Lost

Ztracená 42

Vypravěč

,,Tady to bude stačit," zamručel otráveně Abarai a ledabyle si pohrával s bokkenem v ruce. Už hodnou chvíli s nikým netrénoval, a tak byl pro jeho dlaň dřevěný jílec cvičného meče poměrně velký nezvyk. ,,Tak kde se couráááš," protáhl a vyčkával na bělovlásku, která se k němu pomalu blížila.

,,Nemůžu za to, že nemám nohy dlouhý jako žirafa," odsekla. Rudovlásek ji jako jeden z mála dokázal snad pokaždé vytočit. Navíc mu ještě neodpustila, že ji musel tak silně uhodit. Bakaaa! Jako by při tom oddělovaní mé duše od těla nemohl být ohleduplnější, povzdechla si a procvičila bolavé rameno. Tady se ale asi ohleduplnosti nedočká od nikoho...

,,Taky nejsem nadšenej z toho, že si tu s tebou musím hrát," odfrkl si Renji, který její rozhořčení nepochopil, ,,čím dřív ale začneme, tím dřív budeme moci skončit."

Mitsuki si dlouze povzdechla a postavila se naproti Abarajovi do bojové pozice a na okamžik zavřela oči, aby se mohla znovu uklidnit. ,,Dědeček říkával, že ať už bojuješ s kýmkoli, kdekoli a kdykoli, nikdy bys to neměl pokládat za hru... mohlo by tě to totiž stát život," otevřela na poslední chvíli oči a tak tak vykryla ránu, která by ji zasáhla do ramene.

,,Možná tě měl raději naučit, že když pozorně nesleduješ soupeře, tak zemřeš stoprocentně!" zakřenil se a ustoupil, čímž se efektivně vyhl dívčině ráně z boku. ,,Kdybych teď proti tobě bojoval vážně, bylo by po tobě."

Má pravdu, bylo to neopatrné, zaskuhrala Mitsuki v duchu a pořádně si vynadala za takovou začátečnickou chybu. Cožpak už vážně zapomněla, jak bojovat s mečem? Potvrzovalo se to totiž nejen právě teď, ale i při jejích předešlých bojích. ,,Fajn," pronesla spíše k sobě než k rudovláskovi, ,,pojďme to tedy začít brát opravdu vážně."

O 2 hodiny později

Možná, že to vzal až MOC vážně... zapřemýšlela Mitsu, zatím co se šourala k sídlu kapitána Kyoraka. Bolelo ji celé tělo a byla ráda, že může vůbec chodit. Už předtím, než dorazila sem, věděla, že její fyzička se poněkud zhoršila - netušila však, že až tak moc. Možná jsem se ale zase tolik nezhoršila, přeci jen... ty jejich pohyby jsou skoro nelidský, povzdechla si a narovnala se, neboť právě dorazila před svůj cíl. ,,Ale proč se všemu furt tak divím?" naštvala se sama na sebe. ,,Bylo by v háji, kdyby bohové smrti byli slabí."

,,V tom máš naprostou pravdu," ozval se za jejími zády vlídný mužský hlas, který už slyšela a za kterým vlastně i přišla. Kapitán k ní zezadu přistoupil a když se na něj otočila, rozcuchal její bělostné vlásky. ,,Tak jdeme dovnitř?" mrkl na ni a šel napřed. Mitsuki jen kývla, i když ji nemohl vidět, a v tichosti ho následovala. ,,Nemusíš se ničeho bát," promluvil na ni opět kapitán, jakmile vycítil její přítomnost za sebou. ,,Taky jednou budeš porážet hollow jednou ranou," pootočil se za chůze a mrkl na ni, ,,jen ti ještě chvilku zabere trénink. Co jít do zahrady?" změmil náhle téma, čímž Mitsu mírně překvapil, takže nebyla schopná ihned zareagovat. ,,Myslím, že zahrada bude dobrá," odpověděl si proto kapitán sám.

To je...zahrada? Strnula na okamžik Mitsuki, když domem prošli k nepříliš velkému vnitřnímu dvorku. Když kapitán řekl slovo "zahrada", představila si něco podobného jako v sídle klanu Kuchiki - tudíž hooodně velkou zahradu. Rychle zakroutila hlavou a plácla se do čela. Nad čím to zas u všech bohů přemýšlím?!

,,Děje se něco?" vyrušil ji z jejích myšlenek kapitán, který se již pohodlně usadil na terase.

,,N-ne, všechno je v pořádku," usmála se na něj poněkud rozpačitě.

