Poslední Upír

14) V kostele

Pavel osaměl. Pohledem na hodinky zjistil, že je za pět minut devět. V prosinci už normálně byla tma, že by se dala krájet. Dnes však ne. Měsíc svítil jak rybí oko. Pavel jasně viděl kostel, šedé hřbitovní zdi i křivolaké uličky starého města. Vše bylo jako před první vraždou. Pavel opět nervózně pohlédl na hodinky. Teď už David mluví s kapitánem Ošmerou. Policie tu bude tak do půl hodiny. Obklíčí staré město i kostel. Pak zaútočí elitní jednotka pod vedením Ošmery a Davida. Ti nejlepší z nejlepších. Obstojí? Snad vrah nic netuší. Pak by mohl rozhodnout moment překvapení. Ale jestli se policie prozradí, třeba jen na poslední chvíli, vrah zmizí v podzemních chodbách kostela. Spravedlnosti by sice asi neunikl, ale případ by se mohl protáhnout o mnoho hodin, snad i dní. Pavel se díval na osvětlený vchod do kostela. Tudy vrah neunikne, ale co když má kostel jiný východ? Cosi zašramotilo. Pavel se vylekaně rozhlédl. Uf, to byla jen myš. Ještě dvacet minut. Co se asi děje v kostele? Co se děje za těmi starými zdmi? Pavlova zvědavost dosáhla vrcholu. Několika skoky se octl až u mohutných, železem pobitých vrat. Ne, musí se ovládat. Svou přílišnou horlivostí by mohl zkazit celý plán. Vtom z kostela zazněl přidušený výkřik a hluk. Farář... blesklo Pavlovi hlavou. Už nezaváhal ani okamžik. Vrazil do kostela s odjištěnou pistolí. Kolem však bylo naprosté ticho a tma. Z výklenků na něj káravě shlíželi svatí. Pavel se udýchaně přitiskl ke zdi. Už má asi halucinace. Nemýlil se! Zaslechl dupot kroků a těsně kolem něj proběhl kostelník. Vlasy měl slepené krví a potem, do široka otevřená ústa odhalovala řadu zkrvavených zubů. Oči vytřeštěné a ruce s roztaženými prsty napřaženy před sebe. Pavel stál tiše ve tmě a ani se nepohnul. Když kostelníkovi kroky dozněly, trochu se ze šoku vzpamatoval. Škoda, že neměl víc morální síly. Mohl toho netvora zastřelit. Co je s farářem? Pavel, i když věděl, že vrah už kostel opustil, byl stále velmi opatrný. Došlo to po prožitcích posledních dnů tak daleko, že se bál vždy a všeho. Vešel až do farářova pokoje. Na stole blikala malá lampička. A pod stolem... Pavel zbledl děsem a vycouval z pokoje. Pod stolem ležel v kaluži krve farář. Ruce měl rozhozené a tvář zohavenou téměř k nepoznání. Krk měl rozdrásaný a na několika místech zpřelámaný. Jazyk byl vytržen a pohozen stranou. Jeho hrůzou znetvořené oči se dívaly kamsi za Pavla, jakoby v očekávání něčeho strašného. S očima stále upřenýma na mrtvolu se Pavel dostal k telefonu. Musí oznámit Ošmerovi, že vrah unikl. Ale daleko ne. Staré město je teď již jistě v železném obklíčení. Sáhl po sluchátku, ale pohyb nedokončil. Zvenku se totiž ozývaly lidské hlasy. Co tady teď kdo dělá? Pavel přeskočil k oknu. Strnul úžasem.

Kdo říkal, že teď bude psát častěji?
Já
A píšu?
Ne
Strašně se omlouvám, slibuju, že už to fakt brzy dopíšu 😅