"Nesnáším tě, Ashtone!", zakřičela jsem z kouta místnosti a nechala slané slzy kutálet se po mých tvářích.
"Sklapni," okřikne mě, "sama moc dobře víš, že mi opět odpustíš a budeš prosit o to, abych já odpustil tobě".
Měl pravdu. Vždy to tak bylo. Každý večer přišel domu opilý, párkrát mě uhodil a zmizel. Jenže já mu vždy odpustila. Nedokázala bych bez něj udělat sotva jedno rozhodnutí.
Naposledy mě dlaní uhodil silně po tváři a s hlasitým bouchnutím dveří odešel.
Nikdy jsem nezjistila, kam po téhle situaci chodil. Bála jsem se.
Takhle se choval, jen když pil.
Setřela jsem si slzy, sebrala se ze země a odešla do koupelny, kde se opřela o umyvadlo a podívala se na svůj odraz do zrcadla.
Jediné co jsem tam viděla, byla troska. Rozmazaná řasenka od slz, pár fialových otisků jeho dlaně, nemluvíc o natrženém obočí.
Ale jako vždy, jsem si za to mohla sama.
Nechtěla jsem strávit večer sama. Hlavně ne tenhle.
S rozostřeným zrakem se mi povedlo vytočit Lukovo číslo. Drahý iPhon který mi koupil Ash, sem si přiložila k uchu a nervózně přešlapovala z rohu do rohu.
"Volaný účastník hovor nepřijímá. Prosíme zkuste to později" ozvalo se telefonem.
Povzdechla jsem si, vytáčení ukončila a napsala mu jen zprávu.
Odešla jsem se posadit na pohovku,kolena si přitáhla k bradě a sledovala náhodnou telenovelu v televizi. Byla to hloupost, jako všechny romantické filmy.
Ani tolik jsem film nesledovala. Spíš se strachovala o Ashtona.
Co když se mu něco stalo? Co když se zase pokusí udělat nějakou blbost?
Víc než bolest převládal strach.
Přikryla jsem se dekou,lehla si na pohovku a pomalu zavírala oči po náročném dni, dokud mě nevyrušil zvonek.
S doufáním, že je to Ash jsem odešla otevřít.
"Luke.", zašeptám a věnuju mu silné objetí.
"Taky tě rád vidím.", uchechtne se.
Po chvilce se odtáhnu a nechám ho vejít dovnitř.
"Je ten hajzl doma?!", odsekne a rozhlídne se po malém bytě. Zakroutím hlavou.
"Dáš si něco?", zašeptám.
"Ne, díky", zakroutí hlavou a posadí se do křesla. Rukou mě pobídne směrem k němu.
Posadím se mu jako vždy do klína a hlavu si opřu o jeho hruď. Měli jsme dokonalý přátelský vztah.
"Povídej.", povzdechne si a pohladí mě po zádech.
"N-nic nového. Stejné jako vždy.", zašeptám.
"Nechápu tě.", pokroutí hlavou."Nechápu proč s ním si."
"Zapomněls? Je to můj vysněný princ na bílém koni"...
° ° ° ° ° ° ° ° °
ČTEŠ
m a d n e s s :: irwin
Fanfiction"Šílené,.." "Co? To jak se k tobě chovám, nebo jak tě mám doslova omotanou kolem prstu?"
