Citro bráškou

VIII.- Adam

Dochroupala jsem cereálie a chvíli přemýšlela nad nekonečností vesmíru. Pak jsem odnesla misku, šla provést ranní hygienu a tak nějak ze sebe udělat člověka. Když už jsem byla převlečená a nachystaná, měla jsem ještě docela dlouhou dobu čas. Najela jsem na mobilu na facebook a hned mi přišla zpráva od Natt.
Natt: Ahoj! :3
Já: Dobré ráno, slečno :D 
Natt: Mám úplně chuť vraždit. Tak se mi nechce vstávat a jít do toho ústavu! :(
Já: Já jsem vstávala s Austinem :) O hodinu dříve, než normálně :D 
Natt: Blázne! 
Já: Jsem no :P
Natt: Mně se do té školy nechcee! 
Já: Mně taky ne, ale tak co naděláme :D 
Natt: Nepůjdeme? 

Chvíli jsem na tu zprávu koukala. 'To jako myslí vážně?' napadlo mě. Byla by schopná vynechat školu jen proto, že se jí tam nechce?
Natt: Halo, dělala jsem si srandu... Vzorňačko :P 
Já: No jo, moc to jako sranda nevypadalo :D
Natt: Už budu muset končit, byee! :3
Já: Bye ve škole :)

Natt věděla, že já nejsem zrovna holka, co riskuje, nebo dělá něco, co by neměla. A už vůbec ne něco, za co by mohla mít velké problémy. Ještě chvíli jsem projížděla facebook, když jsem narazila na stránku Ňákej McCitron. Věděla jsem, že brácha natáčí, ne že ne. Ale už dlouhou dobu jsem nekoukala na žádné video od něj. Tím, že jsem ho měla možnost vidět skoro každý den, mi to ani moc nechybělo. Zabrala jsem se do mobilu tak, že jsem si neuvědomila, že nestíhám. Rychle jsem si teda hodila mobil do tašky a šla se obléknout. 
Do školy jsem dorazila se zvoněním, takže pozdě. Bylo to snad poprvé, když tedy nepočítám návštěvu doktorky. Vešla jsem do třídy a všichni ztichli. Učitelka, která nás měla mít na první hodinu, tam ještě nebyla. Vytáhla jsem si s bušícím srdcem věci z tašky.
"Ale, slečna se nám zdržela," slyšela jsem škodolibý hlas spolužáka.
"Drž hubu, Adame," odsekla jsem.
Byl ticho, ale ne na dlouho: "Abych to nenahlásil."
"To neuděláš," zůstávala jsem klidná.
"Proč bych to neudělal?" 
"Vzpomínáš na florbalky?" sykla jsem.
Zmlknul, konečně. Do třídy vešla učitelka a omluvila se, že přišla pozdě. Někdo zašeptal něco ve stylu, že není sama, ale ona to neslyšela, takže jsem byla v klidu. Hodina začala.
První hodinu skoro všichni prospali, jako druhá ale byla matematika. Skoro nikdo nechápal učivo a já jako jediná měla úkol dobře. Byla jsem pochválena učitelkou a v duchu poděkovala Austinovi, že si dal tu práci mi to vysvětlit. Zbytek hodiny mi totiž učitelka dala volno a to se jen tak nestává. 

Začala přestávka. Sedla jsem si do lavice a chtěla se pustit do svačiny, když přišel Adam.
"Naše vzorňačka a přišla pozdě, jo?" ušklíbl se.
"Nech mě na pokoji," zůstávala jsem chladná. Zakousla jsem se do svačiny, abych mu nemusela odpovídat. 
"Proč tak chladná? Zlobivé holky se mi náhodu líbí," posadil se na moji lavici. Zaskočila mi svačina. 
"Řeknu to jednoduše," usmála jsem se, když jsem se konečně přestala dusit. "Vypadni. Pochopil to tvůj primitivní mozek?" 
Třída se začala smát, on odešel. Ve dveřích se objevila Natt, a tak jsem nechala svačinu svačinou a šla na chodbu.
"Pěkně jsi ho odradila," šťouchla mě do ramene.  
"Tys to slyšela?" pousmála jsem se. Natka jen přikývla. Bavily jsme se o normálních věcech, škola, kluci... Prostě všechno, o čem se normální kamarádky baví. Pak zvonilo, takže jsme se rozešly každá jinam.
"Proč nemůžeme být spolu ve třídě?" řekla naštvaně Natt těsně před tím, než zapadla do své třídy.

