Roommates [Harry Styles]

// eleven //

Amy's pov

"Amy, Amy, počkej!" Zastavila jsem se a na patě se otočila. Harry šel směrem ke mně se zmateným výrazem. "Omlouvám se-"

"Omlouváš se za co?"

"Za to, co jsi viděla tam vzadu." Usmála jsem se.

"Viděla jsem tebe mluvit s holkou a to není moje věc. Dělej si co chceš." Nakrčil obočí v nepochopení. Byla to pravda, nebyla to moje věc. Dělal si co chtěl. Já jsem byla jeho spolubydlící a možná kamarádka, jestli mě tak nazýval.

"Oh, vážně?" Kývla jsem, když se ušklíbl. "Tak proč jsi odešla, když jsi mě s ní viděla?"

"Protože jsem chtěla. Co, nemůžu se jít nadechnout čerstvého vzduchu? Navíc víš, že nemám ráda párty." To byl další fakt o mně - nenáviděla jsem párty. Ale šla jsem s ním jenom protože jsem si chtěla odpočinout a projednou se bavit.

"Tak proč jsi teda šla?"

"Protože jsi se mně na to zeptal." Zatřásl hlavou a sarkasticky se usmál.

"Víš co? Já to vzdávám." Vyvalila jsem oči, byla jsem pomatená. Co tím myslel? "Zkouším se k tobě dostat blíž a změnit sám sebe, dokonce jsem se stal tvým kamarádem, ačkoli oba dva víme, že jsme nikdy přáteli nebyli a nebudeme, Amy." Řekl rozhněvaně.

"Ano, nikdy jsme nebyli přáteli a taky nikdy nebudeme, pokud chceš být víc než to, Harry. A jasně jsem ti řekla, že můžeme být jen spolubydlící." Založila jsem ruce na hrudi. "A nikdy jsem ti neřekla, aby ses změnil."

"Proč mi prostě nemůžeš důvěřovat a dát mi šanci?" Vyzdvihla jsem koutky do lehkého úsměvu.

"Protože když jsem ti posledně věřila, ublížil jsi mi." Neřekl nic nazpět, tak jsem pokračovala. "Chceš abych ti řekla, že všechno bude v pohodě, odpouštím ti a že tě budu znova milovat?"

"T-ty jsi mě milovala?" Vytřeštil oči.

"Jo, milovala jsem tě, ale ty jsi prostě přišel a řekl, že je všeho konec. Ten moment... Pamatuju si to úplně jako by to bylo včera. Byla to pro tebe celou dobu jen podělaná hra." Zavrtěl hlavou a vzdechl.

"Nikdy to nebyla hra," vypustil už s klidným hlasem a přiblížil se o krok. Naše obličeje od sebe byli jen pár centimetrů daleko. Couvala jsem zpět, dokud má záda nenarazila do zdi.

"Jestli chceš opravdu vědět důvod proč, tak prosím. Skončil jsem to, protože jsem si tě nezasloužil. Zasloužila jsi si být šťastná s někým jiným. Někým lepším, než já. Bál jsem se, že tě změním v někoho jiného nebo ti ublížím. Neudělal jsem to schválně a opravdu jsem tě miloval." Svěřil se se vším a dost mě šokoval.

"A pořád tě miluju, Amy. Miluju tě tolik, že potom co jsme se rozešli jsem se změnil. Byl jsem egoistický, takže jsem se vrátil, abych tě o tom přesvědčil. Nenašel jsem tvůj byt úplnou náhodou, hledal jsem tě dokud jsem tě nenašel." Oněměla jsem. Všechny ty roky jsem se snažila přesvědčit sama sebe, že byl nepřítel. To on mi zlomil srdce, ale mýlila jsem se. Miloval mě celou tu dobu?

