Roommates [Harry Styles]

// ten //

Harry's pov

Strašně jsem žárlil, přiznal jsem si to. Jasně, že se ke mně nevrátí. Vždycky nás nazývala přáteli, i když sama moc dobře věděla, že my jsme nikdy přáteli nebyli. A nikdy nebudeme! Žárlil jsem na Nialla, myslím, že ho má ráda. Možná to byl ten důvod, proč by mi nikdy neodpustila. Niall byl hezký a já jí ublížil.

Věděl jsem, že to byl stupidní důvod a byl jsem idiot, ale zároveň nebyl. Bál jsem se, že ji změním, protože jsem všechno podělal a přitom nechtěl nikomu ublížit. Neuvědomil jsem si ale, že už jsem jí dávno ublížil. Nesnášel jsem to, jak jsem vždycky říkal, že si ji nezasloužím ale to jsem měl za to. Mé sobecké já mě zavedlo do slepé uličky, ale já to nevzdával. Dostanu ji zpět. Byla pro mě výzva a hodně těžká, ale já to zvládnu.

Nasadil jsem si svou beanie na hlavu a zastrkal pod ni vlasy. Připravoval jsem se na Louisovu párty. Když jsem byl hotový, vyšel jsem ze svého pokoje a zastavil se přede dveřmi toho Amyného. Zaklepal jsem a počkal pár vteřin, než otevřela. Amy na sobě měla mou černou beanie, kterou jsem jí dal včera.

Vypadala nádherně, jako vždycky. Už zase jsme na sobě měli podobnou věc. To mi připomnělo období, kdy jsme tvořili pár, měli jsme stejný styl. Věděla, že jsem nesnášel, když lidé nosili moje hadry, ale nevěděla, že jsem miloval, když je nosila ona. Vypadala v nich úžasně.

"Vypadám dobře, nebo bych se měla převléct?" Zeptala se.

"Vypadáš suprově, lásko. Pojďme!" Přikývla. Vyšli jsme z bytu a ubrali se směrem k autu. Otevřel jsem jí dveře spolujezdce, přičemž se usmívala a poděkovala mi. Usedl jsem na sedadlo řidiče a nastartoval auto.

Cesta autem byla zahlcena tichem. Amy koukala z okénka ven a já se soustředil na cestu přede mnou.

"Máš tu nějakou dobrou hudbu?" Prolomila ticho. Kývl jsem a ukázal, kde jsou CD. Prohrabávala se nějakými věcmi, co byli v autě, dokud něco nenašla. Nevěnoval jsem tomu moc pozornosti, jelikož jsem řídil. Až když hudbu zapnula jsem si uvědomil, že vlastně něco našla. Všiml jsem si, co za písničku hraje a usmál se na ni.

"The City od The 1975. Hm, dobrý výběr." Na chvíli jsem se na ni podíval a usmál se.

"Miluju tenhle song!" Zasmála se a potichu si zpívala text. Čas plynul a my konečně dojeli na místo.

____

"Kluci, tohle je Amy. Amy, to jsou mí kámoši. Liam, Louis a Zayn." Představil jsem je, zatímco Amy si s nimi potřásala rukou. Louis na mě mrkl, zároveň co se na mě Zayn samolibě ušklíbl.

Ach jo, věděl jsem co se jim honilo v hlavě.

"Máš to ale štěstí." Řekl Louis poukazující prstem na mě.

"Jsme jenom kamarádi, fakt." Zasmála se Amy.

"Oh, takže to znamená že jsi single?" Kývla hlavou. To ale nebude trvat dlouho, aspoň jsem v to doufal. "Víš, že jsem tu kdykoli-"

"Lousi, máš holku, ty kreténe," připomněl jsem mu a dal mu pohlavek, Amy se zachichotala. Potom, co jsme si povídali už trochu déle ji kluci poznali o něco líp. Omluvil jsem nás a přešli jsme do kuchyně, kde jsme byli o samotě.

"Zdá se, že tě kluci mají rádi," pronesl jsem směrem k Amy, která se usmála.

"To jsem ráda, jsou milí!" Kuchyň byla mnohem klidnější a tišší než obývák. Sedli jsme si tam a já jí nalil pití.

"Můžu se tě na něco zeptat?" Kývla, zatímco usrkávala ze svého červeného kelímku. "Proč jsi chtěla spolubydlícího?"

"Kvůli účtům, neměla jsem dost peněz." Kývl jsem na znamení, že rozumím. "A jak ty jsi přišel k mému bytu?"

Neodpověděl jsem jí, protože jsem byl zaneprázdněný obdivováním její krásy. Její dlouhé hnědé vlasy, se kterými si ráda pohrávala, když byla nervózní nebo znuděná. Její hnědé oči, o kterých si myslela, že jsou nudné, ale byli úžasné přesně tak jako ona sama. Její roztomilý malý nos. Bože, byla pro mě perfektní.

"Harry?" Uzemnil jsem se a zatřásl hlavou.

"Promiň. Našel jsem byt vlastně úplnou náhodou."

"Jak?"

"Potom, co jsem se rozešel se svou ex-přítelkyní. Bydlel jsem s ní. Totálně se bláznila a řekla mi, abych se už nikdy nevracel. Prostě mě vykopla z bytu, ve kterém jsme bydleli spolu. Nicméně jsem rád." Zasmála se. "Hej, to není vtipné." Hravě jsem se zašklebil.

"Promiň, nechtěla jsem se smát." Když se jí povedlo uklidnit smích, rozhlédla se po lidech, kteří tančili a podívala se zpátky na mě. "Harry, proč jsi se se mnou rozešel?"

"Cože? Promiň, neslyšel jsem tě," Usmál jsem se, což ji rozzářilo. "Donesu nám pití."

"Už máme-"

"Tak jdu teda na záchod!" Rychle jsem vstal a odešel.

Věděl jsem, že bych se jí měl postavit a říct pravdu, ale rozhodně ne teď. Nejspíš by to byl pro ni dost nesmyslný důvod a nesnášela by mě ještě víc. Hledal jsem kluky, když v tom jsem ucítil dvě ruce okolo mého zápěstí.

Amy's pov

Protivilo se mi, když tohle dělal, ignoroval moje otázky. Věděla jsem, že mě slyšel. Schválně rychle odešel, aby mi nemusel odpovídat. Ale já ho tak či onak donutím mi odpovědět. Už mě štvalo nevědět důvod. Čekala jsem bůhví jak dlouho, už jsem byla znuděná.

Zvedla jsem se ze židle a vyšla z kuchyně hledat Harryho. Zahlédla jsem Liama tam jen tak postávat samotného, tak jsem se vydala směrem k němu. "Čau Liame, neviděl jsi Harryho?" Rozhlédl se okolo a pak se podíval zase na mě.

"Ne, ale možná je u pití nebo na záchodě." Kývla jsem a na to odešla pryč stále se rozhlížejíc okolo, dokud jsem nezpozorovala jeho postavu. Kráčela jsem k němu, ale ještě než jsem se tam dostala jsem ho uviděla s nějakou blonďatou holkou. Smáli se a povídali si. Řekla jsem si, že bych neměla narušovat jejich rozhovor.

Jeho oči se setkaly s mými a jeho výraz se změnil. Rychle jsem se otočila a drala se davem lidí pryč.

Přemýšlela jsem, proč jsem sakra odešla? Myslím tím, nejsem jeho holka nebo tak něco. Tak proč jsem zpanikařila a odešla?