Poslední Upír

9) Nový spojenec

Vyskočil a mohutným úderem srazil mladíka k zemi. Ten snad ani nezpozoroval, co se stalo a s tupým žuchnutím se svezl na podlahu průjezdu. Pavel rozsvítil a se zájmem si mladíka prohlížel. V malém světle baterky se mu zdál být ještě mladší než když ho spatřil poprvé. V Pavlovi zahlodala pochybnost. Tohle že je vrah? Nicméně nesměl ztrácet čas. Mladík se mohl každou chvíli z mrákot probrat. Pavel vyndal již předem připravený provaz a velmi pečlivě mladíka svázal. To se bude kapitán Ošmera divit. Ze zvědavosti prohledal své kořisti kapsy. Mladík měl na prsou kožený řemen s pistolí. Tak vidíte, už si taky sehnal bouchačku. V mladíkově náprsní kapse byly jeho osobní doklady. Řidičák, občanka - vida, jmenuje se David Vyučil (proč musí být ty příjmení tak vtipný 😹). Ještě tu má nějaký odznak. Pavlovi se zatmělo před očima. V ruce držel odznak kriminálky. Ten mladík byl od policie a on ho složil jak nějakého nebezpečného zločince. Ačkoliv to že je od policie nevylučuje, že je zároveň i vrahem. Při pohledu na mladíka se však vysmál sám sobě. Ne, ten detektiv s dětskou tvářičkou skutečně nemůže být vrah. Ještě, že nikoho nezavolal. To by se kapitán Ošmera skutečně divil.
David sebou najednou začal zmítat, cosi zabručel a jeho oči se opět pod skly brýlí zaskvěly v plné kráse. Chvíli si v hlavě srovnával myšlenky a udiveně kolem sebe koukal. Když spatřil Pavla a provazy kolem svého těla, začal sebou škubat a vyhrožovat, ať ho okamžitě pustí, nebo že zavolá na policii a pak se uvidí. Pavel se musel svému zajatci v duchu smát. Šetrně mu připomenul, že momentálně policii asi nezavolá, jelikož je spoután. David se na chvíli zamyslel, pak vypnul hruď a řekl, že on se nebude bavit s nízkým zločincem. Ten mladík měl na to v jaké byl situaci až moc sebevědomí. "Ale teď vážně," začal Pavel, "proč jste mě sledoval?" David zachovával důstojné mlčení. "Dobrá," řekl Pavel, "já se omlouvám. Uznávám, že jsem vám moc pěkné přivítání nepřichystal. Ale pochopte laskavě i vy mě. Myslel jsem si, že jste vrah a že mě pronásledujete, abyste mě zabil. Mě už totiž vrah jednou napadl." Mladík stále mlčel, ale Pavel si všiml, že jeho poslední poznámka vyvolala u mladíka zvědavost. "Vidím, že mi stále nevěříte" pokračoval Pavel, "nabídnu vám proto malou dohodu. Řeknu vám něco, co policie neví, co jsem si nechal pro sebe a vy mě zato slíbíte, že mne vysvětlíte, proč jste mě sledoval, a že se mnou budete i nadále spolupracovat. Já budu mít za sebou vynikajícího pracovníka policie (Pavel schválně nadsazoval) a vy si jistě díky mým informacím uděláte skvělou kariéru. Souhlasíte s mou nabídkou?" Mladík po chvilce váhání přikývl. Pavel správně tušil, že je David ambiciózní muž a věděl, že zmínkou o kariéře trefil hřebík na hlavičku. Pavlovo vypravování David sledoval s otevřenou pusou a postupem času se čím dál tím víc zapojoval do rozhovoru. Pavel cítil, že již mezi nimi není žádná bariéra. Na konci vyprávění Pavel vstal a přeřezal Davidovi pouta. "Nuže, teď je řada na vás abyste splnil slib." připomněl Davidovi Pavel. "Ach ano. Víte, to vaše sledování je taková zapeklitá věc. Nerad bych, abyste to roztruboval do světa." Po Pavlově slibu pokračoval dál. "Jmenuji se David Vyučil. Jsem poručíkem..." "Poručíkem?" Vpadl mu do řeči Pavel. "Tak mladý a už poručíkem? Kolik je vám vlastně let?" "No a? Je mi dvacet tři. To zas není tak hrozný..." "Čím je váš otec?" zeptal se s náhlým porozuměním Pavel. David zrudl a vybuchl: "Náčelníkem okrsku. Ale to nic neznamená! Já nejsem protekční dítě." "Dobrá, dobrá, já jsem to tak nemyslel," uklidňoval ho Pavel. "Nedejte se rušit a pokračujte." "Tak tedy jako poručík jsme měl s kapitánem Ošmerou vyřešit ty zvláštní vraždy. Ošmera je zvláštní člověk. Takový starý jezevec. Jestli jste s ním někdy mluvil můžete mi to potvrdit." Pavel souhlasně přitakal. "Neustále mě jen přehlížel a když už mne dal nějakou práci, tak něco jako pro blbce. Myslel si, že když jsem tak mladým a už poručíkem, ještě k tomu synem náčelníka, že musím být protekční vůl na kvadrát. Stále jsem se mu snažil nějak zavděčit, ale nešlo to. Až dnes ráno se Ošmera zmínil, že vrahem byste mohl být také vy. Rozhodl jsem se, že ho překvapím a budu vás sledovat na vlastní pěst. Dovedete si představit jak jsem se cítil, když jste zajel do toho průjezdu a zůstal stát? Už jsem viděl, jak vás vystopuji u nějaké tajné schránky, jak si nasazujete masku." "A zatím takové zklamání, viďte," usmál se Pavel. ,,No nic, já pojedu. Snad vám nemusím připomínat, abyste zatím celý náš rozhovor držel v tajnosti. Setkáme se zítra večer u mě." Rozloučili se jako dávní přátelé a každý odjel svou cestou.

Sice mám opět zpoždění, ale myslím, že už ste si na to zvykli 😹
Každopádně minulý díl skončil dost napínavě, takže logicky, to pokračuje v tomhle díle 😼 (super informace, nikdo to nevěděl... 😿)
No nic, užijte si můj příběh, pište prosím komentáře, co mám zlepšit, díky moc 🙈
Tak doufám, že příští díl bude včas, jenže s tím u mě asi nemůžete počítat 😺