Citro bráškou

XIX.- Psychiatr

Máma s tátou nám oznámili, že je minimálně ještě týden neuvidíme. Nebylo to poprvé, co takhle někam odjeli, ale nikdy nebyli pryč tak dlouho.
"No co, budeme to tu ještě týden muset zvládnout," povzdychl si Austin, když se snažil z pánvičky seškrábnout připálenou palačinku. Tentokrát to ale nebyla jeho práce...
"Chtěla jsem ti udělat radost," pokrčila jsem rameny a stále si chladila spálenou ruku pod tekoucí vodou.
"Kdybych byl hodně škodolibý, řekl bych, žes už mi ji udělala," naznačil, že myslí mou ruku, a ušklíbl se.
"Ale ty nejsi, že?" protlačila jsem mezi zuby a pozvedla obočí. "Mimo to to taky pěkně bolí."
"Když jsi šikovná, tak si zatleskej," pokusil se zanotovat. Trochu jsem do něj strčila bokem a on mi to oplatil. Ruka mě pořád štípala, ale Austinovo popichování mě zabavilo natolik, že už jsem to ani nevnímala.

Odpoledne jsem brouzdala po internetu. Znáte takové to, když od talentové soutěže přejdete přes jakousi polskou písničku až někde k světovému rekordu skládání Rubikovy kostky jednou rukou? Já teda jo a stává se mi to celkem dost často. Většinou když Austin není doma, ani dneska to nebyla výjimka. Odešel hned po tom, co jsme na oběd dojedli ty palačinky, které jsem nespálila. Moc jich nebylo. Den utíkal celkem pomalu, pustila jsem si pár her, které tam Austin měl, ale většinu jsem zase vypnula, protože jsem si nebyla jistá, jestli z nich náhodou netočí. Nakonec jsem skončila u The Sims.
"Takže ahoj! Já jsem Klér a mnozí z Vás mě určitě znají jako Citronovu sestru!" ani jsem nevěděla, co mě to popadlo. Řekla jsem si, že by nebylo špatné to jen tak pro zábavu natočit. Smála jsem se tomu, proč jsem to teda nakonec vážně zapnula? Kdo ví, každopádně jsem si byla jistá, že se na to tak maximálně kouknu a smažu to. Zapínání nahrávacího programu proběhlo bez potíží. Ačkoliv jsem si myslela, že mu nějakou blbostí rozhodím nastavení, naštěstí se to nestalo. Udělala jsem sebe a Austina v The Sims jako sourozence, postavila nám dům, našla nám práci... Celou dobu jsem to komentovala a připadala si strašně důležitě. Když už mě to přestalo bavit, vypnula jsem to a řekla si, že se na to kouknu. Celý záznam měl dvě hodiny. Vytřeštila jsem oči na pravou spodní část monitoru, kde svítilo 22:00. Už ani nemělo cenu na to koukat, prostě jsem to video smazala, protože jsem věděla, že to bude blbost, a šla se podívat na facebook. Ani jsem nevěděla jak, ale usnula jsem. 

"Klér!" zatřásl se mnou jemně Austin. Z jeho dechu byl cítit jakýsi alkohol smíchaný s jablky, ale ne moc, spíše to vypadalo na nějaký Cider. Otevřela jsem oči a zjistila, že mě bolí pravé líčko. "Vypadáš jak maniak. Proč spíš na klávesnici? Jak dlouho už tu takhle ležíš?"
"Víš, že bys na člověka, který se právě probudil, neměl chrlit tolik otázek?" zamumlala jsem a promnula si oči. Koutkem oka jsem zkontrolovala nástěnné hodiny. Vzbudil mě přesně o půl hodiny později. Když jsem se zvedla, Austin se rozchichotal jako nějaký maniak.
"Co je?" nechápala jsem. Austin mi beze slova, pořád ještě s blbým pochechtáváním, podal zrcátko. Už jsem celkem chápala, čemu se smál. Na líčku jsem měla otisknutý kousek klávesnice, vypadalo to na Ctrl. "Se moc nesměj," probodla jsem ho pobaveným pohledem. 
"Jak dlouho jsi tu ležela?" zajímal se.
"Co já vím, tak půl hodiny," protáhla jsem se a postavila, stála jsem kousíček od něj. Rukou mi ještě více pocuchal už tak rozcuchané vlasy, já si je intuitivně upravila a on mi je zase rozcuchal.
"Hej!" cukaly mi koutky úst.
"No co, takhle to je více sexy," ušklíbl se a ještě více mi vlasy rozcuchal.
"Nechceš se náhodou stát kadeřníkem?" protočila jsem očima.
"To je nápad! Hned jak přijedou rodiče, zažádám je o změnu školy!" zazářil, jako by to snad myslel vážně. Ironicky jsem ho pohladila po rameni a rukou mu změřila teplotu.
"Asi tě vážně objednám k psychiatrovi." 
"Ani se mu neukazuj, nebo nás zavře oba," chytil mě kolem ramen. "I když, možná bychom dostali společný pokoj a já bych-"
"Tě mohl otravovat do konce života," dokončila jsem.
Austin si mě k sobě maličko víc přitiskl a důležitě přikývl: "Přesně."

***************************************

Chtěli byste být s Austinem zavření v jedné místnosti do konce života? Já teda ne! Zešílela bych. I když, přeci jen to je blázinec, ne? :D ^-^