"Je tady, Tesso," nakoukl do knihovny Bellamy, kde jsem si četla celkem zajímavou knihu. Přikývla jsem a on mi pomohl na nohy. Objla mě okolo pasu a vydali jsme se dolů. V hale jsem uviděla dvě osoby. Prvně jsem se podívala na pohlednou, dívku kterou držel okolo pasu. Byla vyšší než já, ale menší než Cal. Štíhlá, ale ne moc. Z dálky jsem viděla její oříškové oči a plné rty. Vlasy měla k ramenům a jejich barva byla dost zajímavá. Taková tmavě červená, která s nějakého úhlu vypadala jako hnědá.
Potom můj pohled, ale spadl na Cala, který se na mě usmíval. Bellamy mě pustil a já co nejrychleji sešla ty schody.
"Cale," usmála jsem se a došla ho obejmout.
"No nazdar, mamčo!" zasmál se a opatrně mě stiskl, aby neublížil příšerce. Když se odtáhl podíval se na Michelle. "Tak toto je Michelle, a toto Tessa," představil mě. Natáhla jsem k ní ruku.
"Těší mě," usmála jsem se na ní.
"To mě těší," zasmála se trochu nervozně Michelle a já věděla, že Cal si nemohl vybrat lépe.
"Máte hlad?" ozval se za mnou Bellamy. "Cale," kývl směrem k němu hlavou.
"Bellamy," usmál se Cal."Toto je Michelle," objal jí majitelsky okolo pasu.
"Těší mě," došel k ní Bellamy a potřásl si s ní rukou. "Jsem Bellamy."
"Michelle. Ale říkejte mi Elle," znovu se zasmála a Cal jí políbil do vlasů.
"No tak tu nebudeme stát. V jídelně máme připravené občerstvení," zasmála jsem se. Bellamy mě vzal za ruku a všichni jsme se vydali do jídelny.
"Páni," vydechla Elle, když to tu viděla. "Je to tu překrásné."
"Děkuji," usmála jsem se na ní. "Posaďte se," ukázala jsem ke stolu a sama se posadila.S tím velkým bříškem je to celkem obtížné.
"Jak se bude jmenovat?" zeptala se mile Elle. Cal se na mě zvědavě podívala.
"Ještě jsme se nerozhodli," odpověděli jsme s Bellamym zároveň.
"Vlastně ani nevíme co to bude," dodala jsem. "Chceme to mít jako překvapení," vysvětlila jsem a položila ruku na břicho. Už to byl takový můj zvy, který mi bude chybět, až se ta příšerka narodí.
"Aha," usmála se Elle a podívala se na Cala. Její pohled byl plný lásky a mě bylo jasné, že takto to mělo být už od začátku.
"Tess.." ozval se Bellamy. Podívala jsem se na něho. "Je mi nějak špatně," zamumlal. Z nosu mu zase tekla krev.
"Bellamy," vyhrkla jsem. Pomalu se mu zavírali oči. "Cal," zvedla jsem oči plný slz. Cal se hned vzpamatoval a klekl si k Bellamymu.
"Brácho prober se," mumlal. Elle mě od nich odtáhla a objala mě. Vzlykala jsem jí na rameni, a ona mě hladila po zádech.
"Bude to dobré," šeptala. "Cal se o něho postará. Lékař už jede."
"Elle odveď jí do její komnaty," nařídil Cal, který měl svoje bílé triko od krve.
"Ne," vyhrkla jsem. "Neopustím ho!" Elle mě táhla ke dveřím a já se jí vzpírala. Najednou se v nich objevil Tommy a vzal mě do náruče. Bouchala jsem ho do hrudě, ale on pokračoval ke mě do komnaty. "Nemůžu ho opustit.." zašeptala jsem.
"Královno nesmíte se rozrušovat. Není to dobré pro dítě," povzdechl si doktor, který mě kontroloval. Ležela jsem v posteli jako tělo bez duše a dívala se na fotku Bellamyho. "Král Bellamy bude v pořádku. Jen potřebuje odpočívat," pokračoval.
"Jak dlouho?" zeptala jsem se potichu.
"Promiňte?" zeptal se nechápavě a já se na něho podívala.
"Kolik má času?" zeptala jsem se znovu. Lékař uhnul pohledem. "Přikazuji vám, aby jste mi odpověděl," řekla jsem klidně.
"Maximálně dva roky. Na víc to nevidím. Bude se to zhoršovat čím dál tím víc," zašeptal a mě se po tvářích spustili nové slzy.
"Zlatíčko," ozval se táta ve dveřích. Ani jsem si nevšimla, že přišel. Vydal se ke mě a sedl si na postel. Padla jsem mu okolo krku a on si mě přitáhl k sobě. Políbil mě do vlasů. "Jsme tady. Vždycky tady pro tebe budeme," zašeptal. "My to zvládneme," znovu mě políbil do vlasů. "Neplakej. Víš že to není pro to miminko dobré," pohladil mě po zádech a já se trochu uklidnila. Stačí mi, že přicházím o manžela. Nechci i přijít o něco, co mám spojené s ním.
Stála jsem na balkonu a dívala se na hvězdy. Na sobě jsem měla lehký župan a opírala se o zábradlí. "Tommy mi řekl, že jsi tu," ozvalo se za mnou. Otočila jsem a spatřila Cala. "Jak ti je?"
"Jak myslíš," smutně jsem se ušklíbla.
"Blbá otázka," povzdychl si. "Promiň. Nevěděl jsem, že je to s ním tak zlé," zašeptal.
"Chvíli je v pořádku a potom se to stane," vysvětlila jsem. "A bojím se toho okamžiku, až to nezvládne." zašeptala jsem.
"Je mi to líto," řekl a došel ke mě. Objal mě a já si položila hlavu na jeho hruď.
"To říká každá," pousmála jsem se. "Ale nikdo doopravdy neví jaké to je. Bellamy je dokonce statečnější než já. A já ho opravdu obdivuji. Jak se někdo mohl smířit se svou smrtí?" odtáhla jsem se od něho a Cal se na mě zadíval.
"Myslím si, že se nesmířil Tesso. Dělá to kvůli tobě a tomu malému."
"Ale to by neměl," namítla jsem. "Nevadilo by mi, kdyby ukázal, že není smířený s tím, že nikdy neuvidí vyrůstat naše dítě," znovu jsem vzlykla. Cal mě k sobě přítáhl.
"Nebudu ti říkát, že to bude dobré. Myslím že jsem to slyšela už hodněkrát. Ale pamatuj, vždycky tu pro tebe budu."
-Máte zájem o character ask? :) -