,,Pak tedy můžeme začít," ozval se za Mitsu ženský hlas a za okamžik ke kapitánovi přistoupila mladá žena s černými vlasy sepnutými sponkou nahoru a v klasickém oblečení, které tu nosil každý shinigami. Podle pásku na jejím rukávu Mitsuki poznala, že se pravděpodobně jedná o podkapitánku této divize. Nanao Ise, vybavilo se jí po chvíli přemýšlení v hlavě jméno, které se naučila spolu se jmény ostatních kapitánů a podkapitánů ve svém volném čase.

,,Nanao-chan, konečně tě zase vidím drahá," usmál se na černovlásku její Kyouraku a sundal si z hlavy svůj slaměný klobouk, ,,posaď se k nám."

,,Říkala jsem, abyste mne tak neoslovoval," posunula si podkapitánka brýle na očích, ve kterých se jí nebezpecně zablesklo, ,,nemám to ráda," dodala, na kapitánův příkaz se usadila vedle Mitsu a svou těžkou knihu, kterou po celou dobu třímala v rukách, si položila na klín.

,,Tak... myslím, že můžete začít," zakřenil se opět na Mitsu a poplácal ji po hlavě, než se opřel o nejbližší sloupek a pomalu zavřel oči. ,,Já si dám zatím malého šlofíka."

Mitsuki na něj zůstala jen překvapeně zírat, zatímco Nanao si hlasitě povzdechla - takhle to totiž dopadlo skoro pokaždé, takže podkapitánka dělala vždy za svého nadřízeného většinu práce. ,,Tak začneme," promluvila k Mitsu, ,,jak jsem slyšela, tak základní věci o fungování zde v Soul Society už znáš, takže tuhle část přeskočím a začneme rovnou s nácvikem kido."

,,Rozumím," přikývla bělovláska, ,,ehm... a co teda budeme dělat?" zeptala se, když Nanao dlouho nic neříkala.

,,Myslím, že nejdříve začneme cvičit tvou koncentraci a ovládání reatsu," pronesla po chvíli zamyšlení, ,,zdá se, že tvá duševní síla není nijak obrovská, tudíž bude nejmoudřejší začít u toho," rozhodla nakonec.

,,Um... fajn," pokrčila bělovláska rameny, ,,co mám teda dělat?"

,,Zkus nejprve tohle, na to nepotřebuješ žádnou zaříkací formuli," navrhla Ise a ve své dlani vytvořila malou modrou levitující kouli.

Mitsu si chvíli prohlížela malé světýlko s úžasem v očích. Bylo to jako magie! Vždy snila o magickém světě, přišlo jí, že život s ní by byl mnohem jednodušší, ale věděla, že by to nakonec mělo i své stinné stránky. Přesto byla přímo nadšená, že bude mít možnost se naučit dokonce i něčemu takovému - v to ani v nejmenším nedoufala. Usadila se pohodlněji a pravou ruku natáhla před sebe dlaní nahoru jako před chvílí Nanao.

,,Správně, a teď se soustřeď na obraz koule," poradila jí shinigami a kývla.

Dívka se zhluboka nadechla a zaměřila svůj pohled na dlaň, ve které si představila obraz naprosto shodný s koulí energie, kterou předtím vytvořila podkapitánka. Hodnou chvíli se nic nedělo, až se náhle nad dívčinou dlaní objevilo malé světýlko. Mitsuki se v duchu zaradovala, avšak právě v tu chvílu se malinkaté částečky energie rozlétly všude po okolí. ,,To se moc nepovedlo," svěsila hlavu a povzdechla si. ,,Ale zkusím to ještě jednou," rozhodla se. Zavřela proto oči, aby se mohla lépe soustředit, dlouze se nadechla a zase vydechla, poté si v hlavě představila potřebný obraz. Nevědomky přitom druhou rukou sjela ke svému meči, kolem něhož lehce obtočila své tenké prstíky. Meč se slabě obalil v bělostné záři, která šla jen stěží zahlédnout a vzduch prořízl jemný vánek. V tu chvíli Mitsu otevřela oči a s úžasem pohlédla na perfektní napodobeninu obrazu ve své mysli, která se po chvíli plynule rozplynula do vzduchu.

,,Výborně," pochválila ji Nanao s menší dávkou překvapení. ,,Myslím, že tedy můžeme pokročit dál."

Zatímco podkapitánka vysvětlovala Mitsuky další postup jejího tréninku, kapitán, který vše bedlivě sledoval z pod slaměného klobouku, který mu zahaloval téměř celý obličej, přemýslel nad tím, co měl právě možnost zahlédnout.