"A ta blonďatá holka, kterou jsi viděla byla moje bývalá, Chelsea. Potom, co jsem se s ní rozešel mě vykopla z bytu, ale tam vzadu se mnou mluvila, takže jsem si to vyjasnili. Samozřejmě jsem se jí vyvaroval a nikdy nebudu její. Chci aby jsi znovu byla moje. Je mi to tak líto. Vím, že to nestačí ale dělám všechno proto, abych si tě vyhrál zpět." Mlčky jsem tam stála.

"Prosím, vezmi mě domů, hned." Vydechl a přikývl. Namířili jsme si to zpět k jeho autu. Celá cesta na mě působila nepříjemně. Nemluvili jsme ani neutrousili jediné slovo.

Přemýšlela jsem o všem co řekl, o každém slově, které jsem slyšela. Myslel opravdu vážně každé slovo? Byl důvod, proč jsme byli spolubydlícími to, že mě hledal dokud nenašel a chtěl mě dostat zpátky?

Auto zastavilo a já si všimla, že jsme doma. Vystoupili jsme z auta a vyšli schody nahoru. Harry otevřel dveře a já se rychle rozeběhla do svého pokoje. Sedla jsem si na postel a koukala na sebe do zrcadla. Proč jsem se o něj starala? Byla to válka mezi mými myšlenkami a srdcem.

Má rozum mi říkala, že ho nenávidím a nezajímá mě, nebyl nic víc než spolubydlící. Ale moje srdce mi říkalo opak.

"Lhář," zamumlala jsem si pro sebe, na to jsem vstala a odešla z pokoje.

Konečně jsem si přiznávala pravdu.

Jestli jsem se o něj nezajímala, tak proč jsem odešla pryč, když jsem ho viděla s ní? Protože jsem žárlila a když jsem slyšela důvod, proč s ní mluvil, začala jsem se bát, že mi ho vezme. Pořád jsem k němu měla určité city.

Nevěděla jsem, jestli jsem ho pořád milovala nebo ne. Co jsem ale věděla bylo to, že tu bylo něco víc než jen přátelství nebo vztah spolubydlících. Měla jsem ho ráda a pořád mi scházely ty dny, kdy jsme se škádlívali ještě předtím, než jsme spolu chodili. Kdy jsme spolu sdíleli své veselé chvíle.

Harry's pov

Všechno jsem to posral. Bál jsem se jí o tom všem říct, ale teď věděla všechno. Nemohl jsem nic z toho vzít zpět, ale byl jsem zaskočen. Tehdy mě milovala a já pohřbil svou šanci. Byl jsem idiot, jak mě po tom všem co jsem udělal má zase milovat? Už navždy jsem ztratil šanci. Přemýšlel jsem o odchodu, odcházím od ní.

Popadl jsem kufr a začal pakovat svoje věci. Budu hledat jiný byt, ale než nějaký najdu, zůstanu u někoho z kluků. Proklatě dobře jsem věděl, že nehledám žádnou jinou holku. Nemyslel jsem si, že se přes tohle někdy přenesu.

Přitom co jsem si ukládal věci do tašky jsem zaslechl klepání na dveře. Přistoupil jsem ke dveřím a otevřel je, abych tam objevil Amy nervózně postávat. "Amy? Stalo se ně-" Přerušila mě zatáhnutím za límec a v ten moment jsem ucítil její rty a těch mých.

Chyběl mi dotek jejích hebkých růžových rtů oproti těm mým. Chyběla mi ona. Polibek jsem jí oplatil, když jsem si všiml, že jsem byl tak v šoku, až jsem nemohl hýbat rty. Obmotala ruce okolo mého krku, zatímco jsem své ruce položil na její pas, abych si ji přitáhl blíž.

Odtáhla se a já otevřel oči, abych ji uviděl se usmívat. Úsměv jsem jí oplatil a políbil její nos, což ji rozesmálo. Bože, tak moc mi chyběla. Postrádal jsem chvíle jako tahle.

"Moc tě miluju, Amy."