Úterý, středa a čtvrtek uběhly a každý den místo toho, abych šel do parku, jsem navštěvoval onu malou restauraci, o níž už vím, že se jmenuje Gordon's a strávil celé odpoledne s Harrym. Stali jsme se dobrými kamarády a on se v mé přítomnosti téměř přestal stydět.
Dneska je pátek a já jsem zase tady čekajíc na Harryho. Včera jsme se domluvili na tom, že se tady setkáme každý pátek, protože hele, moji kamarádi si začínají myslet, že je nenávidím. Zasměju se sám sobě, až takhle je ta představa vtipná. Hned na to dorazí Harry s fotoaparátem kolem krku.
„Ahoj Lou," sedne si naproti mně.
„Lou?" zeptám se a tichý smích se mi dere skrz rty.
„Ehm, nelíbí se ti to?" zamračí se ve stejnou chvíli, jako našpulí rty.
„Ne ne, miluju to. Spousta lidí mi tak říká," usměju se, když on udělá to samé.
Objednáme si a jíme v tichosti. Po jídle máme menší debatu a Harry mávne na Natalii, jakmile ji spatří.
„Takže, Natalie?" nadzvedávám komicky obočí za Harryho hlasitého smíchu. Nějací lidé se na nás kvůli tomuto otočí a jeho obličej dostane nádech jasné červené. Zlatko.
„Není to tak, jak myslíš," zachechtá se. „Přišel jsem sem v den příjezdu, bylo opravdu pozdě v noci a ona tady byla jediná. V ten den jsme si hodně popovídali," vysvětlí mi.
„Aha," kývnu na souhlas. „A proč máš foťák?"
„Neřekl jsem ti? Tohle je to, co miluju; fotit a některé z fotek i namalovat," řekne, jeho oči jen září.
„To je nádherné Harry," usměju se na něj, načež dostanu jeden z jeho krásných úsměvů zpět. „Hej, chtěl bych vidět některé tvoje práce."
„Opravdu moc rád bych ti je ukázal a povídal si o nich. Tohle bude možná znít divně, ale..." Najednou ztichne.
„Ow, pohni, pověz mi," žadoním.
„Slib mi, že nebudeš vyvádět."
„Dobře, nebudu," chytnu svým malíčkem jeho malíček. Zasměje se, přesto má svůj malíček ovinutý okolo mého. „Teď už povídej."
„M-můžu...si tě vyfotit?" zeptá se mě v rozpacích.
„Awh Hazz, samozřejmě, že můžeš." Trochu se zamračí. „Nevím, jak mě to napadlo, ale je to definitivně tvoje nová přezdívka."
„Líbí se mi to," trochu se začervená. Přísahám, že tento kluk je nejroztomilejší člověk vůbec.
„Každopádně, proč si mě chceš fotit?"
„Nevím, ale jsi můj jediný přítel, tak proč nemít tvoji fotku? Navíc jsi fotogenický a máš jedinečné rysy." Teď jsem já ten, kdo se červená. Kdyby mi toto řekl někdo jiný, budu si o něm myslet, že je šílenec, ale Harry byl prostě okouzlující.
„Dobře, cítím se poctěn, ale fakt jsem tvůj jediný přítel? Co Natalie?"
„Jo, jseš. Né, to vůbec, mluvili jsme spolu jenom párkrát, zdravíme se, toť vše." Chápavě přikývnu.
„Vyfotíš mě teda? Mám nachystané pěkně dobrý pózy," udělám vtipný obličej, jež všichni zbožňují, a Harry se hystericky rozesměje.
„To bylo mega, ale přemýšlel jsem jenom o úsměvu," udělám vše podle jeho představ. „Ale teď jsem si myslel na nějaký praštěný obličej, na nějž bych se mohl dívat, když budu smutný." Udělám můj škleb a on se zase rozesměje. „Děkuju Lou."
„Nemáš za co, Hazz." usměju se na něj.
„Fajn, měl bych jít. Hloupé úkoly a taky musím jít brzo spát, protože jdu zítra do práce." svěří se mi smutně.
„To je v pohodě, kde pracuješ?"
„Ve zmrzlinárně, kousek odtamtud, kde bydlím, Zmrsliny, se s. Pracuji tam každou sobotu."
„Jo, vím kde to je, jsou vážně dobří. Pracuju v hudebninách, nedaleko odsud, od pondělí do pátku."
„To je hezké." Oba se usmějeme. „Teď už opravdu musím, uvidíme se příští pátek," zvedne se.
„Ahoj Harry."
„Ahoj Louisi," zamává mi na rozloučenou a opustí budovu.
©Copyright larryaresoulmates
Tak, jsem konečně tady i s novým dílem :)
Moc děkuju za přesáhnutí sta přečtení <3
xxMagicAnik
ČTEŠ
Opposites Attract (Larry Stylinson, CZ překlad)
Fanfiction!Český překlad! ❝„Ahoj?" ptám se, když vcházím do chodby a zavírám za sebou dveře. Chlapec vzhlédne ke mně. Má modré oči jako oceán, čokoládově hnědé vlasy vyčesané nahoru do ledabylé kštice a piercing v uších a obočí. Taky má hodně tetování, jež...
