Opposites Attract (Larry Stylinson, CZ překlad)

Chapter 11

Jako první věc, již Harry spatří další den ráno, když rozlepí své oči, je pár modrých očí shlížejících na něj.

„Dobré ráno Haz," zašeptá Louis a zanechává na jeho čele polibek, jež probudí na jejich rtech úsměv.

„Dobré ráno Lou," zívne Harry, protahujíc si své dlouhé končetiny.

„No tak, vstávej a nachystej se do školy," řekne Louis, hrajíce si s Harryho kudrnkami, přičemž druhý chlapec se tulí k jeho boku jako koala.

„Nechci," zamumlá Harry, tvář zabořenou do Louisovy hrudi. „Dej mi pět minut."

„Dobře, počítám je," řekne Louis a zasměje se.

„Jaká ironie, včera jsi mě nechal zmeškat školy a teď se chováš jako matka a bojíš se, abych nepřišel pozdě."

„Dělám to pro tebe," ušklíbne se.

„Nedělej," Harry se zachechtá taky.

Uběhne přesně pět minut a oba vstanou. Harry dělá palačinky a míchaná vejce. Jedí při sledování televize.

„V kolik hodin máš být v práci?"zeptá se Harry.

„V osm, stejně jako ty ve škole, ale dneska si přijdu později," řekne Louis, když Harry sklízí špinavé nádobí ze stolu a odnáší je do kuchyně.

„Proč?" zeptá se Harry hlasitě z kuchyně.

„Protože tě vezu do školy," odpoví mu klidně Louis.

-Harry's POV-

Co?

On, co?

Hahaha, ne.

„Cože?" přijdu zpět ke gauči, na němž sedí, stále sledujíc televizi.

„Je něco špatně? Člověk nemůže svého nejlepšího kamaráda odvézt do školy?" zeptá se mě pobaveně. Mé břicho se trochu zachvěje, když řekne, že jsem jeho nejlepší kamarád, ale motýlky se nenechám rozhodit.

„No tak Louisi, vím, o co se snažíš."

„Co?"

„Ty víš, co."

„Nedostanu tě do potíží. Jen jsem myslel, že když tě tam zavezu, tak tě nebudou obtěžovat," vezme mou ruku a donutí mě se posadit vedle něho.

„Lou..." začnu, ale on našpulí rty a já jen poraženě vzdychnu. „Agh, dobře, běž a připrav se, udělám to samé."

„Jaj," zatleská a s mlasknutím políbí mou tvář. Začervenám se. „Zbožňuju, když se červenáš," řekne a drží mě pevně. Mé srdce vynechalo úder.

„Awh, Lou," shlédnu na něj, ale on prsty chytí mou bradu a potom přemístí druhou ruku na můj pas. Nahne se blíže, až se naše nosy dotýkají. Zčervenám ještě víc, ale otřu se mým nosem o jeho taky.

„Půjdu, uvidíme se za chvíli," řekne a usměje se na mě.

„Dobře," kývnu, stále se červenajíc.

-Louis' POV-

Vstoupím do mého bytu s tím přihlouplým úsměvem připevněným na mé tváři. Harry je prostě moc roztomilý a s ním cítím věci, jež jsem nikdy předtím necítil. Cítím se s ním tak dobře.

Rychle se osprchuju a převleču, natáhnu na mé vlasy čepici, a když skončím, uběhne tak dvacet minut. Harry už musí být hotový.

Zaklepu na jeho dveře a on rychle otevře. Má na sobě šeříkově fialovo-bílou košili, modré skinny jeany a černé Conversky a maličkatou fialovou kytičku ve vlasech; vypadá dokonale.