Celou noc jsem nespala. Jen jsem ležela v posteli a pozorovala Bellamyho, který klidně oddychoval. Jednu chvíli jsem zajela rukou do jeho vlasů, ale když něco zamumlal ze spaní okamžitě jsem mu jí vytáhnula.
Když jsem se na sebe ráno podívala do zrcadla, celkem jsem se zděsila. Pod očima jsem měla velké kruhy.
"Měla si spát místo, toho pozorování," řekl z postele Bellamy.Překvapeně jsem se na něho podívala.
"Ty si o tom věděl?" zeptala jsem se. Bellamy přikývl a naznačil mi ať jdu k němu. Lehla jsem si vedle něho a on mě objal.
"Tesso já jsem v pořádku. Ale teď jsi hlavní ty a to malý," pohladil mě po vlasech. Podívala jsem se na něho. "A taky tvoje narozeniny," usmál se.
"Nechci je slavit," zabručela jsem. Bellamy se zasmál.
"Ale budeme je slavit," řekl. "Dnes večer, jen ty a já," překvapeně jsem se na něho podívala.
"Chceš říct, že někam pojedeme?"
"Ano přesně to ti chci říct," odpověděl mi. Vypískla jsem radostí a dala mu pusu. "Ještě musím něco zařídit a ty si zatím připravíš věci, dobře?" zeptal se a já přikývla. "Dobře, miluju tě."
Zapnula jsem cestovní tašku a posadila se na postel. Měla jsem sbalené své i Bellamyho věci. Když dorazil do komnaty převlékl se do džínů a obyčejného černého trika. "A kam pojedeme?" zeptala jsem se zvědavě, když vzal tašky a vydal se ven. Šla jsem za ním a byla natěšená jako malé dítě.
"To je tajemství," odpověděl mi Bellamy a já se zamračila. Věděl, že tajemství nemám ráda. "A nemrač. Nesluší tu to," uchechtl se.
"Přestanu se mračit až mi řekneš, kam jedeme," řekla jsem.
"Nepřemluvíš mě," zasmál se Bellamy. "Budeš muset počkat," vzal mě za ruku a já to vzdala. Nemělo to cenu. Stejně s ním nehnu. Došli jsme ke garáži a já se zarazila.
"Jedeme sami?" vydechla jsem.
"Jsou to tvoje narozeniny. Chtěl jsem aby byli speciální," přikývl a odemkl naše drahé auto, které už se tak často nepoužívalo. Tašky hodil do kufru a potom mi otevřel dveře spolujezdce. "Nasadat dámo," usmál se a já poslechla. Pohodlě jsem se usadila a rozepnula jsem si bundu.
"Víš že tě nenávidím za to, že mi nechceš říct kam jedeme, že jo?" řekla jsem nabručeně, když se Bellamy posadil za volant.
"Doufám že naše dítě překvapení bude mít rádo," zasmál se Bellamy a já se na něho podívala. On se to nikdy nedozví. Už tady nebude, až na to naše malá příšerka bude dost stará. Rychle jsem to vypustila z hlavy, protože jinak bych se zase sesypala. Chytla jsem Bellamyho za ruku a usmála se.
"Myslím že bude po tobě," zašeptala jsem.
"Kde to jsme?" vydechla jsem, když jsem viděla kouzelnou krajinu, která byla kolem nás.
"Je na čase, aby si viděla, kde jsem vyrostl," usmál se Bellamy. Překvapeně jsem se na něho podívala. Věděla jsem, že vyrost ve vesnici, ale že byla tak nádherná.
"A budou tu vaši?" usmála jsem se. "Od svatby jsem je neviděla," povzdychla jsem si.
"Ne," zakroutil hlavou. "Dům je jen pro nás. Jeli k nějakým známým. Ale neboj uvidíš je zítra," natáhl se, aby mi dal pusu, ale oči ze silnice nespustil. Přikývla jsem a položila si ruku na břicho. Krouživími pohyby, jsem ho hladila a dívala se ven.
Po pár minutách jsme zastavili před obrovským, bílým domem s verandou. Bellamy vystoupil a pomohl mi z auta.
"Takže tady, vyrůstal můj manžel?" mrkla jsem na něho a vydala se k domu.
"Ano tady jsem vyrůstal," odpověděl mi Bellamy mezitím co vytahoval tašky. Potom se vydal odemknout dveře. Otevřel dokořán a počkal až projdu. Byl to obyčejný rodinný dům, který byl kouzelný.
"Všechno nejlepší," ozval se Bellamy za mnou a já se otočila. Natahoval ke mě ruku s krabičkou, zavázanou mašlí.
"Nemusel si mi nic kupovat," zašeptala jsem a opatrně od něho krabičku otevřela. Vevnitř byl obyčejný náramek s přívěšky. "Je dokonalý, děkuju," stoupla jsem si na špičky a políbila ho. Bellamy pustil tašky a objal mě okolo pasu.
"Miluju tě," zašeptala jsem.
"Já tebe taky," usmál se.
-Omlouvám se, že je tak krátká, ale jsem unavená :) Doufám, že se vám líbí :))