Naše třída už byla na obědě, ale Natčina nikde. Vždy jsme jedna druhé držely místo, takže jsem ji nedočkavě vyhlížela. Jedla jsem čočkovou polévku, kterou mimochodem šíleně miluji, a koukala ke dveřím. 
"Čau!" sedl si ke mně Adam. 
"Tys to dneska nepochopil?" řekla jsem celkem nahlas. "Promiň, já zapomněla, že tvůj mozek je na tolik informací příliš malý." 
Natt pořád nikde, tak jsem se zvedla a šla odnést tácek. Adam zůstal sedět, takže jsem od něj měla klid. Sešla jsem po schodech dolů ke skříňkám a z té své si vzala bundu a boty. Zamkla jsem si skříňku a otočila se, když v tom jsem do někoho narazila.
"Natt! Vyděsila jsi mě," chytla jsem se za srdce.
"Před kým zdrháš?" zasmála se. 
"To není vtipný," řekla jsem, přitom jsem se začala smát taky.
"Tak proč se směješ?" pozvedla obočí, zase se smíchem.
"To je jedno," mávla jsem rukou a začala si obouvat boty. 
"Hele, dneska s tebou nepůjdu, jo?" nadhodila. Skoro vždy jsme chodily spolu ze školy...
"No, dobře, tak ahoj," řekla jsem trochu zmateně. Oblékla jsem si bundu a vyrazila.

Domů jsem šla docela rychle, protože jsem nemohla riskovat, že by šel Adam hned za mnou. Štval mě. A to hodně. Nevím, proč se o mě začal tolik zajímat, ale ani jsem to vědět nepotřebovala. Jediné, co jsem potřebovala, bylo, aby mě nechal být. Odemkla jsem si a vešla do obýváku. Ještě mělo trvat, než přijde Austin, takže jsem rychle naběhla do pokoje, zapnula jsem si písničky a trochu to tam uklidila. Jeho věci, které měl přehozené přes židli a položené na posteli, jsem mu poskládala a dala do skříně. 
"Super," pochválila jsem sama sebe, když náš pokoj vypadal zase po dlouhé době čistě. Slyšela jsem otevírání dveří. Austin, napadlo mě okamžitě. "Ahoj!" křikla jsem ke dveřím.
"Čau!" ozvalo se zpátky. Uložila jsem poslední věci a pak sešla dolů.
"Jestli tam uděláš bordel, zabiju tě," vychrlila jsem s přiblblým úsměvem na brášku. 
"To bych si měl začít vymýšlet nápis na hrob," zamyslel se. "Co myslíš, co je lepší: 'Nepořádek může zabíjet.' nebo 'Bacha na čistotné lidi.' ?" 
"Nevím, každopádně už vidím ten novinový titulek: 'Zavraždila svého bratra za to, že udělal nepořádek v pokoji.' " 
"Stejně bys to neudělala," mávl rukou. "Na to mě máš až moc ráda."
"Egoisto," zašklebila jsem se. "A máš pravdu, neudělala bych to."
"No vidíš!" zajásal.
"Kdo by mě pak učil matiku?"

*******************************************************
Jako vždy se omlouvám za delší prodlevu.
Budu ráda za jakýkoliv hlas nebo komentář, ať už kladný nebo záporný ^-^
Jste úžasní ♥