Hold On

2. Chapter - You're a hunter?

Probudila jsem se ve stoje a hned mi došlo, že jsem k něčemu pevně přivázaná. Dlouhou dobu jsem ale nemohla otevřít oči, protože jsem dokázala vnímat jen tepající, nesnesitelnou bolest v mé hlavě. Po dlouhém přemlouvání jsem je nakonec konečně otevřela a nejradši je hned zase zavřela, protože pohled, který se mi naskytl, nebyl vůbec pěkný. Byla jsem v tmavé, rozpadající se chatrči a všude okolo mě byla krev. A když jsem v rohu zahlédla kus něčí nohy, musela jsem co dělat, abych potlačila zděšený výkřik. Viděla jsem toho opravdu hodně, ale tohle bylo obzvlášť nechutné a děsivé. Zhluboka jsem se nadechla, abych se uklidnila a snažila se přijít na možné řešení. Byla jsem přivázaná k jakému si trámu, který pravděpodobně držel celou chatrč před úplným rozpadnutím. Pokusila jsem se pohnout rukama, ale nešlo to. Uzel byl zatraceně pevný a pomalu jsem své dlaně přestávala cítit, protože už mi do nich příliš neproudila krev.

Otřásla jsem se zimou a na pažích mi vyskákala husí kůže. Došlo mi, že jsem tu jenom v tílku, bunda zůstala v autě. Super. Na můj malý nožík jsem nedosáhla, zbraň byla pochopitelně pryč, ale všimla jsem si kusu ostrého střepu skla před sebou na zemi. Natáhla jsem pro něj nohu, avšak nedosáhla na něj a začala jsem cítit beznaděj. No, můžu říct, že jsem docela v háji. Naštvaně jsem se praštila hlavou o trám, nýbrž to nebyl zrovna nejlepší nápad, jelikož mě hlava díky předchozí ráně o sklo mého auta bolela mnohem více, než jsem očekávala. Začala jsem lehce propadat zoufalství a panika ve mně naplno narostla potom, co se přímo naproti z ničeho nic zjevila onen dívka. Tentokrát už jsem začala křičet o pomoc, i když jsem moc dobře věděla, že mě tu ztěžka někdo uprostřed noci v lese najde.

„Můžu říct, že jsi na svůj věk docela zručná," pronesla jsem k ní sarkasticky, ačkoliv jsem neočekávala žádnou odpověď. Ale člověk si přece nějak musí dodávat odvahu, když ví, že je úplně v háji. Dívka jen naklonila hlavu na stranu, jako když pes nechápe, co po něm chcete a začala se nebezpečně přibližovat.

„Pomoc!" zakřičela jsem z plných plic, až mi z toho chvíli zvonilo v uších. Upřímně jsem litovala, že jsem si nevzala přívěšek od Cloe, ve kterém byla nadrcená sůl a třeba by mi alespoň nějak pomohla. Kopat okolo sebe nemělo cenu a tak jsem jen čekala, až ke mně přijde a bude mě chtít zabít. Doufám aspoň, že to bude rychlá smrt a nerozřeže mě jako toho chudáka přede mnou. Že jsem se smrtí docela smířená? Člověk si zvykne, když nebezpečí smrti číhá na každém rohu a je zázrak, že ještě vůbec žijete. 

Dívka se zastavila půl metru přede mnou a natáhla ke mně bledou ruku s několika hlubokými řezy od nože, které rozhodně nevypadaly pěkně. Pomalu jsem se připravovala na to, že mě podřízne nebo něco takového, ale dívka se náhle otočila. Popošla ke dveřím, pokud se tak dal ten kus trouchnivějícího dřeva nazývat a ukázala na hrozivě vyhlížející, zrezivělou sekeru od zaschlé krve. Tentokrát jsem naklonila hlavu na stranu já, protože se mi evidentně snažila něco sdělit, ale já nechápala co. Najednou si rukou stáhla límec u krku a ukázala mi ránu, tkvící přímo uprostřed jejího hrudníku. Nedalo se pochybovat o tom, že jí to někdo udělal právě tou sekerou.

„Tebe nesrazilo auto, že jo?" zeptala jsem se opatrně. „Někdo tě zabil... Ale kdo?" Dívka nic neřekla ani nenaznačila, ale znovu přistoupila ke mně. Vztáhla ruku k mému krku a vzala mezi mrtvé prsty můj řetízek v podobě stříbrného srdce, který jsem dostala k patnáctým narozeninám od svého otce a matky. Poslední rok, než umřeli. V tom mi to došlo.

„To tvoji rodiče. Oni tě nenechali v lese. Zabili tě tu," vydechla jsem. Holčička nepatrně přikývla a já pocítila neuvěřitelnou lítost. Kdo může být proboha tak zvrácený, že zabije svoje dítě? Mimoděk jsem se přistihla, že mi po líci stéká horká slza, což se mi ještě nikdy nestalo. Některých duchů mi bylo občas líto, ale ve většině případů si za svůj osud stejně mohli sami. Tohle bylo něco úplně jiného. Podívala se na mě zvláštním pohledem, ale nic nedělala. Nějak jsem věděla, že se nechystá mi ublížit a chce ode mě pomoc.