"Zdá se že těhotenství je v pořádku," řekl doktor, který sem přišel na kontrolu. Bellamy seděl celou tu dobu vedle mě a držel mě za ruku.
"Jak dlouho ještě trvat ty nevolnosti?" zeptala jsem se.
"Těžko říct," pokrčil rameny. "U každé ženy je to jinak. "Můžou to být třeba i tři měsíce," usmál se.
"Bože to ne," zamumlala jsem a Bellamy se zasmál. Podívala jsem se na něho. "Ty se nesměj nevíš jaký to je," zabručela jsem a Bellamy se jako na povel přestal smát. Vyděšeně se podíval na doktora.
"To bude mít takové nálady pořád?" zeptal se. Doktor se zasmál.
"Ano tak to bývá," odpověděl a já Bellamyho praštila do ramene až málem spadl z postele. Rychle se postavil na nohy.
"To abych se bál vedle ní i spát," řekl a já po něm něco toužila hodit. Doktor si schoval své věci a postavil se.
"Asi už bych měl jít," řekl a podíval se na Bellamyho."Jsem si jistý, že to zvládnete," mrkl na něho. Potom se podíval na mě. "A vy se mějte, budoucí maminko. A dávejte na sebe pozor," usmál se a odešel.
Najednou mi vyhrkli slzy. Nevím proč, ale stalo se to. Bellamy se ke mě nahrnul. "Co se děje, Tess?" zeptal se pohladil mě po vlasech.
"Co když mě nebudeš mít rád, až budu tlustá?" vzlykla jsem. Bellamy se na mě chvilku díval se potom vyprskl smíchy. Uraženě jsem se na něho podívala a on se přestal smát.
"Hej koukni se na mě," zašeptal. "Vždycky pro mě budeš nádherná, rozumíš?" zadíval se mi do očí a já přikývla. Omotala jsem ruce okolo jeho krku a nechala ho, aby si mě posadil na klín. "Budu tě milovat v jakékoliv podobě,"pohladil mě po vlasech.
"Promiň," špitla jsem. "To ty hormony," řekla jsem a položila si ruku na břícho.
"To nevadí," řekl a políbil mě do vlasů. "Mám tebe i tu příšerku rád."
Vydala jsem se do kuchyně, protože jsem měla na něco strašnou chuť. Ale zapomněla jsem, že tu pořád jsou kuchařky.
"Princezno," usmáli se na mě. "Copak potřebujete?"
"Ehm, mám na něco chuť.. Možná zmrzlina?" zeptala jsem se nejistě. Jedna kuchařka se zasmála.
"Ale jistě," přikývla a vydala se k mrazáku. Vytáhla celou krabici zmrzliny. "Chcete jí celou?"
"Ano prosím," přikývla jsem a vzala si lžíci. Potom jsem si vzala zmrzlinu a vydala se ven. Po cestě jsem potkala Gwenny.
"No nazdar, mamino," zasmála se a objala mě. "Jak se má moje opička?" zeptala se. Bože chudák dítě potom nebude vědět, jak se vlastně jmenuje. Vlastní rodiče mu říkají příšerka a jeho kmotra mu říká opička.
"No má se fajn," řekla jsem. "Líp než já, co?" promluvila jsem k břichu. "Ale vážně, Gwenny. Ty nevolnosti mě snad zabijí," povzdychla jsem si.
"Možná by si tu zmrzlinu neměla jíst," ušklíbla se a já jí praštila do ramene.
"Budu si jíst, co chci," odsekla jsem. "Nechceš jít ke mě do komnaty? Mohli bychom si pustit film," řekla.
"Promiň," zakroutila Gwenny hlavou. "Zrovna jdu za Tommym. Chceme jít na koně," usmála se.
"To nevadí," mávla jsem rukou. "My to s příšerkou zvládneme," pousmála jsem se. Rozloučila jsem se s Gwenny a vydala se do komnaty. Tam jsem si lehla, pustila televizi a začala jíst zmrzlinu. Možná nebyl dobrý nápad se dívat na Titanic. Když potom Bellamy přišel, bulela jsem jak želva.
"Panebože stalo se něco?" přiběhl ke mě. Schovala jsem si hlavu do jeho košile.
"To je tak smutný," zamumlala jsem. "Rose přišela o svou lásku. On se kvůli ní obětoval," vysvětlovala jsem.
"Brečíš kvůli filmu?" zeptal se s úsměvem.
"Ne ledajakýmu," odsekla jsem. "Titanic je ten nejlepší film na světě," škytla jsem. Bellamy si lehl vedle mě a já si mu položila hlavu na hruď. Všiml si krabice od zmrzliny.
"To jsi všechno snědla?" zeptal se a políbil mě do vlasů.
"Nezapomeň že jím za dva," připomněla jsem. "A byla dobrá," ušklíbla jsem se. Bellamy se mi zasmál do vlasů.
"Dneska se mnou nebyla žádná řeč. Pořád jsem přemýšlel nad jménama," zašeptal mi do ucha a já se na něho překvapeně podívala.
"A na co si přišel?"
"Na nic," zasmál se. "Ale myslím, že jsem všem dneska lezl na nervy."
"Mě nelezeš na nervy," natáhla jsem se pro pusu. "A naší příšerku taky."
"Tak to jsem rád," řekl Bellamy.
-Taková kratší pro dnešek :))
-Prostě nemůžu z Tessy a její nálady :D :D
