-Harry's POV-
Dneska je úterý, takže to znamená, že mám školu. Jo, a strašně se těším. Snad jste všichni zaznamenali náznak sarkasmu.
Včerejšek s Louisem byl perfektní, zbožňuju, jak se za mě postavil, jak mi rozumí, nesoudí mě, miluje mě takového, jaký jsem. Dobře, milovat je celkem silné slovo...váží si mě. To slovo používáme opravdu často. <>
Ach jo, jak moc si přeju, aby mě měl rád jako svého přítele. Ale přijmu vše, co mi nabídne, a pokud to bude pouze přátelství, nějak se s tím srovnám.
Dneska jsem měl pastelově růžovou košili a namísto mých riflí trochu upnutější khaki kalhoty. Taky černé conversky a růžovou kytku ve vlasech hned za uchem, ostatně stejně, jako včera.
Ale včera to bylo jiné, vyhnul jsem se Jakeovi, Maxovi s Alexem, takže mě neobtěžovali. To je proč jsem dnes trochu vystrašený, co když jsou naštvaní? Je pro ně dělání si ze mě legraci tak důležité?
Bohužel, mé motlitby jsou nevyslyšeny a mé obavy se potvrdí, když vstoupím do školy. Právě teď, tady přede mnou stojí tři kluci, jichž se nejvíce děsím.
„Čauky princezno," řekne Alex oplzle, je z nich asi nejhorší.
„Včera jsi nám chyběl," Max se falešně usměje.
„Nepostrádal jsi nás taky? Nebo ses schovával?" zazubí se Jake. Sklopím hlavu dolů, pohled do toho hnusného obličeje už nevydržím.
„Odpověz," Max se ke mně přiblíží a dá si jeho ruku okolo mých ramen. Nepřestávám sledovat zem, nevím, co mám dělat.
„No tak, dělej, nebo si to vyložíme jako ano," Jake se též dostane do mé blízkosti.
„J-já," zakoktám se a vzhlédnu, ďábelsky se na mě smějí.
„Už to víckrát nedělej, princezno. Domníval jsem se, že spolu máme legraci a ty takhle? Schovávat se před námi? Jsem zklamán," řekne Alex. „Co kdybychom ti dali lekci?" promne si bradu a cítím, jak Jake s Maxem chytají každý jednu mou ruku. Snažím se jim vytrhnout, ale je to nemožné, jsou o hodně silnější. V zápalu vyprostit se ucítím, jak mě něco praštilo.
A pak přichází bolest.
Bolest, to je jediná věc, již vnímám. Zjistím, že Alex trefil svou pěstí mé oko. Klopýtnu, avšak nespadnu.
„Doufám, že ses poučil. Pro dnešek je to všechno, můžeš jít domů. Dej si na to nějakej led princezno," Alex se zase směje.
Uteču domů.
----- ----- -----
První řez.
Proč já? Proč mě nenechají na pokoji? Jsem opravdu tak divný?
Druhý řez.
Slzy mi stékají po tvářích a má ústa opouští tiché vzlyky.
Třetí řez.
Chci, aby už to bylo pryč, chci žít v míru. Nechci, aby se tohle opakovalo, prostě už nechci.
Vyhodím zkrvavenou žiletku do koše a sednu si na podlahu.
Toto místo mělo být údajně lepší, údajně jsem se neměl už nikdy řezat.
Louis. Louis je jediná věc, jež je jiná. Je jediné světlo v této tmě a ironicky, má velmi tmavý styl oblékání.
Myslím na něj a na mých rtech se objeví stěží viditelný úsměv. Usínám; na zemi v koupelně, s krvácejícím zápěstím, ale s ním v mých snech.
ČTEŠ
Opposites Attract (Larry Stylinson, CZ překlad)
Fiksi Penggemar!Český překlad! ❝„Ahoj?" ptám se, když vcházím do chodby a zavírám za sebou dveře. Chlapec vzhlédne ke mně. Má modré oči jako oceán, čokoládově hnědé vlasy vyčesané nahoru do ledabylé kštice a piercing v uších a obočí. Taky má hodně tetování, jež...
