Lost

Ztracená 50

Pěkný večer vám všem lidičky! Doufám, že si jak se patří užíváte volna a nenudíte se, kdybych ale náhodou neměla pravdu, tak vám posílám malý sváteční dáreček ;)

Mitsuki

,,Je to přesně tak, jak jsi řekla," pohlédl mi Rei do očí, ale bylo to spíše jakoby se spolu se svým vyprávěním vrátil o osm let zpět do dne, který nám oběma kompletně změnil naše životy, ,,do toho dne bylo vše v naprostém pořádku, oba... jsme byli součástí jediného celku, jediné duše, jako dvě strany obyčejné mince. Ty jsi byla vždy ta bezstarostná, ale paradoxně citlivější z nás dvou, kdežto já byl většinou ten, na jehož popud jsi vyvolávala hádky a rvačky - i když je pravda, že ty jsi byla ta děsivější, pokud tě někdo naštval," usmál se, což mne velice překvapilo, ale přesto jsem neodolala úsměvu ani já. Dříve to bývalo přesně tak, jak Rei řekl - já byla vždy hrozný uplakánek a on tím, kdo říkal věci přímo.

,,Tenkrát jsme však byli tak moc propojení," pokračoval, ,,že ačkoli bychom si prohodili role a já byl ten dominantní, nikdo by nepoznal rozdíl, protože jsme byli jedinou duší."

,,Počkej chvíli," skočila jsem mu do řeči a svraštila čelo, ,,člověk může mít pouze jedinou duši, akorát shinigami poté, co projdou výcvik, vlastní ještě duši zanpakuto."

,,To je pravda," přikývl, ,,ale přeci víš, co je tohle," napřáhl ruku, ve které se mu zjevila katana v černé pochvě.

,,Samozřejmě, že vím," zamračila jsem se nechápajíce, jaký má tohle smysl, to je přeci dědeč-"

,,Tohle je tvá zanpakuto," nenechal mne ani domluvit a položil meč do trávy mezi nás dva. ,,Tenhle meč není obyčejný," pustil se do vysvětlování, ,,dědí se v klanu Yamamoto z generace na generaci, to ale není jediná zvláštnost, kterou oplývá, protože narozdíl od ostatních zanpakuto se duch tohoto meče vyvíjí již v raném dětství, aby byl plně připraven do osmnáctých narozenin svého budoucího majitele."

,,Co tím myslíš?" podívala jsem se na něj úzkostlivě, zatímco on si jen povzdechl - nejspíše nad mou hloupostí.

,,To znamená, že přesně tohle je ten důvod, proč jsi byla schopná vídat duchy a proč jsem mohl existovat i já," vychrlil ze sebe rychle. ,,Každopádně vzraťme se zpět k věci - ve svých osmnácti jsi měla jako plnohodnotný dědic přebrat tento meč, ale bohužel... se to celé trochu zkomplikovalo.

,,Myslím, že možná víc než trochu," ušklíbla jsem se ironicky.

,,Hele přestaň laskavě opakovat moje návyky a poslouchej!" napomenul mě a nebezpečně přimhouřil oči.

,,Vážně se teď chceš hádat?" nadzvedla jsem tázavě jedno obočí a měla co dělat, abych navzdory vážné situaci nevybuchla smíchy - Rei se totiž vždycky nechal hrozně rychle vyprovokovat kvůli naprosté banalitě.

,,Pořád stejně otravná," zahučel si pod vousy, v domnění, že jsem nic neslyšela - Bože, jak moc se tento Rei lišil od toho, který mě doprovázel při vstupu do Soul Society...

,,Vím, na co myslíš," promluvil z ničeho nic, ,,brzy se k tomu dostaneme, navíc to budu muset vzít rychleji - dochází nám čas," pronesl naléhavě a ošil se.

,,To, že se tato zanpakuto dědila z generace na generaci, mělo ještě jeden závažný důvod - protože v ní je skrytá síla, která už nikdy neměla spatřit světlo světa - tomu však nešlo zabránit a... obávám se, že se to v blízké době stane znovu," odmlčel se a já si všimla, že silně zatul pěsti a stiskl k sobě oční víčka, jako by se proklínal za to, že tomu nedokáže zabránit - ať už to mělo být cokoli.