Poslední Upír

15) Zajatkyně

Pod oknem kráčel kostelník s nějakou cizí dívkou. Vystřelit Pavel nemohl neboť měl strach, že zasáhne dívku. Proto se rozhodl dvojici aspoň sledovat a zaútočit v příhodnou chvíli. Dívka s kostelníkem prošla kaplí a zákristií do jedné z tmavých chodeb vedoucích do podzemí. Zdálo se, že kráčí úplně dobrovolně. Pavel se plížil jako duch za nimi. Cestou si kostelník a dívka neustále povídali. O čem asi? Pavel několikrát riskoval, aby se dostal až na doslech. Teď se mu to povedlo! Avšak jako naschvál rozhovor utichl. Kráčeli zatuchlými chodbami, bez jakéhokoliv větrání či osvětlení. Pro Pavla byla jediným vodítkem blikající pochodeň před ním. Konečně zazněl kostelníkův drsný hlas: "Milá holčičko, teď ti něco ukážu," na tato slova prudce otevřel dveře, kterými chodba končila. Matné světlo pochodně ozářilo příšernou scenérii. Dívka se dívala do kostelníkova doupěte. V místnosti vynikala řada pěti kůlů s nabodnutými hlavami. První z nich už byla ve značném stupni rozkladu. Vpadlé líce, vystouplé zuby a prázdné oční důlky jakoby žalovaly na krutost s jakou byl přerušen mladý život. Z místnosti se vyvalil mrtvolný zápach. Dívka chvíli vše pozorovala neschopna činu či myšlenky. Pak zbledla a zhroutila se. Kostelník ji v poslední chvíli zachytil do náruče. Bezcitně jí zacloumal a tiše procedil mezi zuby: "Tak to byla jen malá lekcička, abys viděla, co umím. Jestli nebudeš hodná, tvá hlava se octne na šestém kůlu. Rozumíš?" Dívka slabě přikývla hlavou. "Tak aby ti bylo jasno," pokračoval kostelník, "jdou po mně poldové. Vymlátil jsem to z toho trouby faráře. Utéct už nemůžu, starý město je obklíčený. Ale já jim stejně vypálím rybník. Budu mít tebe. A dokud budeš můj rukojmí, tak mně nic neudělají. Potom se uvidí. Teď půjdeš přede mnou a žádný finty, nebo...!" Kostelník vytáhl ze záhybu šatů hrozivě vyhlížející nůž. Pavel se bleskově rozhodl. Jestliže nezaútočí nyní, bude riskovat život té dívky. Napřáhl pistoli a vystřelil. Ozvalo se jen cvaknutí kohoutku. Pistole selhala. Kostelník se překvapeně ohlédl. Když spatřil Pavla zaklel a s nožem v ruce skočil po dívce. Pavel však byl rychlejší. Duchapřítomně srazil dívku, riskuje sám život. Kostelník s vyceněnými zuby zaútočil znovu. Pavel hbitě uskočil a udeřil kostelníka do obličeje. Ten se zapotácel, avšak udržel rovnováhu. Pavel využil této chvilky a přitáhl si dívku k sobě. V Pavlových rukou se objevila pistole. "Vzdej se!" zavrčel na kostelníka. Menšík poslušně zdvihl ruce nad hlavu. Pavel si ulehčeně oddechl a sklonil hlaveň pistole. Zdálo se mu, že už slyší hluk aut. Vtom mu kostelník plivl do obličeje. Pavel oslepen vystřelil. Vedle. Kostelník s ďábelským chechotem práskl dveřmi. Pavel se octl s dívkou sám ve vrahově doupěti. Rozběhl se proti dveřím, by je vyrazil. V odpověď na jeho marnou snahu zazněl jen vzdalující se smích. Byli uvězněni.

"Budu se snažit psát častěji."
"Přísahám, že budu přidávat kapitoly pravidelně."
...
Kdo to říkal? Já
Dělám to? Ne
Pardon, když já se fakt nedokážu donutit 😓
Do konce zbývají už jen 2 kapitoly, takže pokud to ještě někdo čte, dejte pls vědět komentářem nebo hvězdičkou a já slibuju (teď už doopravdy), že je přidám do měsíce nejpozději 🙏
Nwm proč, ale tahle kapitola mně přišla strašně vtipná kvůli těm výrazům 😅
Tak ahoj, snad se uvidíme brzo 😘