0.2 - Tattoo

398 47 3
                                        


Probudím se na pohovce, sama v tichém bytu. Luke odešel.

Promnula jsem si oči a bosíma nohama odešla po ledových parketách do kuchyně.

Nalila jsem si studený černý čaj, ze včerejšího rána, usrkla z hrníčku s nápisem "I love you -Ashxx" a podívala se na hodiny.

6:34 a.m.

Měla jsem chvíli času na to, aspoň z části zakrýt fialové otlačeniny na mých tvářích.

Veškerým make-upem, který mám se snažím jakékoli nedostatky a modřiny zakrýt. Marně. I tak přes veškeré vrstvy 'prosvítá' fialovo-modrá barva, ve které jsou modřiny zbarveny.

S hlasitým výdechem se obléknu do školní uniformy -vysoká sukně, bílá halenka a černé sako s logem školy-.

Uniformy, mínus každé prestižní školy.

Vyjdu v letní uniformě do zimního počasí a vydám se na autobusovou zastávku. Autobus už tam s otevřenými dveřmi stál.

Sedla jsem si na sedadlo v zadní části školního autobusu, hlavu si opřu o okýnko, na kterém se držela ranní rosa a hltala každou sloku depresivních písniček, hrající v mých uších.

Celou cestu mi vrtal hlavou jediný člověk. Ashton. Netušila jsem kdy se vrátí. Určitě teď něde spal v nějakém předraženém baru.

Pamatuju si první den, kdy jsme se potkali. Šla jsem s horkým kafem po ulici, dokud jsem nevrazila do chlapce, který koukal do svého mobilu.

V té době ještě nepil ani nebyl zlí. Nevím kdy se v něm ta nenávist ke mě vzala.

Autobus zastavil před školou.

Vystoupila jsem a se sklopenou hlavou, kryjíc mou tvář hnědé vlasy vstoupila do budovy, nabarvenou v depresivní bílé barvě.

Opět mi nešla otevřít skříňka. S povzdechem jsem s ní začala cloumat. Nic.

" ukaž, pomůžu ti", ozve se hlas za mými zady. Kousek uhnu a podívám se na dotyčného. Dylan.

"Děkuju", zašeptám a sleduju jeho pěst jak narazila do dvířek mé skříňky, díky čemuž se otevřela.

Vyndám si z ní věci na biologii, zabouchnu ji a odejdu do třídy, kde už netrpělivě vyčkává pár žáků.

Posadím se do lavice a pohledem hynotizuji polovinu srdíčka, vytetovaném na mém zápěstí. Druhou polovinu má Ashton. Byl to jeho nápad.

Se zvoněním na hodinu přišel do třídy učitel, deskami práskl o stůl a sedl si na kraj katedry. Nijak jsem ho nevnímala.




° ° ° ° °

m a d n e s s  ::  irwinKde žijí příběhy. Začni objevovat