Lost

Ztracená 31

Tak...po delší době tu mám další dílek :D
Kdyby byly nějaké nejasnosti, neváhejte a pište! :D
Tak zatím ;)

Mitsuki

Temnota. Už zase. Proč mě Rei poslal zrovna sem? Měla jsem ráda noc - noční oblohu, na které se vyjímal měsíc a tisíce jeho společníků v podobě hvězd. Ale tohle se noci nepodobalo ani trochu. Plula jsem uprostřed vzduchoprázdna, ve kterém vládlo tíživé ticho. Cítila jsem jeho nekonečnou prázdnotu nejen všude kolem, ale i v sobě samé. Žádná bolest, strach ani smutek, prostě nic. Pomalu jsem zavírala svá těžká oční víčka - byla jsem tak unavená. Chtěla jsem je jen zavřít a spát, nic víc.

,,Jen spi," konejšil mne hluboký mužský hlas. ,,Prospi klidně celou věčnost."

Chtěla jsem ho poslechnout a konečně v klidu odpočívat. Ale když jsem už skoro usnula, začal mě nějaký dotěrný hlas otravovat: ,,Vstávej! Vstávej Mitsu!"

Vypravěč

,,No tak se konečně prober," zatřásl už poněkolikáté s dívkou Ichigo. Momentálně se on, Renji a spící Mitsu nacházeli v domě kapitána 13. jednotky Ukitakeho, který jim nabídl přístřeší.

,,No tak, prober se, maličká," dřepl si k ní shinigami v růžovém kimonu a slaměném klobouku, ,,je čas vstávat."

Bělovlásce se nepatrně zatřepaly jemné řasy a následně konečně otevřela svá šedivá kukadla. ,,Dobré ráno," zasmál se bělovlasý shinigami. ,,Mé jméno je Jushiro Ukitake, vítej v mém domě."

Mitsuki sebou instinktivně trhla směrem od neznámého, přestože se představil, a skončila tak v Ichigově náruči. ,,Jen klid, už ti nic nehrozí," objal ji něžně zrzek a pohladil ji po sněhových vlasech. Ta rozrušeně sevřela lem jeho kimona a zabořila mu hlavu do hrudníku, aby nikdo nespatřil slzy, které jí stékaly po tváři. Ještě před chvílí necítila absolutně nic, ale teď... jakoby to na ni všechno naráz dolehlo - smutek, hněv, bezmoc a hlavně bolest, bolest, která procházela každičkým kouskem jejího těla.

,,Měla bys odpočívat," promluvil konejšivým hlasem Ukitake, ,,měla jsi hodně zlomených kostí, takže by sis měla lehnout a odpočívat," zopakoval opět svá předchozí slova, přešel k muži v klobouku a položil mu ruku na rameno. ,,Bude lepší je tu nechat chvilku o samotě, Kyoraku," vybídl ho, načež oba opustili místnost.

Ichigo ji tedy od sebe jemně odtáhl a položil zpět na futon, přičemž Mitsu slabě zasyčela bolestí. ,,Jak-jak to, že jsou ke mně tak milí?" zeptala se po chvilce nepříjemného ticha - navíc jí vrtalo hlavou, proč už neusilují o její popravu. ,,A kde je vůbec Renji? Jak je mu? Proč tu není?" vyhrkla na Ichiga z čistajasna a vzápětí si opět sedla v záchvatu kašle, který jí vehnal slzy do očí.

,,To je... dlouhý příběh," povzdechl si zrzek. ,,Ukitake měl pravdu, musíš si odpočinout, takže teď už se o nic nestarej a pokus se usnout," přikryl ji a zvedl se k odchodu, ,,a neboj, ten idiot toho vydrží víc, než se zdá."

O několik hodin dříve

,,Mitsuki, Yamamoto Mitsuki."

Jakmile si všichni uvědomili, co to vlastně Kurosaki vypustil z úst, rozhostilo se mezi nimi naprosté ticho, které vzápětí vystřídala hlasitá diskuze. ,,To přeci není možné," vykřikl kdosi z davu. Jediný, kdo tuto situaci nijak nekomentoval, byl ten, jehož se to týkalo nejvíce - vrchní kapitán Yamamoto.

,,Samozřejmě, že to je možné," přerušil narůstající hluk kloboučník. ,,Mnozí z vás to pravděpodobně nevědí, ale tady vrchní kapitán měl bratra, že?" pohlédl na zmiňovaného a usmál se.

