// twenty six //

1.6K 46 7
                                    

Pomalými kroky jsem se blížila k nim a snažila se zůstat klidná. Nechtěla jsem dělat scény nebo se rozčilovat. Nechtěla jsem dělat ukvapené závěry. Ale nemohla jsem si pomoct, zajímalo mě, kdo je sakra ona?

Už zezadu vypadala nádherně. Nemohla jsem si pomoct, ale jak se s ní smál. Když jsem přišla blíž a naše pohledy se setkaly, široce se usmál.

"Amy," kvůli hlasité hudbě jsem ho neslyšela, ale podle pohybu jeho rtů jsem usoudila, že říká mé jméno. Dívka, která ke mě byla otočená zády se náhle otočila a zdála se mi dost povědomá.

Vynutila jsem úsměv na svém obličeji a stoupla si po boku Harryho. Ten obtočil ruku kolem mého ramene a já se dívala na podlahu. "Amy, rád bych ti představil svou přechytralou sestru." Moje hlava prudce a rychle kmitala mezi ní a Harrym. Usmála jsem se jako idiot a pak se podívala znovu na ní. "Gemma."

 No jasně, to byla ona. Byla jsem za úplného idiota a bála jsem se, že jsem se jí nepředstavila úplně v tom nejlepším světle. Stejné dolíčky, prověřeno. Zelené oči, prověřeno. Drzý úsměv, ty vole oni jsou vážně sourozenci.

"Ahoj, já jsem-"

"Amy."

"Jak to-"

"V podstatě o tobě nepřestává mluvit a pořád naříká už od té doby, co jste se rozešli. Navíc před chvílí říkal tvé jméno." Usmála se. Bože, ona byla fakt jeho sestra. Rozpačitě jsem se podívala na své ruce, byla jsem nervózní.

Když jsem pohledem sklouzla na Harryho, zíral na ni a pak jí bouchl do ramene. "Hej, to bolelo!"

"To jsem rád," řekl Harry se sarkastickým pošklebkem.

Zasmála jsem se nad jejich dětinským chováním. Povídali jsme si dokud nás nevyrušil Gemmin telefon, podívala se na telefon a pak ho vytáhla z kabelky.

"Neřekl jsi mi, že tu bude tvoje sestra," šeptla jsem mu do ucha. Navzdory hlasité muzice mě slyšel. Usmál se.

"Nešla by jsi, že?"

"Jistě, že ne," protočila jsem oči a on na to zdvihl obočí. Vzdechla jsem. "Dobře, tak jo. ale pořád jsem naštvaná," řekla jsem a překřížila ruce na prsou.

"Nebuď, vynahradím ti to." Mrkl a já za doprovodu smíchu vrtěla hlavou.

"Fajn, ty nadrženče, pořád jsem tady." Nemohla jsem si pomoct, ale smála jsem se na ni. Byla tak vtipná a pohodová jako Harry. Zdálo se, že je taková celá Stylesovic rodinka.

"Někdo tu žárlí, protože je single."

"Že jsem single, neznamená že nemůžu-"

"Fajn, pokračujeme dál." Změnila jsem téma, protože by se mezi nimi každou chvíli strhla další dětinská hádka. Bylo to ale docela fajn, připomínalo mi to mě a Nialla. Úplně stejné.

Což mi připomíná, kde je sakra Niall?!

"Hej, Harry, přišla jsem s jednou kamarádkou a nemůžu ji nikde najít. Bojím se, že se opije a já pak budu muset řídit."

"No, tak to je problém."

"Proč?" Zeptala jsem se zmateně. Gemma a Harry se na mě podívali, jako kdybych zešílela. " Co je? Řekla jsem něco špatně?"

"Jo, to řekla. Nechám Harryho, ať ti povypráví o mně a o autech." Odešla se smíchem. Otočila jsem se na Harryho, který vrtěl hlavou stejně tak jako Gemma.

"No? Budeš tak hodný?"

"Jednoduché. Kdyby ona řídila auto, budou z něj místo jednoho kusu dva. Proto je moje pravidlo číslo jedna - nenechat Gemmu řídit moje auto."

Roommates [Harry Styles] Kde žijí příběhy. Začni objevovat