Vzbudím se celkem brzo na to, že je sobota. Osprchuji se, načež si obleču jako obvykle tričko a rifle. Udělám si sendvič a do deseti hodin se dívám na televizi.
Jdu do Ice Creamz a hned jak vstoupím, spatřím kudrlinkový mop schovaný pod hodně vtipnou čepicí, vypadající jako jahoda. Když si mne Harry všimne, jeho tvář se zbarví do stejného odstínu červené jako jeho jahodová čepice.
„Čau!" jdu směrem k pultu.
„Ahoj Louisi," řekne v rozpacích. Co tady děláš?"
„Co, nemůžu jít na zmrzlinu do práce svého nového kamaráda?" vykřiknu naštvaně a dramaticky si dám ruku na hrudník.
„Samozřejmě, že můžeš Lou, ale ugh, vypadám směšně," zabodne pohled do země.
„Awh, no tak. Vypadáš roztomile," trošičku ho štípnu do tváře a on se usměje, zase se dokážu zaměřit jen na ty jeho ďolíčky.
"Takže, co si dáš?" zeptá se mě Harry s úšklebkem na rtech.
„Dva kopečky čokoládové, čokoládový sirup a arašídovou polevu," řeknu mu svou objednávku hledajíc peněženku.
„Tady máš," předá mi kornout. ¨
„Děkuju Hazz," dám mu peníze. „Drobné si nechej."
„Ne, ne. Můžeš to mít zadarmo."
„To ne Harry, nemůžu," protestuji.
„Chci to."
„Dobře," povzdychnu si. „Ale pod jednou podmínkou," párkrát nadzvednu obočí a on se trochu zamračí. Musím se zasmát jeho reakci.
„Jakou podmínkou?"
„Vyfotím si tě v tomto růžovým tričkem a jahodovou čepicí," ukážu na jeho uniformu. Otráveně vydechne, ale přikývne.
„Dobře, ale prosím, nedělej s tím nic trapného," našpulí rty.
„Samozřejmě, že neudělám. Budu se na to dívat, když budu smutný," řeknu citujíc jeho slova, jež říkal při mém focení s vtipným obličejem. Harry si toho všimnul a to ho rozesměje. „Teď se usměj," vytáhnu svůj mobil.
Usměje se a zvedne palec nahoru, když ho fotím. Řekl jsem to snad stokrát, ale je tak strašně roztomilý. Je špatné, když jeden kluk shledává druhého roztomilým? Doufám, že ne, protože tohoto chlapce chci doslova nacpat do kapsy a vzít ho všude, takže se nikdy nebudu nudit.
„Louisi, zapomněl jsi na svou zmrzlinu," Harry se zachichtá. Skvěle, takže on dokáže být ještě roztomilejší než doteď. Podívám se na svou zmrzlinu a opravdu, začala se rozpouštět. Rychle olíznu rozpuštěné místa a usměju se.
„Děkuju. Teď už musím jít a nechat tě pracovat," zamávám mu na rozloučenou.
„Ahoj Lou," zamává mi nazpátek.
----- ----- -----
Když se dostanu do parku, už mám zmrzlinu snězenou. Uvidím Zayna, Liama a Nialla na lavičce, kde obvykle sedáváme a zamávám jim.
„Bože, ty žiješ!" zařve Niall a vtáhne mě do objetí.
„Jo, žiju," zachechtám se.
„Kdes byl?" zeptá se mě, tvář celou staženou od mračení.
„Neviděli jsme tě týden nebo tak," přidá se Liam.
„Jenom jsem šel po práci do Gordon's a potkal kluka, s nímž jsem se skamarádil," vysvětlím jim.
Zaynovy rysy se změkčily.
„Aha, co je Gordon's?"
„Kavárna blízko hudebnin." Pokývají hlavou.
„Takže...ty jsi nás vyměnil?" zeptá se Niall předstírajíc pláč.
„Jasně, že ne, kdyby jo, nebyl bych tady," zachichtám se.
„Já vím," Ir mě jednou obejme a všichni se zasmějí. Niall je jako chodící štěstí.
