"Podívej se, dohodnem se takhle," začal vysvětlovat svůj plán David, když dojeli na staré město, budeme chodit po okolních domech a ptát se, zda neznají nějakého Menšíka, či spíše muže jemu podobného. Vsadil bych boty, že si změnil jméno. Tady sice příliš obydlených domů není, ale byl by v tom čert, aby ho nikdo neznal." "Máš pravdu," přitakal Pavel. "Hlavně musíme dělat rychle. Začíná se už stmívat a já bych nerad psal do novin o další vraždě." Rozešli se plní nadějí a asi za dvě hodiny, už za úplně tmy, se vrátili na smluvené místo. Po nadějích však nebylo ani stopy. Z jejich hlasu zaznívala únava a zklamání. "Tak co, máš něco?" zeptal se David. "Vůbec nic." "No tak to je v prčicích. Já taky ne." "Počkej," uklidňoval ho Pavel. Neházej hned flintu do žita. Při tom běhání po lidech mě napadla jedna věc. My tady zhaníme jak šašci po lidech, ale víš kam jsme se měli jít podívat na začátku? Do kostela přece. Jestli má někdo přehled o obyvatelstvu starého města tak je to jedině farář." "No to je pravda, ty Sherlocku," schválil mu jeho plán David. "Hned tam jedem."
Farář byl už starší, do sebe uzavřený tichý člověk. Nicméně Pavla s Davidem přijal pohostinně. David, když se farářovi legitimoval (prokázal svou totožnost), šel rovnou k věci. "Hledáme jistého může. Odmítá totiž platit alimenty. Jeho fotku bohužel nemáme. Je střední postavy, svalnatý, má kudrnaté černé vlasy, výrazné obočí, modré oči, věkem je tak mezi třicítkou a čtyřicítkou. Tady máte jeho přibližný obrázek, co jsem nakreslil v autě." Farář se na obrázek dlouho zamyšleně díval. "A jakže se ten hledaný jmenuje?" "Jmenuje se Menšík. A nastěhoval se sem někam tak před třemi roky." Farář dál zamyšleně pokyvoval šedou hlavou. "Víte, znal bych takového může. Popis souhlasí a také se sem nastěhoval před třemi lety. Ale jmenuje se Vaněček." "Ale to vůbec nevadí. Jen nám řekněte, kde bydlí," skočil mu do řeči Pavel. "No totiž ten váš hledaný, by podle všeho - Pavel i David hltali každé farářovo slovo - měl být můj kostelník." "Kostelník?" vydechli Pavel i David současně. "A mohl byste nám ho ukázat?" "Ale jistě, já vám ho zavolám." "Ne, to ne," odmítl okamžitě Pavel. "Víte," dodal na vysvětlenou, "je to taková diskrétní záležitost, neradi bychom, aby nás viděl." Brzy se s farářem domluvili. Schovali se do vedlejšího pokoje, odkud mohli vše pozorovat. Farář dal kostelníka zavolat, aby mu dal nějaké informace na zítřek. Ten se sice divil, že ho farář volá v tak nezvyklou dobu, ale jinak se choval normálně, nevypadalo to, že by pojal podezření. Pavlovi se přesto zdálo, jakoby se kostelník celou dobu díval svým ohnivým zrakem přímo na ně, dveře nedveře. Po jeho odchodu si upřímně oddechl. Jednu chvíli si už Pavel myslel, že kostelník zahlédl jeho oko za klíčovou dírkou. Poděkovali faráři a opustili kostel. V autě se rozvinula krátká porada. "Vše nasvědčuje tomu, že kostelník je vrah, ale zase bych se nerad spletl," řekl David. "Nemusíš mít strach, poznal jsem ho," uklidnil ho Pavel. "Jak to můžeš vědět s takovou jistotou? Vždyť si ho viděl jenom jednou a ještě k tomu v masce." "To nevadí. Všiml sis té jizvy, co měl u kořene nosu? Ptal jsem se faráře, odkdy ji kostelník má. Povídal, že neví, ale že déle jak týden rozhodně ne. V té noční rvačce jsem vraha zranil u kořene nosu. A kostelník má u kořene nosu jizvu starou ani ne týden. Jsem si naprosto jist, že kostelník je vrahem." "Věřím ti. Ale víš čeho se bojím?" "Ne." "Že se něco stane farářovi. Měli jsme ho vzít s sebou." Pavel tuhle možnost okamžitě zavrhl: "To bychom jen vzbudili u kostelníka podezření. Když mluvil s farářem tvářil se sice jako neviňátko, ale podle mě něco tuší. Asi ho šokovalo, že si ho farář tak náhle zavolal. Jeden z nás musí jít za kapitánem Ošmerou a druhý bude hlídat." "Tak já budu hlídat," navrhl David. "Ne," rázně ho odbyl Pavel. "Já mám s vrahem větší zkušenosti, já ho proto budu hlídat. Kromě toho ty jsi policista a pracuješ na tom případě, takže snáz získáš posilu." David nakonec Pavlovy důvody uznal. "Mas aspoň pistoli?" zeptal se Pavla starostlivým, skoro otcovským hlasem. "Neboj se, mám, hlavně mě tady nenechej dlouho čekat." Poslední úsměv a přátelé se rozloučili.
Ahoj? 👻
Už jsem tady dlouho nebyla a to mě mrzí, takže pardon. 😿
Tak co myslíte? Má Pavel pravdu a kostelník je vrah a nebo došlo jen k strašlivému nedorozumění? 🙊
Pište do komentářů, správný tip vyhrává odpověď ANO! 👑
Tak ahoj, možná zase za sto let. 💞💝
ČTEŠ
Poslední Upír
VampireVšichni víme, že upíři jsou nadpřirozené bytosti, ale co když opravdu existují? A nebo taky ne. Jenže můžou existovat lidé, kteří jsou svým způsobem šílení. A ti lidé si můžou myslet, že jsou upíři. Nějaký člověk si může myslet, že on je Poslední up...
