Lost

Ztracená 24

Zdravím všechny!

Jak jsem slíbila mám tu pro vás po týdnu další část, kterou jsem se rozhodla věnovat Bubli-chan (Máš to ale hezkou přezdívku, což? XD), za její velice pěkné komentáře. Snad si ji užijete :D

P.S.: Jako obvykle se omlouvám za případné chyby :D

Mitsuki

,,Existuje způsob, jak ho z toho dostat?" otázala jsem se pevným hlasem. Vzpomínka na dědečkovi slova mi vrátila mou jistotu a odhodlání, i když jsem se stále mírně klepala strachy. Nemohla jsem ale dopustit, aby mi před očima zemřel další člověk, i když...on už vlastně jednou mrtvý byl...

Zatřásla jsem hlavou. Takhle bych o něm přemýšlet neměla, pohlédla jsem raději zpět na dvojici, která na ně upírala překvapené pohledy.

,,T-ty nás vidíš?!" vykoktal ze sebe po chvíli malý chlapec.

Jeho slova mě zarazila. ,,N-neměla bych?" zeptala jsem se s obavami. Co to má sakra znamenat?!

,,Ne, to neměla," odpověděla mi na mou otázku žena a začala chodit kolem, propichujíc mě svým zkoumavým pohledem. Poté ukázala na samuraje, který pozoroval zápas dvou bohů smrti z opačně strany. ,,A támhle toho idiota vidíš taky?"

,,J-jo," přitakala jsem a nejistě se podívala na samuraje zahloubaného do boje. O co tady u všech všudy jde?

,,A-ale to není možný!" vylítl opět hadí chlapec, ,,Nemůže nás vidět!"

,,Zdá se, že-" nestačila dokončit větu, když ji znenadání smetl Renji, a ona sebou strhla díky řetězu i chlapce.

Se zděšením jsem se k nim rozběhla, jakmile oblak prachu kolem nich klesl.

,,Ty idiote!" vyštěkla na něj Saru a shodila ho ze sebe.

,,Jsi v pohodě?" klekla jsem si k němu a pomohla mu do sedu.

,,Nic mi není," odsekl a pokusil se postavit. Nohy ho však už neunesly a on se zřítil zpět na zem. ,,Kso!" zaklel, ale zkoušel to znovu.

,,Přestaň!" křikla jsem na něj a srazila ho zpět do sedu.

On se však pokusil znovu i přes mé protesty několikrát postavit, avšak bezvýsledně. Nakonec stejně skončil na tvrdé zemi.

,,Zdá se, že jsi skončil," konstatoval černovlásek, který se mezitím, co se snažil Renji postavit, dostal k nám.

,,Prosím," otočila jsem se na něj, ,,Udělám co chcete jen...jen ho nechte naživu. Vždyť je to váš podřízený!"

Na okamžik, jsem měla pocit, že o mých slovech přemýšlí, když však promluvil, všechny mé naděje, alespoň na rudovláskovu záchranu, se rozplynuly jako obláček dýmu ve větru. ,,A právě pro to musí dostat trest, jaký si zaslouží. Když nebudu dodržovat zákony já, tak už nikdo," pokračoval stále blíž a blíž naším směrem s mečem připraveným k akci.

Zazmatkovala jsem a zcela instinktivně se natáhla po první zbrani, která by mi poskytla ochranu, což byl zcela náhodou Renjiho meč.

,,Hej! Kdo ti dovolil si ho vzít?" začal okamžitě vyšilovat malý Hebi a vyrazil mým směrem.

Sklopila jsem pohled a poté pohlédla na Saru, která Hebiho stáhla zpět, ,,Myslím, že pro jednou se nic nestane."

Renjiho jsem se ani neptala, protože jsem moc dobře dokázala odhadnout jeho názor na tuhle věc