m a d n e s s :: irwin

0.8 - "please, go home"

Začalo se stmívat. S povzdechem jsem si oblékla bundu a s hlavou podepřenou o dlaně jsem sledoval kamínky, které jsem odkopávala svýma drahýma botama. Koupil mi je kdysi Ashton. Když bylo naše přesně týdenní výročí. To jsem ještě netušila co se z Ashtona stane. Ale i kdyby mi sebevíc ublížil, nedokázala bych ho nenávidět. Ukradl mé srdce a rozbil ho na tisíce kousků, které postupně lepí. Zní to opravdu vtipně, o tom žádná. Ale je to pravda. Miluju ho. Ale pochybuji, že on ke mě cítí to samé. Slova: "Miluji tě", mi naposledy řekl před dvěma lety. To bylo naše poslední rande, kdy jsem se rozhodla s ním prožít život.

Z myšlenek, na krásně kreslenou minulost mě vytrhlo bouchnutí dveří za mými zády. Neobtěžovala jsem se otočit. Je jasné, že to byl Ashton. Také se posadil na schod, hned vedle mě. Dál jsem sledovala svoje špičky bot.

"stýkáš se s někým jiným?", řekne bez emoce. Dokázala jsem si představit jeho výraz.

Zakroutím hlavou. "Ne. A pokud si to myslíš, tak jsi opravdu velký hlupák".

"Divíš se mi?", zvýšil hlas. "Každý mi na tebe kouká. Ani nevíš, kolik idiotů jsem zbil, protože si tě prohlíželi víc, než by se mělo".

Pousmála jsem se. Potěšilo mě to. Ne to, že Ashton zbil pár kluků, ale z toho, že mu na mě záleží. Chápavě jsem přikývla.

"Bolí to?", zeptal se po chvilce ticha. Věnovala jsem mu nechápavý pohled. "Jak se k tobě chovám.".

Ano, Ashtone. Každý večer usínám v bolestech z modřin, které si mi způsobil. Celé dny bych dokázala probrečet, kvůli našemu 'vztahu'. "Ne. Nebolí", zalžu. Přikývne.

Nechápala jsem jeho změny nálad.

"Ashtone, co se děje?", zeptám se narovinu. Povzdechne si.

"Zase jsem to udělal " , tvář si zabořil do dlaní.

"Co?", vyzvednu obočí.

"Podvedl tě. A-ale nebyla to moje vina. Byl jsem opilý. A víš co se mnou alkohol dělá.", zašeptal si do dlaní. U Ashtona se to stávalo velice často.

"Smířila jsem se s tím, že nikdy nebudu jen tvoje jediná. Ale nesmířila se s tím, že jen kvůli tomu jsi tady a jsi milý ", pokroutím hlavou a prudce se zvednu ze schodu.

"Kurva počkej!", zaklej, zvedne se a doběhne mě. Zabouchne za námi dveře, odchytne mě za zápěstí a donutí otočit k sobě. Vyděšeně se na něj podívám. Své ruce přemístí na mé tváře, kde palci začne tvořit kroužky. Jemně to hřálo. Jeho vlhké rty dopadly na ty mé. Pro tentokrát to nebyly ty nenasytné polibky. V těchto byla i jemnost. Kus křehkosti.

"Miluju tě", zašeptal mezi mezerou a dalším vášnivým polibkem. Zarazila jsem se. Netušila jsem, jestli jsem to s těmito slovy nezakřikla, ale líbilo se mi to.

Přikývnu.

"Vím co teď chceš", zašeptám mezi polibky.

"Hodná princezna", pohladil mě po vlasech.