se potácel dál. Litoval svého rozhodnutí, ale couvnout se už nedalo. Drkotal zuby a jen tak co noha nohu mine šel. Náhle měsíc jasně osvítil uličky. Z Pavlova hrdla se ozval výkřik plný úděsu a hnusu. Stál tváří v tvář mladé dívce. Mrtvola se na něj dívala nezvykle velkýma, vypouklýma očima, které jasně vystupovaly z popelavě šedé, ztrhané tváře. Jazyk vylézal z otevřených úst. Krk a celá hruď byla rozdrásána jakoby dravčími zuby. Pavel na první pohled poznal, že dívka byla uškrcena a pak takto zohyzděna. Jak šílený vyrazil pryč z tohoto místa, z místa tak strašné vraždy. Na pokraji vyčerpání únavou, zklamáním i hrůzou zazvonil u prvního domu, který se mu zdál obydlený. Srazil muže, který stál ve dveřích a vrhl se po telefonu. Sotva stačil vyblábolit celou historku, před očima se mu začaly dělat mžitky, jako v jednom kole se točil on, Vanda, šéf a mrtvola, viděl krev, všude samou krev a hrozné tesáky nepopsatelného netvora, jež rve lidské maso. Pak upadl do mdlob.
Tak další kapitola je tady, tak doufám, že se líbí 😺 Ani jsem nevěděla, že tahle kapitola bude tak strašidelná... 😿 Sama jsem se u psaní trochu bála 😼 No nic, budu ráda za každou hvězdičku i koment 😽
ČTEŠ
Poslední Upír
VampirVšichni víme, že upíři jsou nadpřirozené bytosti, ale co když opravdu existují? A nebo taky ne. Jenže můžou existovat lidé, kteří jsou svým způsobem šílení. A ti lidé si můžou myslet, že jsou upíři. Nějaký člověk si může myslet, že on je Poslední up...
