Roommates [Harry Styles]

// one //

Amy's pov

Probudila jsem se a paprsky slunce zasáhly můj obličej. Snažila jsem se bojovat proti světlu a otevřela oči. Vstala jsem z postele a promnula si oči, poté jsem přešla z mého pokoje do koupelny a začala se chystat. Vyčistila jsem si zuby a umyla obličej. Najednou jsem ale slyšela divné zvuky v kuchyni. Vyšla jsem z koupelny a zamířila tím směrem.

Co to sakra bylo? Zeptala jsem se sama sebe. Když jsem tam doběhla, uviděla jsem postavu vařící v boxerkách. Jen v boxerkách. Litovala jsem toho, že jsem sem vůbec šla. Bože, úplně jsem zapomněla, že se mnou bydlí. Nemohl si aspoň něco obléknout?

"O můj Bože! Oblékni si laskavě něco, frajere!" Zasténala jsem, když se Harry otočil za mým hlasem. To mě ale oslnil jedním ze svých úsměvů s dolíčky. Strašně rád mě škádlí a to mě nutí ho nenávidět ještě víc.

Mé oči neúmyslně sjely dolů na jeho hruď, kde bije do očí jeho tetování. To už mi ale došlo, že si ho prohlížím. Podívala jsem se zpět nahoru dřív, než by mě snad mohl přistihnout, ale už bylo pozdě. Stačil si všimnout.

"Máš hezký výhled, Amy?" zeptal se s úšklebkem.

"Ne."

"Ve svém starém bytě jsem byl zvyklý chodit jen v boxerkách a nehodlám to měnit ani když teď bydlím tady." Zazubil se.

"Tak zaprvé, v tvém 'starém pokoji'-"

"Starém bytě," opravil mě.

"Mě je jedno, co to sakra bylo. Podstatou je, že si bydlel sám ale teď bydlíš se mnou, takže bys to měl respektovat."

"Vždyť ano," přerušil mě a opět si neodpustil ten jeho úšklebek. Pořád ten otravný Harry.

"Přestaň mě pořád přerušovat. Tady si nebudeš dělat co chceš, protože já tu bydlím taky. A jestli máme bydlet v jednom bytě, musíme si určit pravidla." Sedla jsem si na židli.

"Teď ne, prosím!" zaúpěl. "Každopádně, pojďme začít od začátku. Dobré ráno, miláčku." Chtěla jsem mu shodit ten jeho podmanivý výraz z obličeje. Hleděla jsem na něj. Prostě by mi tak neměl říkat, nikdy. Proč si vždycky najde cestu, jak mě rozčílit?

"Neříkej. Mi. Miláčku," uvedla jsem na pravou míru.

"Fajn... Miláčku." Svěsila jsem hlavu, čímž jsem ho rozesmála. Položil na stůl přede mnou talíř plný palačinek s ovocem a medem navrch. Milovala jsem palačinky, mé nejoblíbenější jídlo. Pamatuje si to. Pozvedla jsem obočí jeho směrem, načež se usmál.

"To je pro mě?" Přikývl. Neřekla jsem žádné další slovo, ale jen proto, že jsem se snažila na něj nesmát nebo projevit své rozrušení. Pamatuji si, jak pro mě kdysi vaříval. Vzpomínku jsem ale setřásla z mysli a ukousla ze své snídaně.

"Nebudu se tě ptát, jestli je to dobré, protože vím, že je to perfektní. Oba to moc dobře víme." Harry zavtipkoval a věnoval mi mrknutí. Měl pravdu, vařil dobře. Ale nehodlala jsem mu to přiznávat.

"I když, není to zase tak dobré," poznamenala jsem, přičemž jsem kroutila hlavou a krotila smích. Pousmál se a hned na to odešel, nechávajíc mě v osamění s mou bezchybnou snídaní. Zahlédla jsem ho vcházet do svého pokoje, dveře ale nechal otevřené.

Pustila jsem se do toho a po několika minutách uslyšela smích. Ohlédla jsem se a uviděla Harryho, tentokrát normálně oblečeného. Jakési černé šortky a bílé tričko. Vážně mě poslechl, což bylo opravdu divné, to nebyl on.

"Tak to vypadá, že celou dobu lžeš. Myslím tím, proč si prostě neřekla, že ti to chutná? Víš, že mi nemusíš lhát." Protočila jsem oči. Nechtěla jsem, aby si myslel, že mu něco dlužím. Jestli si jen sekundu myslel, že by mohl dostat druhou šanci, tak by měl přestat ještě na začátku.

"Amy?" Zpozornila jsem a pohlédla mu do očí.

"Jo?"

"Jsi v pohodě?" Optal se starostlivě. Přikývla jsem a pokračovala ve snídani, jen abych se vyvarovala trapného ticha a hlavně svým myšlenkám. Přesně takhle jsem řešila problémy, utíkala od nich.

Harry's pov

Amy byla tak jiná. Nebyla taková jako kdysi, ale zasloužil jsem si to. To byl ten důvod, změnil jsem ji a nenávidím se za to. Ale nikdy bych nenáviděl ji. Byl jsem tak sobecký, že jsem se za ní vrátil. Chtěl jsem, aby jsme se nikdy nehádali. Chtěl jsem, aby jsme spolu byli zase šťastní, zrovna tak jako ve starých vzpomínkách, které jsme sdíleli.

Musel jsem jí dokázat, že jsem se změnil, aby mi uvěřila. Ale řekl bych, že to bude dost těžké. Chtěl jsem jen, aby se mi zpřístupnila. Chtěl jsem prolomit to napětí mezi námi, takže jsem ji celý den otravoval a plánoval jsem to tak nechat.

Kdybych jen mohl dostat ještě jednu šanci, přiměl bych ji mi znovu důvěřovat. Už bych ji nikdy neztratil. Musel jsem zkusit natolik, abych zboural zdi, které před pár lety postavila.

Pro Amy bych zkusil všechno.