Poslední Upír

10) Kdo je vrah?

Pavel seděl zasmušile u sklenky vodky. Jeho prsty nervózně poťukávaly na hranu stolu. David mu nepřinesl dobré zprávy. Seděl naproti Pavlovi a unaveně informoval: "Je už pátý den od první vraždy a stále nic. Kdybys viděl, co na mě a na Ošmeru přišlo stížností. Ale co můžeme dělat? Je prostě nepolapitelný. Vždy si jen vezme na památku hlavu a zmizí. Za pět nocí pět obětí. Z toho dokonce i jedna naše volavka. S Ošmerou to vypadá špatně, na infarkt. Nezbývá nám nic jiného než čekat na nějakou vrahovu chybu. Ale kolik do té doby bude obětí? Jestli zvolíme takovou vyčkávací taktiku, noviny nás roznesou." Z Davidova hlasu znělo nesmírné zoufalství. Pavel to chápal. Za těch pár dní, co spolu pracovali se velmi spřátelili. Přešli z neosobního vykání na tykání, často se navštěvovali a vylévali si svá srdce. Věděli jeden o druhém takřka vše. "Víš," smutně si povzdechl Pavel, "hodně nadějí jsem vkládal do Havránka. Ale měli jsme smůlu. Má dedukce byla asi špatná. Všichni blázni, kteří si kdy mysleli, že jsou upíři, bydleli buď někde úplně mimo město, nebo byli dokonce v době vraždy v ústavě, většina žije spořádaným životem a co je hlavní mají alibi. Zdá se, že musíme začít znovu." Chvíli seděli smutně v tichu a pohroužili se do svých myšlenek. Z hlubokých úvah je vyrušilo zvonění telefonu. ...Kdo to může být? Co po mně kdo chce?... blesklo Pavlovi hlavou. Zvědavě zvedl sluchátko.
Od telefonu se ozývaly výkřiky radosti a díků ...Co je to za veselý telefonát, že je Pavel tak šťastný?... napadlo Davida. Slyšel zavěšení telefonu a rychlé kroky do pokoje. "Představ si," vzrušeně ze sebe vypravil Pavel rozhazujíc rukama. "No co je, co se stalo tak důležitého?" "Představ si, že mně volal Havránek. Asi zná jméno vraha!"

Takovej trochu pesimistickej díl, ale s relativně dobrým koncem 😸😹
Docela krátkej 😎😏
A konečně včas! :3 ^^