Citro bráškou

X.- Maratón

"Není to k smíchu," zamračil se. "Myslel jsem si, že se ti něco stalo." 
"Proč?"
"Protože jsi neodpovídala." 
"Jenže já se sprchovala!" bránila jsem se. 
Nějakou chvíli bylo ticho, nevěděla jsem, co bude následovat. Vyčkávala jsem, co se bude dít, jak se Austin zachová.
"Co teď?" zeptala jsem se, když už jsme nějakou chvíli stáli v koupelně vedle sebe bez jediného slova.
"To nevím... Co navrhuješ?" 
"Navrhuji to spravit," zasmála jsem se.
"Ne fakt? Ty jsi génius, to by mě nenapadlo!" odsekl ironicky.
"Nebuď na mě hnusný, já za to nemůžu." 
"A kdo asi?"
"Já ty dveře nerozrazila."
"Tys mi neodpovídala!" zaprotestoval.
"Nenapadlo mě, že rozrazíš dveře..." 
"Fajn," kdo za to teda může?" založil si ruce na hrudi a s pozvednutým obočím mě sledoval. Chvíli jsem přemýšlela.
"Důležité je, to opravit. Ne se hádat o to, na čí straně je vina." 
"Můžeme za to oba," řekl rozhodně. Neprotestovala jsem. 

Společně jsme vytáhli dveře z pantů a Austin se v nich chvíli šťoural šroubovákem. Sundal kliku a donesl nějaké součástky. Já opravám dveří zrovna moc nerozuměla, takže jsem byla ráda, že se toho chopil on. Já jsem tam jen stála a dělala mu držák na nářadí. 
"Hotovo," prohlásil rozhodně. Nasadili jsme teda dveře zpátky a vyzkoušeli, jestli se dají zavírat a zamykat. 
"Člověk by ani neřekl, jak moc ho ovlivní jeden blbý rozbitý zámek na dveřích," zasmála jsem se, když jsme uklidili nářadí a šli nahoru. 
"No jo. Alespoň uznej, že jsem šikula," ušklíbl se.
"A potlesk nechceš?" 
"Chci." 
Zatleskala jsem mu a pohladila ho po hlavě: "Ty jeden šikulo."
Šla jsem se navečeřet a vypadalo to, že už jsme spolu zadobře. Nachystala jsem si věci do školy a zalehla do postele. Chvíli jsem sledovala YouTube a pak odložila mobil. Čekala jsem, kdy přijde Austin, ale dokud jsem byla vzhůru, nepřišel.

Zvonil budík a já nesouhlasně zasténala. Znovu jsem se vzbudila na ten bráchův, docela mě to štvalo. Proč ho nemůžu ignorovat, jako jsem to dělala normálně? Otravná melodie budíku se rozléhala po celém pokoji.
"Austine, vypni si to," řekla jsem rozespale. Ani teď se melodie nepřerušila. Posadila jsem sen na posteli a chtěla něco říct, jenže Austin neležel ve své posteli, jak jsem předpokládala. Neochotně jsem vstala a šla zastavit ten příšerný zvuk, kvůli kterému mi málem praskla hlava. Chvíli jsem si užívala ticha a hned na to se šla podívat po Austinovi. Našla jsem ho ležet v obýváku na gauči v poloze, jako by se právě chystal běžet maraton. Nohy a ruce mu trčely odevšad. 
"Vstávej, bráško," musela jsem se zasmát, když se pokusil narovnat.
"Cože? Proč?" 
"Protože musíš jít do školy," povzdychla jsem si. Musel být celý rozlámaný. 
"Nee," zabručel nesouhlasně a promnul si oči, "už zase?"
"Bohužel. Vstávej," přikázala jsem a odešla nahoru dospat tu chvilku, která mi ještě zbývala. Chvíli jsem ještě čekala, jestli náhodou Austin znovu neusnul, pak jsem ale slyšela kroky na schodech. Otočila jsem se čelem ke stěně a pokračovala v té nejlepší činnosti, jaká může existovat - spánek.

