Opposites Attract (Larry Stylinson, CZ překlad)

Chapter 3

Louis POV-

Další ráno se probudím na gauči s obrovskou kocovinou. Přestože jsem byl opilý, pamatuji si z předešlé noci naprosto všechno; od času stráveného v baru, návrat a toho kluka Harryho, jež mi uprostřed noci vařil čaj.

Osprchoval jsem se, oblekl jsem si nějaké rifle, polo triko a taky červenou čepici, protože moje vlasy vypadají hrozně. Vykročím ze svého bytu a zaklepu na na Harryho dveře, po tom všem mu musím poděkovat. Neozývá se.

Po pěti minutách to vzdám, usoudím, že tam není a sejdu dolů schody. Musím jít do práce, hudebnin, pár bloků odsud, takže se nemůžu zdržovat. Cestou projdu kolem mých kamarádů, zamávám jim a oni mi zamávání oplatí.

----

Dnešek byl nudný, nepřišlo moc zákazníku. Jsou tři odpoledne, to znamená konec mé směny, a přestože jsem obědval v poledne, mám hlad.

Jdu do malé restaurace, o níž mi řekl Niall, prý je někde v této ulici.

----

„Co byste si dal?" zeptá se mě dívka za pultem se širokým úsměvem.

„Horkou čokoládu a housku," usměju se na ni.

Věřte nebo ne, je to poprvé, co jsem tady, přestože je to blízko mojí práce a to tam pracuji už tři roky.

Dívka se vrací i s mou objednávkou, jíž mi předá.

„Dobrou chuť," řekne, když zaplatím.

„Děkuji...?" načnu.

„Natalie," napřáhne ruku a potřese si jí se mnou.

„Já jsem Louis, děkuju Natalie."

„Žádný problém," řekne a vrátí se zpět k práci. Vypadá mile, kdybych sem chodil častěji, možná by se z nás stali přátelé. V poslední době to vypadá, že mám jenom Zayna, Liama a Nialla.

Sednu si ke stolu blízko okna a usrknu si z mé čokolády. Je vážně dobrá, budu sem určitě chodit častěji.

Už jsem dojedl i dopil, vyhodil odpadky do koše, ale přesto jsem tam ještě zůstal; střídavě jsem se díval z okna a do mobilu, když se ukázal ne tak neznámý mop kudrlinek, Harry.

Vypadá rozčarovaně nebo tak, něco ho obtěžuje, v běhu si prohrábne otravné kadeře, když se blíží k pultu.

Natalie se s ním pozdraví, obejmou se, možná jsou přátelé, možná sem chodí často, možná obojí.

Objedná si to samé, co já a jde směrem ke stolům, ale potom si všimne mě.

-Třetí Osoba-

Harry se stydlivě usměje na Louise a jde ke stolu, kde chlapec sedí.

„Ahoj Harry," řekne Louis se širokým úsměvem. „Jestli chceš, můžeš si sednout sem."

Mladší přikývne a sedne si. Možná vypadal normálně, když včera večer připravoval potetovanému chlapci čaj, ale opak je pravdou; je opravdu hodně stydlivý. Avšak je tady něco, jež činí Louise zajímavým. Mohli byste předpokládat, že punker bude bezcitný a bez duše, ale z tohoto chlapce doslova vyzařovalo štěstí. Víte, co lidé říkají, nesuď člověka podle vzhledu.

„Ahoj," kudrnatý si sede a upije ze svého kafe.

„V pohodě," daruje Louisovi jeden z jeho malých úsměvů.

„Klepal jsem na tebe okolo desáté ráno, abych ti poděkoval, ale předpokládám, že jsi tam nebyl." V Louisově tváři se zračilo zmatení.

„Jo, byl jsem ve škole."

„Ve škole? Nevypadáš jako student." Harry se na něj divně podívá a Louis se uchichtá. „Myslím to tak, že vypadáš jako dospělý, jsi dokonce vyšší než já a to mi je dvacet. Kolik ti je?"

„Sedmnáct," odpoví Harry.

„Takže musíš být v konečném, co?"

„Jo, jsem v maturitním ročníku. Konečně poslední rok," úlevně povzdechl.

„Neměl jsem rád školu, ani na malou chvíli," řekne Louis, když těžce potlačuje smích.

„Jo, nesnáším školu," pousměje se smutně, smutný úsměv však Louis nepostřehl."

Kdyby jenom věděl, že Harry je obětí šikany. To je ale něco, co s ním nijak brzo sdílet nebude, ale kdo ví, jednou třeba ano, nebo to zůstane provždy jeho tajemství.

©Copyright larryaresoulmates

Jo jo, nedodržuju pátky na překládání, ale tato část je strašně krátká, uznejte :D no, každopádně doufám, že se vám část líbila, a v pátek můžete očekávat další díl :)

PS: Začínám psát Larry jednodílovky, takže kdyby měl někdo zájem, na profilu už je jedna :)

xxMagicAnik