Roommates [Harry Styles]

// twenty one //

Harry's POV

"Miluju tebe, ty idiote." Nemohl jsem uvěřit tomu, co jsem právě slyšel. Jediné k čemu jsem se ale zmohl, bylo přitisknutí mých rtů k těm jejím. Ochotně mi polibky vracela, tolik mi to chybělo. Tolik mi chybělo líbat ji. Položil jsem ruku na její pas a zlehka jsem ji natlačil na zeď. Skrze polibek jsem si povšiml, jak se usmívá a já udělal to stejné.

Měla pravdu. Byl jsem idiot. Myslel jsem si že miluje někoho jiného, ale hluboko ve mně jsem něco cítil. Když jsme se rozdělili, jediné co jsem chtěl, byly její rty zase na těch mých a to jsem také udělal. Znovu jsem ji políbil. A zase se do polibku zachichotala.

"Harry- Přestaň!" Zasmála se a já byl tak šťastný. Slyšet opět její smích, moci ji políbit a dotýkat se jí. Vidět ji usmívat se a být šťastnou, vidět nás spolu. To bylo všechno, co jsem kdy chtěl.

"Já tomu prostě nemůžu uvěřit!" Řekl jsem pravdu a její úsměv na tváři se rozšířil.

"Nikam neodejdu. Jsem tu pro tebe. Takže tomu věř!" Uculil jsem se a políbil jí tvář.

"Chtěl jsem za tebou jít první, ale byla si rychlejší," řekl jsem a zasmál se. Přemístili jsme se ke gauči a usadili se na něj. Takové naše obvyklé místo.

"Musím ti něco říct,"

"Taky ti něco potřebuju říct, ale povídej první." Zavrtěla hlavou.

"Ne v pohodě, to může počkat. Ty první," usmála se a povzdechla si.

"Dobře... Byla tady Chelsea. Vykopl jsem ji a nic jsme nedělali, přísahám. Říkám ti to ještě než zase všechno posere, ostatně jak to dělá vždycky. Nicméně řekl bych, že už nám nebude komplikovat život." Zamračila se a přikývla.

"Takže..." Opřela se o mě a přitáhla si mě do krátkého, ale sladkého polibku. Vyrazilo mi to dech. Když jsme se odtáhli, trochu se na mě ušklíbla. "Kdo líp líbá? Já nebo ona?" Nadzvedl jsem obočí a až po chvíli mi došlo, co vlastně řekla. Doprdele! 

"Pane Stylesi, myslí že jste se zapomněl zmínit, že vás políbila." Zrovna sem jí to chtěl vysvětlit, ale ona byla rychlejší. Zase. "Ale naprosto ti odpouštím." Nebyl jsem schopný mluvit. Jak to sakra zjistila?

"Jak si to... Kde jsi by-"

"Přišla jsem domů dřív a ona tady byla. Viděla jsem všechno a to mě přimělo tě milovat mnohem víc." Vytřeštil jsem oči.

"Harry? Jsi v pohodě?" Řekla za doprovodu smíchu.

"Milovat mě víc?"

"J-Jo. Uvědomila jsem si, že... J-Jsem tě nikdy nepřestala milovat. Každým dnem tě miluju víc a víc, Harry. Jsi to nejlepší, co mě v životě potkalo."

"Já tě miluju mnohem víc, ty jsi můj život." Znovu jsem jí políbil, tentokrát mě ale rychle odstrčila, zamumlala 'zůstaň tady, nehýbej se' a rychle utekla do svého pokoje. Nechala mě tam úplně zmateného, ale udělal jsem co mi řekla. Vykoukla za dveřmi a ušklíbla se. Všiml jsem si, že měla ruce za zády. "Zavři oči, Harry."

"Proč?" Vstal jsem z gauče a pokoušel se zjistit, co schovává. Ona se ale jen zasmála.

"Prosím, zavři oči." Zavřel jsem tedy oči, zatímco jsem slyšel její kroky se přibližovat. Slyšel jsem nějaké zvuky a opravdu mě to mátlo, ale tak nějak už jsem se s tím smířil.

"Už můžu otevřít oči?"

"Ne, počkej... Teď už můžeš." Když jsem je otevřel, uviděl jsem pře sebou akustickou kytaru. Strašně jsem si chtěl jednu koupit, ale nekoupil. Nic jsem jí o tom neřekl, ani klukům ne. Podíval jsem se na ni a pak na tu kytaru s otevřenou pusou a vyvalenýma očima.