Přišlo mi to jako pár sekund, když zazvonil pro změnu můj budík a já musela vstávat. Vypnula jsem to okamžitě, protože se mi z toho zvuku začalo dělat zle. Pak jsem asi půl hodiny ležela na zádech a snažila si rozlepit oči. Austin měl, jako vždy, neustlanou postel a na ní hozené pyžamo. Vstala jsem, převlékla se a ustlala nám oběma postele. 
"Proč to děláš, holka?" řekla jsem si sama pro sebe. "Stojí ti to za to?" 
I tak jsem mu ale pyžamo poskládala pod polštář a pro jistotu ještě snesla špinavé nádobí. 
"Kdybys to nedělala, mohla bys déle spát," zabručel Austin, který seděl na židli a srkal kafe. Málem jsem všechno nádobí vyhodila do vzduchu leknutím. 
"Co tu sakra-" položila jsem, nebo spíše skoro hodila, nádobí na linku a chytla se za srdce. Bušilo mi tak stokrát rychleji. Začala jsem zhluboka dýchat. 
"Promiň," omluvil se, ale jeho obličej nevypadal zrovna dvakrát lítostivě. Po chvíli se na něm dokonce objevil úšklebek. 
"Co tu ještě děláš?" řekla jsem, když jsem se alespoň maličko uklidnila a zkontrolovala, že žádný hrníček ani sklenička nejsou rozbité. 
"Je mi blbě, asi zůstanu doma," povzdychl si. 
Až teď jsem se na něj pořádně podívala. Kdybych ho měla potkat někde v temné uličce, asi beru nohy na ramena a zdrhám. Byl bledý a měl skleněné oči. 
"Se divíš? Když po nocích běháš maratón?" ušklíbla jsem se. 
"No jo, ten gauč není tak pohodlný, jak se zdá..." dořekl a odložil hrníček na kafe.
"Nechceš si jít lehnout?" starala jsem se. 
"Já půjdu, co ty?" zašklebil se znovu. Už mi nepřipadal tak moc nemocný. Měla jsem chuť ho nějakým způsobem setřít, ale nic mě nenapadlo, jako vždy. "No jo, ty si vlastně budeš užívat školy," dodal po chvíli ticha a vražedných pohledů. Nic jsem neřekla, sebrala jsem svačinu a odešla si ji dát do batohu. Když jsem se vrátila, už byl na stole jen hrníček. Austin nikde, naštěstí. Kdyby tam totiž byl, asi bych mu něco udělala. 

Hodila jsem do sebe trochu čaje a snídani, vyčistila jsem si zuby a pomalu se začala chystat do školy. Pak jsem se ještě rozhodla donést svému nemohoucímu bráškovi čaj. Jaké bylo překvapení, když jsem ho nenašla v posteli, ale u počítače a nahrával. 
"Ehm," koukl se na mě stylem 'Já nic.' 
"To je v pohodě," usmála jsem se na něj nejfalešněji, jak jen jsem dokázala. "Tví fanoušci jsou přednější, než tvé zdraví," postavila jsem před něj hrníček s čajem a šla se obléknout. 

Ve škole jsem samozřejmě okamžitě narazila na Adama. Snažila jsem se ho ignorovat a celé přestávky jsem trávila s Natt.
"Vypadni," odpálkovala ho, když za námi už po několikáté přišel na chodbu. Byla jsem za to vděčná. "Tak," otočila se na mě s úsměvem. "Co jsi včera dělala?"
"Až na to, že jsme s Austinem skoro zničili dveře od koupelny? Ehm, nic moc, co ty?" zasmála jsem se. 
"Od koupelny, jo?" Natt pozvedla obočí. "Co se tam tak zajímavého dělo?" 
"Austin je vyrazil," řekla jsem a Natt vyprskla smíchy. "Ale to není tak, jak si myslíš!" 
"Jak můžeš vědět, co si myslím?" zeptala se.
"Ty víš, že to vím. Znám tě až moc dobře," šťouchla jsem do ní s úsměvem. "Ale jsme brácha a ségra, tak si to nechej, ano?"

Další díl je na světě! ^-^ 
(P.S.: Vím, že tento díl nemá název... Nemůžu na žádný přijít :D )  

*********************************************************

Kritika? Pochvala? Ať je to cokoliv, hoďte to do komentářů! ^-^
Každý hlas se taktéž počítá :3

Omlouvám se za neaktivitu, tento díl měl vyjít už včera, ale byla jsem na Ostravském CraftConu, takže jsem to nestihla ^-^
Koho by to zajímalo, ano, byla jsem tam hlavně za Citronem ^-^