Chapter 22

1.5K 116 4
                                    

Louis udělal tři věci, když sedí v čekárně.

1- Zavolal své a Harryho mámě a řekl jim, co se stalo, a slíbil, že je bude informovat. Slyšet Anne brečet bylo opravdu srdcervoucí.

2- Ignoroval Zaynovy telefonáty a zprávy, že ví, kde jsou a že tam okamžitě bude.

3- Brečel, hodně.

Uběhly asi dvě hodiny, co dorazili s Harrym do nemocnice. Je schoulený v klubíčku na čtyřech židlích. Někdo vysloví jeho jméno.

„Lou..." Vzhlédne a spatří Zayna; chvíli zvažuje, že by na něj začal křičet, praštil ho, ale nemá na to energii. Místo toho ho plně ignoruje. „Musíme si promluvit," sedne si vedle Louisovy hlavy. „Nebo můžu mluvit a ty mě budeš poslouchat."

Vyčká na odpověď, jež nepřijde.

„Opravdu se omlouvám, Louisi. Žárlil jsem a jsem zbabělec," povzdechne si. „Jsem gay, Louisi, nechtěl jsem si to přiznat a všemožně jsem se to pokoušel schovat tak, že jsem se choval jako zmrd. Nikdy se mi žádná holka nelíbila, ale líbili se mi kluci, včetně tebe. Po tomto jsem se z toho nějak dostal, vím, že u tebe nemám žádnou šanci a vím, že to, co je mezi tebou a Harrym je vzácné," sklopí svou hlavu dolů a hraje si se svými prsty. „Přeju si, abych si našel svého Harryho," znovu si povzdechne.

Louis se mu chystá odpovědět, ale otevřou se dveře a vstoupí doktor.

„Jste tady kvůli Harrymu Stylesi?" Louis si rychle stoupne.

„Ano, jsem. Jak je na tom?" zeptá se naléhavě, když mu po tvářích stékají slzy.

„Je v pořádku, přivezli jste ho chvíli po tom, co si vzal prášky," sdělí mu doktor s malým úsměvem. Louis si nemůže pomoct, na jeho tváři se objeví úsměv a slzy smutku nahradí slzy štěstí.

„M-můžu ho vidět?" zeptá se, otíraje si obličej.

„Samozřejmě, je v pokoji číslo sto. A taky, zítra po poledni může jít domů." Louis obejme doktora a nekonečně mu děkuje, než se rozběhne chodbou do Harryho pokoje, nechávaje Zayna za sebou.

----- ----- -----

„Zlato?" zeptá se Louis, otvíraje dveře. Ještě více slz se vyroní z jeho očí, když dojde k Harrymu.

„Lou?" Louis přikývne a obejme ho, „neměl bych být šťastný, že tě vidím," řekne Harry a taky pláče.

„Hazzy, nemáš nejmenší ponětí, jak moc jsem brečel, jak moc bolí to všechno, co se děje. Proč sis myslel, že tě nemám rád? Eleanor mě k tomu polibku donutila, plánovali to se Zaynem," řekne Louis, drže jeho ruku.

„Má pravdu," potvrdí Zayn, vcházeje do dveří. Vysvětlí Harrymu všechno a také brečí, Harry mu poví o tom, jak byl šikanovaný a řekne Zaynovi, že by se neměl stydět za to, kdo je. „Omlouvám se, neměl jsem to dělat. A teď když vím, čím sis prošel, vím, proč jsi dělal to, co jsi dělal. Opravdu se omlouvám."

„Odpouštím ti," Harry se usměje a rozpřáhne ruce, Zayn ho obejme a brečí mu do ramena.

„Já taky," řekne Louis a obejmou se. „A neboj, jednoho dne najdeš někoho výjimečného, tím jsem si jistý."

„Moc vám děkuju," osuší si obličej. „A teď, už půjdu, máte toho hodně na povídání a líbání a, jo," zachechtá se a zamává jim na rozloučenou a odejde z pokoje.

„Harry..." začne Louis, ale Harry ho vyruší.

„Prostě mě polib, polib mě, jako by zítra neměl nastat den." Louis se lehne vedle něj a vezme jeho obličej do dlaní, pohladí jeho tvář. Oba dva pláčou s úsměvy na jejich tvářích. Jejich rty se setkají ve sladkém polibku, jenž se postupně prohlubuje. „Omlouvám se, Lou, byl jsem opilý a zlomený a proto jsem myslel na hloupé věci."

„To je v pořádku, zlato. Prošel sis mnohým. Pojďme na to zapomenout, dobře?"

„Dobře," přitulí se k Louisovu boku.

„Teď zavolejme našim mámám, musí být vyděšené."

----- ----- -----

Když to udělali, Louis s Harrym strávili asi hodinu povídáním, líbáním a jedením jídla, jež Louis donesl z kavárny. Přestože je skoro půlnoc, ani jeden neplánuje jít spát. Nezmiňují předchozí události, zaměřují se na náhodná témata a Louis hladí Harryho skrz rozparek na jeho nemocniční košili, když leží pod tenkou přikrývkou. V jednu chvíli si Louis nemůže pomoct a trochu zmáčkne zadek mladšího, z čehož se Harry začervená a otře se nosem o Louisův hrudník a Louis se směje.

„Jo, skoro jsem zapomněl, něco jsem ti přinesl," Louis si začne prohledávat kapsy a za nepatrnou chvíli z jedné vytáhne zvadlou květinu. Zasmějí se. „Na moji obranu, brečel jsem a moje klišé já mi říkalo, abych ti přinesl květinu do vlasů, ale bez péče zvadla."

„Awh, děkuju, Lou. A omlouvám se," řekne Harry a sklopí hlavu.

„Ššš, to je v pohodě," Louis mu dá zvadlou květinu do vlasů.

„Jsi strašně sladký."

„Tak sladký, že dostaneš cukrovku." Zasmějí se. Louis se nahne pro polibek, ale zastaví se pár centimetrů před tím. „Miluju tě, Harry," zašeptá a jejich rty se o sebe otřou, než dojde k polibku.

„Ty jsi řekl...ta slova," zašeptá Harry a začervená se.

„Jo, řekl," řekne Louis, červenaje se také, „hrozba, že tě ztratím, byla snad nejhorší věc, co se mi kdy stala, odteď se o tebe budu pořád starat a vynasnažím se, aby ses cítil jako nejvýjimečnější člověk na světě, protože jím jsi."

„To už děláš. Miluju tě, Louisi." Široce se usmějí a znovu se políbí. „A znovu, omlouvám se."

„Přestaň se omlouvat!" zakřičí Louis a oba se zachichotají.

Copyright larryaresoulmates

Opposites Attract (Larry Stylinson, CZ překlad)Kde žijí příběhy. Začni objevovat