Bellamy se vzbudil těsně před večeří. Ano seděla jsem u něho skoro celý den. Nedokázala jsem se od něho pohnout. Když otevřel ruku a rozhlídl se, vydechla jsem úlevou. Skoro nic mu nebylo.
"Tesso?" vydechl zmateně. "Co se stalo?" rozhlídl se.
"S Calem jste se poprali," zašeptala jsem. "Ale všem jsem řekla, že si jen zakopl na schodech. Nemohla jsem to přiznat, omlouvám se," podívala jsem se mu do očí a čekala, že tam nejdu zlost. Ale nic takového tam nebylo.
"To je v pořádku," stiskl mou ruku. "Jen si ho chránila," pousmál se. "Ale i tak tu jsi se mnou, proč?"
Věděla jsem, že tu nejsem jen kvůli tomu, abych na něho dávala pozor. Bylo v tom i něco jiného. Nevěděla jsem, co mu na to mám odpovědět, tak jsem se jen usmála a sklonila k němu. Když jsem byla těsně u jeho rtů zašeptala jsem: "Protože mi na tobě záleží," potom jsem ho opatrně políbila.
Na večeři jsem došla o trochu později. Když jsem vešla, všichni se na mě podívali. Čekala jsem kdo první promluví a nemusela jsem dlouho čekat.
"Je Bellamy v pořádku?" zeptala se Gwenny.
"Jo," přikývla jsem a vzala svůj talíř na který jsem začala skládat jídlo.
"Co to děláš?" ozvala se máma.
"Skládám jídlo na talíř?" nazdvedla jsem obočí. "Jdu k Bellamymu. Nechci aby tam byl sám," vysvětlila jsem.
"Nemyslíš si, že je to nevychované?" řekl táta. "Tak se s námi aspoň najez. Potom můžeš jít za Bellamym."
"Nechci ho tam nechat osamotě," odpověděla jsem a vydala se ke dveřím. "Omlouvám se."
Když jsem vyšla z jídelny musela jsem se pro sebe usmát. Co jsem to právě udělala? Vyběhla jsem schody po dvou, protože jsem si lodičky nechala u Bellamyho. Když jsem vešla k němu do komnaty, ležel a něco kreslil.
"Co kreslíš?"zeptala jsem se a došla k němu.
"Nic," rychle to schoval pod polštář. "Neseš mi jídlo?"zeptal se s úsměvem a já přikývla. Podala jsem mu talíř a on se pustil do jídla. Sedla jsem si na židli a nohy si natáhla na postel.
"Ale možná by si neměl jíst tak rychle. Bude ti špatně," zasmála jsem se.
"Nejedl jsem celý den. Mám hlad jako vlk," zamumlal s plnou pusou.
"No tak to jsem ráda, že nejsem Karkulka," řekla jsem. Potom jsem Bellamyho nechala, aby se nejedl. Když to snědl položil talíř na stolek. Potom se na mě koukl a usmál se.
"Nebudeš mít problém, že tu se mnou jsi?" zeptal se. Zakroutila jsem hlavou.
"Nebyl si to náhodou ty, kdo mi řekl, ať si to nenechá, líbit?" usmála jsem se. Bellamy přikývl. Natáhl se a vzal mou ruku do své.
"Nechci aby ses kvůli mě cítila vině. Klidně běž za Calem, já to pochopím," zašeptal.
"Nechci za Calem," zakroutila jsem hlavou. "Bude to znít asi hloupě. Ale potom, co se ti stalo jsem si něco uvědomila," povzdychla jsem. "To že bez tebe nemůžu být, to že tě vlastně-"
"Co?" zeptal se.
"Miluju," špitla jsem. "A teď mě odmítneš kvůli tomu, že miluju i Cala. Já vím," uhnula jsem pohledem.
"Podívej se na mě Tesso," zašeptal Bellamy a já se na něho podívala. "Cal byl tvá první láska. Chápu to."
"Opravdu?"
"Opravdu," usmál se. Stoupla jsem si a lehla si vedle něho. Bellamy mě objal a já mu položila hlavu na hruď.
"Nebolí tě to?" zeptala jsem se starostlivě.
"Ne," políbil mě do vlasů. "Jen jsem trochu unavený."
"Tak klidně spi. Budu tady," usmála jsem se a dala mu rychlou pusu. Bellamy se usmál a zavřel oči.
Přecházela jsem před komnatou mých rodičů už asi deset minut. A potom jsem se konešně rozhodla zaklepat.
"Co se děje?" uslyšela jsem rozespalý hlas mé mámi. Potom táta otevřel dveře. Nechápavě na mě zamrkal.
"Stalo se něco, Tesso?" zeptal se a vedl mě do pokoje. Zavřel dveře a máma vstala z postele.
"Jsi v pořádku, zlatíčko?" zeptala se hned.
"Ano," přikývla jsem. "Jen je tu jedna věc," kousla jsem se nervozně do rtu. Máma se koukla vyděšeně na tátu.
"Jáka?" zeptal se.
"Chci ukončit soutěž," řekla jsem to co nejrychleji.
"Zlato myslím si, že Cal na svatbu ještě počká," pousmála se na mě máma. Zakroutila jsem hlavou.
"Nemluvím tu o Calovi. Mluvím tu o Bellamym, mami."
"Cože?" zeptal se nechápavě táta a prohrábl si vlasy. "Asi to nějak nechápu," podíval se na mámu a hledal u ní pomoc. Ta jen pokrčila rameny.
"Prostě jsem se rozhodla, že si vezmu Bellamyho."
-Takže než mi začnete psát, že je to stejný jako Princess or not! jenom v jinem prostředí- tak přemýšlejte nad tím,že je to 3 díl druhé série. A většina mých povídek končí svatbou, takže to by znamenalo, že by svatba byla ve dvou dalších dílech a to by byl konec. Ale kvůli tomu, bych snad nedělala druhou sérii, takže toto je moje úžasná logika a vy můžete jen čekat co se stane dál :D :D
