Náčelník usrkl kafe. "Tak co s tím budeme dělat? Jestli se dnes v noci stane další vražda, ženský odmítnou chodit na druhou směnu," Rozhlédl se po místnosti. V očích svých podřízených našel jen odevzdanost a beznaděj. Náčelník si povzdechl. Sloužil už dlouho, ale ještě se mu nestalo, že by byli tak zoufale beze stop. Prověřování pochybných existencí, nechtěný otisk prstu, náhodní svědci - vše vedlo k ničemu. A on musel za každou cenu zabránit dalším vraždám. Neobvyklá bestiálnost vraha rozbouřila hladinu veřejného mínění. "Pane náčelníku," osmělil se kapitán Ošmera, "co kdybychom nasadili volavky?" "Ale kam," nechápal náčelník, "vždyť se stala jen jedna vražda. Nemůžeme vědět, kde se vrah objeví nyní." "A co když ano," oponoval kapitán. "Vražda byla dost komplikovaná a její provedení nebylo záležitostí chviličky. Kromě toho, vrah pravděpodobně nečeká, že už dnes nasadíme volavku." Kapitán se sklonil nad mapou. "Jediné místo, kde jsou k takové vraždě vhodné podmínky je stará část města." "Takže vy ho chcete nachytat na hruškách," povolil uzdu černého humoru náčelník. "Budiž, dám vám tedy čtyři speciálně vycvičené dívky. Ale příliš nadějí si do toho vašeho plánu nevkládám."
Vyzkoušel si všechny záhyby masky. Padla jako ulitá. Nesmí také zapomenout na nůž. Brousil ho celé dopoledne. Cítil se skvěle. Dnes si musí vyhlídnout nějakou zvlášť pěknou. Na věži odbila dvanáctá. Je čas jít.
Pavel dlouho nemohl usnout. Bál se zlých snů. Co snů. On se bál i když bděl. Ač to bylo několik desítek kilometrů od města. Stále si opakoval, že se nemůže nic stát, a přece se ulek při každém šramotu. Vedle postele na stolečku ležela nabitá pistole. To ho trochu uklidňovalo. Ale moc ne. Co kdyby?
Anna se neklidně procházela po ulici. Dělala volavku už pět let, ale dnes poprvé se skutečně bojí. Co je jí platné, že má nabitou zbraň, že ovládá karate, že v sousední uličce čeká policejní vůz s přáteli. Sáhla po vysílačce, aby uslyšela v tom hrozivém tichu aspoň chvíli známý lidský hlas. Ale zvítězila v ní povinnost. Co když je vrah někde blízko a ona by se zbytečně prozradila? Ne, radši nezavolá. Vždyť nemusí zaútočit zrovna na ni. Věděla, že se takhle utěšují všechny její kamarádky. Rozhodla se, že bude myslet jen na samé příjemné věci. Za pár týdnů si vybere dovolenou a pojede s Karlem do Nízkých Tater. (no to víte, to bylo v jejich době velký dobrodružství jet do Slovenska 😸😉) Na Chopok. (Kdo neví, hora Nízkých Tater 👌) Bude to krásná dovolená. A na jaře si Karla vezme a nechá této riskantní práce. Bude ženou v domácnosti. Dávno po tom toužila. Cosi zachrastilo. Mimoděk sevřela rukojeť pistole. Kolem se nic nehýbalo. Nejradši by utekla k autu. Ani nezpozorovala, že se za ní vynořil temný stín. Zápas byl krátký. Zamaskovanec ji prvně prudkou ranou napolo omráčil, pak drápy zvedl její bradu a zaťal svoje tesáky do bělostného hrdla. Nesál dlouho. Bledou, ještě živou dívku upustil na zem. Potom vytáhl dlouhý nůž.
Netvor byl už blízko, už cítil jak mu saje krev... Pavel se probudil zalit potem v posteli. Vše bylo na svých místech. Pootočil hlavu a ztrnul. U dveří místnosti stála postava. Sáhl po pistoli. Náhle se po místnosti rozlilo jasné světlo a Pavel poznal bratra: "Člověče, co to tady děláš?" osopil se na něj bratr. "Co, co je?" koktal nechápavě Pavel. "Řveš jak tur. Asi hnusný sny, co?" "Promiň," omluvil se Pavel, "to víš, jsem přepracovaný. Dobrou noc." "Dobrou," odpověděl bratr mrzutě. "Kdyby věděl, co mě trápí..." pomyslel si Pavel a opět upadl do neklidného spánku.
Kapitán Ošmera už v autě pomalu usínal. Už bude ráno a stále nic. Najednou se ozvala vysílačka. Kapitán se po ní vrhl a potvrdil příjem. "Haló, tak haló, kdo je tam?" tázal se vzrušeně. Dlouho nedostal odpověď. Až po chvíli se ozval roztřesený hlas. "Tady Markéta. Jeďte na ulici Jakobínskou." "Ale proč?" nechápal kapitán. Vysílačka v jeho rukou zmkla. Jako blesk se rozjel na udanou ulici, svolávaje zároveň i všechny hlídky. Byl tam první. Na rohu se choulila Markéta neschopna slova. U jejích nohou se v kaluži krve válelo tělo bez hlavy. Byla to Anna.
Úplně na začátek bych se chtěla omluvit, protože se snažím vydávat díly každého 5., 15., 25. a teď už mám docela dost zpoždění 😿 🙀
Takže sorry 😸 😼
No, jinak tenhle díl je dost napínavej :3 ^^
A taky jinej, každý odstavec je z pohledu jiné osoby, abyste to pochopili, jak debil to označuju kurzívou 😹 😺
Na obrázku je Anna (vím, že je to Cameron Diaz) 🙈🙉🙊
To je asi vše, jinak díky, že mě sledujete, dáváte hvězdičky, komenty jsem vám za to opravdu moc vděčná! 😻😽
ČTEŠ
Poslední Upír
VampireVšichni víme, že upíři jsou nadpřirozené bytosti, ale co když opravdu existují? A nebo taky ne. Jenže můžou existovat lidé, kteří jsou svým způsobem šílení. A ti lidé si můžou myslet, že jsou upíři. Nějaký člověk si může myslet, že on je Poslední up...
