Když jsem dohrála prostě jsem tam seděla a mé prsty jsem nechala na klávesách. "Jsem ráda, že si nepřestala hrát," došla ke mě máma a posadila se vedle mě. Položila jsem si hlavu na její rameno. "Jak ti je?"
"Dobře," odpověděla jsem, ale potom jsem si vzpomněla na všechny ty pocity ve mně. "Moc dobře ne," povzdychla jsem si.
"Z části to je naše chyba," zašeptala máma a políbila mě do vlasů. "Kdyby jsme tě netlačili do té soutěže, toto by se nemuselo stát."
"Není to vaše chyba," podívala jsem se na ní. "To já jsem nakonec souhlasila. to já začala něco cítit k Bellamymu," řekla jsem. Máma mě pohladila po tváři. "Co mám dělat?"
"Musíš se rozhodnout podle sebe, broučku," usmála se. "Nemůžu ti mluvit do toho koho máš milovat," stoupla si. "Musím jít zkontrolovat tvojí sestru a Katie," vydala se ke dveřím.
"Koho by sis vybrala ty?" zeptala jsem se jí ještě rychle. Máma se na mě otočila s úsměvem a pokrčila rameny.
"Je to těžká volba."
Ležela jsem v posteli a převracela se z jedné strany na druhou. Nevěděla jsem kolik je hodin, ale už svítalo. Sedla jsem si a přehodila nohy přes kraj postele. Rozpletla jsem si vlasy, které jsem si na noc dala do dvou copů a stoupla si. Zastudila mě studená podlaha. Rychle jsem si obula papuče a zamířila do šatny. Prohlídla jsem si všechny šaty a rozhodovala se, které si pro dnešek vezmu.
Rozhodla jsem se pro modro-bílé s krajkou. Měli dokonalý střih. Položila jsem je na postel a začala se chystat. Oblékla jsem se a obula si modré lodičky. Do vlasů jsem si zasunula čelenku a trochu se nalíčila. Byla jsem na sebe pyšná, že se o sebe dokážu postarat bez komorné. Vždycky jsem to zvládla.
Když už jsem byla vyšla jsem z komnaty. Rozhodla jsem se, že na snídani půjdu dřív.
"Tesso!" uslyšela jsem za sebou. Otočila jsem se a spatřila Bellamyho, který ke mě spěchal. "Dobré ráno," usmál se.
"Dobré," pousmála jsem se. "Kam jdeš?"
"Šel jsem za tebou," řekl trochu nervozně. I já jsem začala být nervozní.
"Proč?" zeptala jsem se opatrně. Bellamy si prohrábl své rozcuchané vlasy a podíval se na mě.
"Vlastně ani nevím," povzdychl. "Cítil jsem, že tě potřebuju vidět," zašeptal a udělal ke mě krok, takže nás dělilo jen pár centimentrů.
"Co to děláš?" zašeptala jsem.
"Prostě se nehýbej," pousmál se a sklonil se k mým rtům. Jednu ruku položil na můj pas a druhou na mou tvář po které mi palcem kreslil kolečka. Docházelo mi, že toto je náš druhý polibek. Že to není správné a že bych se měla odtáhnout, ale nedokázala jsem to. Místo toho to udělal někdo jiný. Bellamy odemě najednou odletěl a než jsem si stačila uvědomit, co se děje, s Calem se prali. Nevěděla jsem, kdo vede a chtěla jsem to ukončit.
"Nechte toho!"vykřikla jsem možná až moc nahlas, ale bylo mi jedno, že vzbudím celý zámek. Hlavní bylo, aby toho nechali. "Slyšíte mě!" Ale nepomáhalo to. Cal dával rány Bellamymu a Bellamy Calovi. Najednou stáli na nohách naproti sobě a potom se to stalo strašně rychle. Cal narazil do Bellamyho, který šlápl na schodech vedle a spadl. Zdálo se mi, že se zastavil čas.
"Panebože," zašeptala jsem a běžela dolů. Bellamy byl úplně dole a nehýbal se. Když jsem k němu doběhla spadla jsem na kolena. Vzala jsem jeho hlavu do klína. Když jsem zjistila, že dýchá vydechla jsem úlevou.
"Tesso," zašeptal Cal.
"Měl by si jít, než dojdou stráže. Nechci jim říct, že si to byl ty," řekla jsem, ale nepodívala jsem se na něho. Věděla jsem, že stále stojí na místě. Proto jsem se na něho podívala. "Cale prostě běž do komnaty!" vykřikla jsem. Jen přikývl a šel. Bylo to dobře naplánované, protože hned jak odešel došel jeden strážný.
"Princezno co se stalo?" zeptal se a hnal se k nám.
"Zakopl a spadl na zem," vysvětlila jsem. "Musíme někoho zavolat," vzlykla jsem.
"Postaráme se o to," řekl druhý strážník, který právě došel. "Měla byste jít pryč," položil mi ruku na rameno.
"Ne," zakroutila jsem hlavou. "Neopustím ho," špitla jsem. Strážník jen přikývl a potom jsme čekali až přijede doktor. Dali ho na nosítka a odnesli do jeho komnaty. Každou minutu jsem se bála, že přestane dýchat. Sledovala jsem jak ho doktor kontroluje. Potom se podíval na mě a usmál se.
"Ten chlapec má vážně štěstí," řekl. "Zdá se že se mu nic nestalo. Jen bude mít pár otlučenin, ale to je vše."
"Děkuji doktore," zašeptala jsem a vzala Bellamyho za ruku.
"Měla byste ho nechat spát," položil mi ruku na rameno.
"Nechám," přikývla jsem. "Jen tu pro jistotu budu sedět," vysvětlila jsem. Dokotor přikývl a potom všichni odešli. "Omlouvám se," zašeptala jsem směrem k Bellamymu. "Všechno to je má chyba."
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
-řeknu vám, že mi to teda neděláte vůbec jednoduchý s tím koho si má vybrat :D Myslím, že pletete jí i mě :D Děkuju mockrát :D
