Citro bráškou

XVIII.- Celkem trapas...

V tomto díle byly použity hlášky z Citronových streamů. 
Teď jen doufám, že na ně nemá autorská práva... Ty totiž opadají až 70 let po autorově smrti a já stroj času nemám :(

Probudila jsem se jen malou chvilku po usnutí, Austin si s někým povídal na Skype.
"Wiki, věř mi!" zasmál se stylem, který jsem u něj už dlouho neviděla.Posadila jsem se a protáhla, ale Austin si vůbec nevšiml, že se v pokoji něco děje. Využila jsem toho a klekla si na všechny čtyři. Dostala jsem geniální nápad. Využila jsem toho, že si mě brácha nevšiml, po čtyřech obešla stůl a až za ním jsem se narovnala a zezadu ho objala. Během pár vteřin se Austin stihl zarazit, zrudnout, vyjeknout a nakonec vyskočit od počítače, div nepřevrátil stůl. Domem otřáslo něco podobného zemětřesení. No dobrá, možná to nebyl až tak geniální nápad.
"Koho to tam máš?" vyjekla ta Wiki trochu pobaveně, ale spíše teda vyděšeně. Takže jsem vyděsila dva lidi najednou, yeey! Austinovi se vypojily sluchátka, takže jsem ji slyšela dost dobře. Austin rozdýchával mé objetí a já se povalila na zem a rozchechtala.
"Co tě to napadlo?!" zakřičel na mě Austin. Jeho tvář ale prozrazovala, že není tak naštvaný, jak předstíral, že je. Na jeho tváři se totiž rozzářil malinkatý úsměv. Na obrazovce se objevilo: 'You were slain by Zombie.'
"No super, teď mě zabil zombík," rozčílil se, ale rozčilovat se mu v tu chvíli nešlo tak dobře, jak by chtěl. Všechnu svou pozornost věnoval snaze zapojit zpátky sluchátka. Po tom výskoku hodném té nejlepší žáby bych se snad i divila, kdyby jack sluchátek zůstal na místě.
"Co to hraješ?" stočila jsem řeč někam jinam a snažila se si do plic nahnat alespoň trochu vzduchu. Kvůli jeho nedostatku jsem taky mluvila trochu pisklavějším hlasem, než obvykle.
"Unturned," odvětil. "Promiňte, ale lekl jsem se, jak jste mohli vidět," pokračoval do kamery. "Má sestra má super nápady."
Trochu jsem se zarazila. Je jich v tom hovoru více? A má zapnutou kameru?
"Máš zapnutou kameru?" zeptala jsem se.
"Tak ne asi," protočil očima, "streamuju."

"To nene," pozvedla jsem obočí a koukla na něj.
"Jojo," ušklíbl se. "Je sobota... Záznam na YouTubku bude vypadat dobře, no," uchechtl se. 
Jsem blbá! Jsem vážně, ale vážně blbá! Nenapadlo mě se kouknout na jeho druhý monitor, na kterém měl zapnuté OBS a YouTube chat. To bych si možná, i při mé inteligenci, uvědomila, že zrovna streamuje. Celkem trapas...
"Ale lidi to očividně dost pobavilo," prohodila ta osůbka na kameře. Austin s šibalským úsměvem ukázal na chat, kde lidi spamovali vysmáté smajlíky. Začala jsem se smát, když chatem prolétl komentář "Já se z toho poseru." 

"Klér, tohle je Wiki," ukázal na její webkameru. "A Wiki, tohle je Klér," ukázal pro změnu na mě.
"Těší mě," řekly jsme obě zároveň a začaly se smát. 
"Austin se o tobě už hodně krát zmiňoval," zamyslela se a pak se usmála.
"Ehm, o tobě... Se nezmínil," zamyslela jsem se pro změnu já a Austin do mě šťouchl.
"To není pravda, zmínil," opravil mě. 
"Kdy? To bych si pamatovala!" zaprotestovala jsem. Zase tak špatnou paměť nemám, právě naopak, paměť mám dost dobrou.
"Pamatovala, kdyby jsi mě poslouchala a místo toho nečetla knížky," řekl, zatímco v Unturned zabíjel dalšího zombíka. 
"Aha! Tak o tom jsi mluvil!" rozzářila jsem se.
"Já nejsem věc," napomenula mě Wiki s hraným smutným výrazem v obličeji. 
"Promiň," zasmála jsem se. Austin mi přisunul židli, ale já zavrtěla hlavou, jakože už půjdu. "Těšilo mě, Wiki, mějte se lidičky," cekla jsem rychle do kamery a šla se osprchovat. 
"Jsi si jistá?" zeptal se Austin, když jsem byla u dveří pokoje.
"Jsem si jistá," odpověděla jsem, myslíc si, že mluví o mně a o streamu.
"No, já si myslím, že to nebyl zombík..." odpověděl. Odešla jsem z pokoje tak rychle, až se divím, že se Austinovi nerozevlály vlasy. Nemluvil totiž se mnou a já jen v duchu doufala, že mě nikdo neslyšel. V hlavě mi blikal monstrózní nápis: TRAPAS. Když jsem se vrátila ze sprchy, brácha stále streamoval. Jak by ne, byla sobota. Uklidila jsem si věci, zalehla do postele a poslouchala ho, jak komentoval. 
"Wiki vykrvácela!" řekl překvapeně. Pak se uklidnil a dodal: "No co... I postavičky v Unturned mají své dny!"
Rozesmála jsem se a Austin se na mě podíval. Jako by nevěděl, co právě řekl za vtipnou věc. Vzala jsem si papír a propisku a napsala si tu hlášku. Po krátkém zamyšlení jsem za to ještě přidala "-Citron 2016" a položila to před něj na stůl. Pak jsem se vrátila zpátky do postele, dál ho poslouchala a přemýšlela o všemožných věcech.
"Ne, nepustím hudbu do pozadí. Hudba jsou vibrace a vibrace v pozadí... Brr..." pronesl svou úžasnou teorii o hudbě v pozadí a já se nanovo rozesmála. Na rovinu, tu noc jsem šla spát až, když šel Austin. Dřív bych totiž na sto procent neusnula.

*******************************************************
Líbí? Nelíbí? A víte o tom, že existuje něco tak magického, jako jsou komentáře? :o ^-^