Probudila jsem se, protože do komnaty pronikali sluneční paprsky. Sedla jsemsi a přehodila nohy přes okraj postele a potom jsem se zvedla. Podívala jsem se na Bellamy, který v klidu spal. Nechala jsem ho a vyšla z komnaty.
Chtěla jsem si zajít dolů pro čaj, protože mi došel, ale u schodů se něco stalo. Cítila jsem píchnutí v bříšku a sykla bolestí. Chytla jsem se zábradlí, abych nespadla. Doufala jsem, že to nic není ale byla to čím dál tím větší bolest. Najednou jsem na noční košili uviděla krev. Přiběhla stráž, kterou jsem svým křikem upozornila.
"Královno," vyhrkli vyděšeně, když mě viděli.
"Musíte- musíte najít pomoc," zašeptala jsem zlomeně. Nemůžu nechat umřít mou malou příšerku. Nestačí snad, že příjdu o svého manžela? A potom se to seběhlo strašně rychle. Bellamy vyběhl z naší komnaty a běžel ke mě. Vzal mě opatrně do náruče a rozhlížel se po někom kdo nám může pomoct. To už tu byl doktor, který mu přikázal ať mě odnese do ložnice. Bellamy mi mě položil na postel a políbil na čelo.
"Měl byste jít," řekl mu doktor a jeho pomocník, Bellamyho přímo vyhodil ze dveří. Potom se doktor začal hrabat ve své brašně, odkud nakonec vytáhl injekci. "A vy se prospíte maminko. A až se probudíte, budete tady mít vaše miminko," usmál se.
"Je v pořádku?" zachraptěla jsem. "Ta krev.."
"Je v pořádku," uklidnil mě. "Naprosto v pořádku. Takže připravená?"
"Ano," přikývla jsem. Doktor mi vzal ruku a píchl mi injekci. Za pár sekund se mi zavírali oči. "Dobrou noc," slyšela jsem naposledy.
Ležela jsem na louce vedle Bellamyho, který mě objímal. Zmateně jsem zamkrkala. "Co tu dělám?" zeptala jsem a sjela pohledem na bříško, které bylo ploché. "Kde je příšerka?"
"Neboj oba jste v pořádku," usmál se Bellamy. "Jen ses přemístila sem. Ke mě," dodal a políbil mě. Přehoupla jsem se na něho a on mi rukou rozepnul šaty. Ale já se odtáhla.
"Toto nesmíme," zašeptala jsem. "Měla bych se vrátit," usmála jsem se. Bellamy se zasmál a přikývl.
"Máš pravdu," pohladil mě po tváči. "Toto můžeme dělat i později," znovu mě políbil a já zavřela oči.
Když jsem je potom otevřela, byla jsem zpět v komnatě. Kde kromě mě a Bellamyho nikdo nebyl. "Bellamy?" zašeptala jsem. Bellamy se na mě podíval a široce se usmál. "Je-je vpořádku?" zeptala jsem se.
"Ano jsou," přikývl a mě chvíli nedocházelo, co právě řekl. Proč mluvil v množném čísle? Bellamy asi viděl zmatenost v mé tváři, protože mě vzal za ruku. "Jsou to dvojčátka, Tess," zašeptal.
"Dvojčátka? Dvě příšerky?" zeptala jsem se zmateně. Bellamy se smíchem přikývl.
"Chlapec a dívka. Chlapec je o pět minut starší. A oba jsou nádherní," pohladil mě po tváři.
"Takže to je Scarlett Hope Maureen I." zašeptala jsem.
"A Benjamin Nico I." přikývl a lehce mě políbil na rty.
"Chci je vidět," zašeptala jsem a posadila se. Bellamy přikývl a odešel. Nechal otevřené dveře a když se v nich potom objevil v ruce držel dva uzlíky. Vydal se ke mě a opatrně mi podal jednu příšerku zabalenou v růžové dečce. Očividně Scarlett. Dívala jsem se na ní a nemohla uvěřit, že je moje. Měla dokonalé malé rtíky a malé prstíky.
"A tady máš Bena," podal mi Bellamy i druhou příšerku. Oba byli tak dokonalý, ale každý jiný.
"Jsou takový- pomačkaní," vypadlo ze mě a Bellamy se rozesmál.
"Ano to jsou," přikývl. "Ale jsou dokonalý," pohladil mě po vlasech.
"A jsou naši," dodala jsem.
"Navždycky," přikývl.
-Takže je to vážně krátká kapitola, omlouvám se :) Doufám, že se vám líbí a tu tipovačku vyhrála Leninka34 takže mi do zpráv prosím napiš na jakou povídku chceš vote a reklamu :) Chtěli by jste víc takových "tipovaček" ?
-