Povídáme si asi hodinu a vykouříme několik cigaret. Najednou se jejich tváře otočí na stejnou stranu a já uslyším věci jako „To je on." nebo „Jaký teplouš." Podívám se, o kom mluví a moje oči spatří Harryho, tentokrát má ve vlasech květiny. Co?
"Ahoj princezno!" zakřičí Zayn a Harry se na nás podívá, jeho oči se rozšíří, když mě uvidí. „No tak Lou, to je ten kluk, co jsme ti o něm vyprávěli," Niall mě chytí za paži a já je následuju.
„Prosím, nechte mě na pokoji," Harry vystrašeně prosí, tiskne si své knihy k hrudníku dívajíc se dolů.
„Přišli jsme sem jenom proto, abychom ti pochválili tvoje kytky," řekne Niall posměšně a sebere mu z hlavy věneček. „Podívej, jsem nádherný," našpulí pusu a ostatní se smějí.
Zayn si vezme kytky a drží je tak vysoko, aby na ně Harry nedosáhl. Přestože je Harry nepatrně vyšší, vlastně vyšší než my čtyři, nedokáže je chytit. Je moc vystrašený a Zayn skáče hodně vysoko.
„Prosím, dej mi to," vzdává se s pláčem.
„Někdo se tady nechce dělit, to je škaredé," Liam se falešně ušklíbne a ostatní se jen smějí.
Něco uvnitř mě mi říká, že bych měl Harrymu pomoct a postavit se za něj, ale mé tělo zůstává zamrzlé a slova nechtějí přejít přes mé rty. Konečně se vzpamatuji z transu, avšak to už je pozdě. Zayn stojí na oněch květinách, ničí je svými botami a z Harryho oka ukápne jedna osamocená slza.
„Naše práce tady skončila," řekne Niall a plácne si s Liamem a Zaynem. „Musíme jít, jdeš Louisi?"
„Půjdu domů sám."
„Dobře, čau," řekne Liam a odejdou.
„Harry, já-," začnu, ale on mě přeruší.
„To je v pohodě." S tímto si sedne pod strom, kde jsme stáli, a začne si číst. Jdu k němu.
„No tak, Harry, omlouvám se, byl jsem v šoku a nevěděl jsem, že jsi ten chlapec, o němž mi vyprávěli. Nevěděl jsem, že si z tebe dělají srandu. A už vůbec jsem nevěděl, že jsou to takoví tyrani," shlédnu k němu, po jeho tváři se kutálí další slza.
-Třetí Osoba-
Louis se pokouší sednout si vedle Harryho, avšak on mu to nedovolí.
„Ne Louisi, nechej mě samotného."
„Ale-," snaží se protestovat.
„Prosím," zelenooký chlapec k němu vzhlédne a ten pohled, jež se naskytne druhému, je tak srdcervoucí, nepřál by to snad nikomu, jeho zlomený výraz ve tváři.
Louis si povzdechne a odejde, cestou si nadávajíc do blbého zbabělce a nechává poníženého Harryho za sebou.
Prozatím, Harry upírá svůj pohled na mraky. Věří Louisovi, něco mu říká, že ten chlapec mluví pravdu, avšak on je raněný. Louis tam jen stál, to není to, co kamarádi dělají. Harry potřebuje čas, vyčistit si hlavu a srovnat myšlenky. Právě teď se cítí zase osamocen, protože jeho jediný přítel je součástí skupiny jeho tyranů, přestože on není jedním z nich.
©Copyright
Jak se říká, když několikrát nadzviháváte obočí? :D
xxMagicAnik
ČTEŠ
Opposites Attract (Larry Stylinson, CZ překlad)
Fanfiction!Český překlad! ❝„Ahoj?" ptám se, když vcházím do chodby a zavírám za sebou dveře. Chlapec vzhlédne ke mně. Má modré oči jako oceán, čokoládově hnědé vlasy vyčesané nahoru do ledabylé kštice a piercing v uších a obočí. Taky má hodně tetování, jež...