Vrchní kapitán prudce udeřil svou holí do země a ukončil tak další vlnu nově se rozrůstajících diskuzí. ,,Co si to dovoluješ!" křikl na kloboučníka, který se dnes tak neslušně zachoval, přesto však odpověděl na jeho otázku: ,,Je pravda, že jsem měl sourozence, můj bratr byl však zabit při obraně paláce duší před více než 500 lety."

,,Ale... váš bratr tenkrát nezemřel," skryl Urahara svou tvář za vějíř, čímž opět navýšil dojem tajemna. ,,Je však pravda, že pro vás mrtev byl."

,,Urahara Kisuke, co to tu plácáte za nesmysly?"pronesl kapitán, pohoršen jeho lživými řečmi.

,,Možná byste ho měl nechat promluvit," položil mu ruku na rameno shinigami se slaměným kloboukem a růžovým kimonem přehozeným přes ramena - kapitán osmé divize Shinsui Kyoraku. ,,Co kdyby to byla pravda a ona skutečně byla jeho.."

,,...vnučka. Je jeho vnučka," doplnil ho kloboučník, než s úsměvem na tváři jako obvykle začal s vysvětlováním. ,,Věc se má tak, že při ochraně paláce, byl nějakým způsobem vtáhnut do Hueco Mundo, kde nějakou dobu zůstal, než se mu podařilo dostat se do světa lidí."

,,A proč se nevrátil sem?" přerušil ho Kyoraku, který se mírně mračil - něco se mu na tomto příběhu nezdálo.

,,To netuším," pokrčil blondýn rameny a dál pokračoval, ,,nicméně poté, co se ocitl ve světě lidí, pověsil svou práci boha smrti na hřebík a časem se i oženil - mimochodem jeho manželka byla opravdu krásná žena," zašvitořil. ,,Měl pouze jediného syna a tím byl právě otec naší maličké bělovlásky," usmál se a nepatrným gestem ukázal na dívku v Ichigově náruči.

,,Myslíš, že budu věřit takovému nesmyslu?!" obořil se na něj již nadmíru rozhněvaný kapitán, kolem kterého začínalo nebezpečně vířit jeho vlastní reiatsu.

Kloboučník se jen usmál jeho reakci. ,,Myslel jsem si, že mi nebudete věřit, a proto," převzal od Yoruichi předmět zabalený v látce, ,,jsem přinesl tohle." Látka pomalu sklouzávala a odhalovala tak kousek po kousku svůj cenný poklad - překrásnou katanu v černém pouzdře, s kruhovou složitě vyřezávanou záštitou a černo-bílou rukojetí, na jejímž konci viselo na tenkém provázku jedno jediné černé pírko. Všichni jen nechápavě hleděli na překrásné umělecké dílo před sebou, nikdo však kromě vrchního kapitána netušil, co by měl tento meč dokazovat. ,,Už mi věříte?"

,,Kde jste ho vzal?" zeptal se stařík a postoupil o krok vpřed.

,,Dostal jsem ho do úschovy, než bude Mitsuki dost stará, aby ho dokázala vytasit," objasnil mu kloboučník, ,,přeci jen... Požírače duší byl schopný vytasit pouze váš bratr."

,,Požírač duší?" ozvalo se hned několikrát z davu, jehož tváře se domáhaly okamžitého vysvětlení.

,,Ano, Požírač duší, tak se mu tehdy říkalo," přitakal Urahara, ,,je to meč, který dokáže pohltit jakýkoli útok, ale také okolní reiatsu nebo dokonce i samotnou duši," odmlčel se, čímž jen posílil nastalé ticho, ,,a jediný, kdo ho dokáže vytáhnout z pochvy, je jeho majitel."

,,Ona ale není jeho majitelka," podotkl Yamamoto.

,,Ale je," překvapil ho svou odpovědí Kisuke. ,,Dokázat se to ale bude moci teprve až nabere zpět své síly, do té doby bych byl rád, kdyby tu mohla zůstat."

,,To nepřipadá-"

,,Ale jistě," usmál se na kloboučníka Kyoraku, který kapitána přerušil. ,,Já a Ukitake, za ni přebereme zodpovědnost," obrátil se na kapitána.

Ten se zamračil a povzdechl si: ,,Dobrá tedy, ale jestli se něco stane, je to na vaši hlavu," upozornil je a odešel.