Roommates [Harry Styles]

// thirteen //

Amy's pov

"Amy, vstávej." Slyšela jsem jeho hluboký hlas, který mě probouzel. Mé hnědé oči potkaly ty jeho zelené, jakmile jsem je otevřela a on se usmál od ucha k uchu. Úsměv jsem mu oplatila a vyhoupla se do sedu. "Dobré ráno, krásko."

"Dobré ráno." Políbil mou tvář. Už dlouho jsem se takhle dobře nevyspala. Myslím, že tohle bylo to nejlepší ráno. "Kolik je hodin?"

"Koho to zajímá? Prostě udělej to co ráno děláváš a přijď co nejrychleji do kuchyně," ušklíbl se.

"Bože, co to s tebou dneska je? Jsi v pořádku?"

"Co? Je špatně, že chci strávit každou sekundu s mojí překrásnou přítelkyní?"

"Ne, ale vypadáš strhaně. Pil jsi něco? A proč pořád říkáš 'přítelkyně'?" Zeptala jsem se ho s pošklebkem na tváři.

"Protože nemůžu uvěřit tomu, že tě mám zase u sebe. Vidíš, vyhrál jsem tě." Rozesmál mě jedním ze svých mrknutí. "Takže jak jsem řekl, vstaň, udělej si svoje věci a přijď do kuchyně. Snídaně bude hotová a taky ti donesu kafe."

______

"Tak co dneska budeme dělat?" Zeptala jsem se Harryho a opřela si hlavu do jeho klína. Obdařil mě sladkým úsměvem a pokrčil rameny. Ani v těch nejdivočejších snech jsem si nepředstavovala, že by se tohle všechno mohlo stát během měsíce, nebo že by se to vlastně mohlo vůbec stát.

"Co chceš dělat?"

"Nevím, ale chci jít někam ven. Vem mě kamkoli." Na vteřinu se zamyslel a usmál se.

"Co takhle se jít projít, sejít se někde s klukama, vrátit se a koukat na nějaké filmy?" Přikývla jsem v souhlasu. Přiblížil se a políbil mě, usmívajíc se jsem mu polibek oplatila. Chtěla jsem zmrazit tenhle moment.

Vyšli jsme z bytu a ubrali se směrem k parku. Šli jsme za doprovodu ticha. Bylo to jako by jsme oba dva byli ztraceni ve svých vlastních světech, ale všimla jsem si, že Harry se usmíval sám pro sebe. "Proč se směješ?"

"Proč děláš to samé?" Pohlédl na mě. Nevšimla jsem si, že se rovněž usmívám. Možná protože jsem byla šťastná, že jsem byla s ním. Snažila jsem se na to všechno zapomenout a řekla jsem, že zapomněla, ale stále jsem žila minulostí a celou dobu přemýšlela o nás dvou.

"Můžu ti něco říct?" Kývla jsem, zatímco jsme si sedali na trávu. "Chci, abys mi teď věřila, Amy." Byla jsem trochu zaskočená, ale usmála jsem se.

"Už se v tom zlepšuju," zachichotala jsem se. "Neboj se."

"Omlouvám se-"

"Pojďme na to, co se stalo prostě zapomenout." Přerušila jsem ho s úsměvem.

"Tak pojďme za klukama. Jsem si jistý, že jsou u Louise po tom včerejším uklízení. Není to odtud moc daleko." Kývla jsem.

Vydali jsme se k Louisovi a Harry zaklepal na dveře. Měl pravdu! Byli tu všichni tři. To mi připomnělo Nialla, nezavolala jsem mu. Asi bych měla dneska. Sedli jsme si a já si začala povídat s Liamem a Zaynem zatímco Harry mluvil s Louisem.

Harry's pov

Byl jsem tak šťastný, když jsem byl s ní. Když jsem se probudil a ucítil její dvě drobné ruce obmotané kolem mého pasu, myslel jsem, že sním. Vypadala tak nádherně, i když spala. Nemohl jsem si přestat hrát s jejími vlasy a líbat její čelo.

A také jsem se nemohl odtrhnout od celonočního přemýšlení. Měl bych se sejít s Chelsea a promluvit si s ní? Říct jí, aby nás s Amy nechala na pokoji? Nebo bych tu měl zůstat a strávit den s Amy? Zamlouvalo se mi spíš to druhé, ale Chelsea řekla, že ví kde bydlím. Mohla kdykoliv přijít a všechno zničit víc, než už bylo.

Ale možná lhala. Neměla moje číslo a opsala si ho z Louisova telefonu, takže by klidně šla a zaptala se kluků. Jenže kluci by jí samozřejmě neprozradili, kde bydlím, takže mě nemohla najít. Řekla to, aby mě znepokojila.

Po dlouhém přemítání jsem se rozhodl, že nepůjdu. Prostě zůstanu a strávím celý den s Amy. Všechno bude fajn. Nic se nestane. Chtěl jsem, aby byl dnešek klidný, aby ho nic nepřekazilo. Amy si povídala s Liamem a Zaynem a já seděl a klábosil s Louisem.

"Ty jsi idiot! Chelsea ti ukradla mobil a vzala si moje číslo. Volala mi," šeptal jsem, takže Amy nás nemohla slyšet. Louis vyvalil oči div mu nevypadly, samozřejmě si nepamatoval, že byl na mol. Jen on ji viděl a znal ji.

"Cože?! Kdy se to doprdele stalo?"

"Potom, co jsem odešel z párty. Řekla mi, že jsi byl opilý, tak si "půjčila" tvůj mobil a zavolala mi."

"Ta děvka!" Nemohl jsem se přestat smát. Povídal se na Amy a zpátky na mě a zamračil se.

"Tak... Co ty a Amy?"

"No, už není sama."

"Jo, to vidím."

"Řeknu tvojí holce o flirtování s Am-"

"Víš, vždycky jsem o vás dvou přemýšlel jako o roztomilém páru," snažil se vyhnout tomuhle tématu a já se u zamračil. "Řekneš jí něco a znepříjemním ti život."

"Neměj péči, už o mně ví všechno." Zasmál jsem se.

"Tak si z tebe budu dělat srandu." Ďábelsky se usmál a já vztáhl ruce v obranném gestu. Ne, nemohl jsem si dovolit, aby si ze mě dělal srandu.

"Nic se nestalo a nic jsem neviděl."

"Hodný kluk."

Chvíli jsme zůstali, pak se vrátili zpátky do bytu a převlékli se do pohodlného oblečení. Sedl jsem si na pohovku a Amy vybírala film, na který se podíváme.

"Tak jaký film si chceš pustit?" Přerušil mě domovní zvonek. Kdo to k nám jde na návštěvu?

"Jdu tam." Amy přiskočila ke dveřím, zašklebil jsem se a následoval ji. Otevřela dveře a já si přál je zase zabouchnout.

Chelsea.