Is it Love OR NAH? (Magcon FanFiction)

Kapitola 6.

Když to jeho táta zavolal, trošku jsem se zhrozila. Protože A) jsem byla mokrá a B) Byla jsem s Honzou v bazénu.

,,Honzí? Jak to mámě asi vysvětlit? To, že jsem tu křičela přes celý prdubice a to, že jsem mokrá?" Řekla jsem ustaraně ale to už jsem vylezla z bazénu. Honza vylezl hned za mnou.

,,Víš co? Půjčím ti nějaké sestry věci a pak půjdu s tebou." Řekl Honza a já okamžitě zakývala hlavou na náznak nesouhlasu.

,,Ne, takhle to určitě nepůjde. Za A) Bůh ví, co by si myslela a za B) Bůh ví co chce." Řekla jsem mu hned mou myšlenku. On hned kývl na souhlas. Asi mu v tej zelenožlutej kebuli bliklo. Pak my dal nějaké věci jeho sestry a já jsem se převlékla do suchého. Šel se mnou až k brance, kde mě chtěl obejmout ale já ho rukou ostrčila. Pak jsem skoro zašeptala. ,,Mamka určitě někde kouká, ahoj." Řekla jsem a rychle jsem se odebrala k našemu domu. Honza jen mávl a já zalezla dovnitř.

,,Jsem doma!" Řekla jsem mámě, která byla v kuchyni. Šla jsem za ní a měla všude rozmazanou řasenku. To bude něco s tátou, ona ho měla ráda. Pomyslela jsem si a hned jsem šla za ní a objala jí.

,,Co se stalo?" Zašeptala jsem a posadila jsem se vedle ní. Ona si utřela slzy a koukla na mě. Pak začala mluvit.

,,Tátu... Tvůj táta někoho zabil a pak... Spáchal sebevraždu." Řekla a znovu se rozvzlykala. Ona tátu milovala, ale on jí ne. Pak si to nechtěla připustit... A teď se projevilo, že ho opravdu milovala. Kolikrát jsem jí za ten týden přistihla, jak brečí nad naší společnou forkou. Prostě tohle na ní bylo moc. Mě se spustily potoky slz po tváři. Taky jsem tátu měla ráda... A teď se dozvím tohle. Zvedla jsem se od stolu a šla jsem do pokoje. Lehla jsem si na postel a brečela jsem. Dala jsem si sluchátka do usí a poslouchala jsem ,Never be alone' od Shawna... Ta písnička je naprosto dokonalá..

Po chvice jsem uslyšela lehké klepání na dveře. Pořád jsem hrozně brečela. Myslela jsem si, že je to mamka, tak jsem člověka stojícího za dveřmi pozvala dál. Ale nepřišla mamka, jak jsem původně očekávala. Přišel Honza.

,,Ahoj Elí." Řekl a pomalu a klidně šel k mé posteli. Nekoukala jsem se na něj. Nechtěla jsem, aby mě takhle viděl. Jen jsem něco mezi vzlyky zamumlala do polštáře. On si ke mě sedl a pohladil mě po zádech.

,,On.. proč.. mamka.. já..." Snažila jsem se něco říci ale vůbec se mi to nedařilo. Posadila jsem se a koukla jsem se uplně uslzenýma očkama na Hoznu. Ten si mě přitáhl do pevného obětí. Já jsem se ho chytla a moje slzy mu padali na triko. Po chvilce (Asi 30 minutách) jsem se uklidnila a kouka jsem se mu do očí.

,,Děkuju" Řekla jsem a koukala jsem se mu do očí. Byly tak.. Tak klidné.. Tak.. Nepopsatelné..

,,Není za co, a je mi to moc líto." Řekl spíše šeptl a dal mi pramínek vlasů za ucho. Usmála jsem se.

,,Stejně, už to nevrátíme." Řekla jsem a sklopila jsem pohled k zemi. Honza mě pohladil po zádech. ,,Mě spíš mrzí, nebo je mi líto mamky." Řekla jsem mu a on se mi soucitně koukl do očí.

,,Ona ho měla hodně ráda, že?" Řekl Honza a já jsem jen přikývla na náznak souhlasu. Stoupla jsem si a šla jsem si ke stolu pro kapesník.

,,Ale on jí ne. Bylo to složité." Řekla jsem a Honza poznal, že o tom zrovna teď nechci moc mluvit.

,,Hele, přijdeš tedy zítra? Tedy pokud ti bude dobře." Řekl Honza a čekal na mou odpověď. Přikývla jsem. Protože jsem věděla, že má někdo přijet.

**HONZOVO POHLED**

Když odešla, zaběhl jsem zpět do domu. Chtěl jsem jít natočit video ale táta mě zastavil.

,,Hele, Honzo, asi tě bude potřebovat. Její mamka mi do telefonu vzlykala." Řekl a poplácal mě po rameni. Já na něj koukal jako na nějaké zjevení, tak jsem si sedl ke stolu a přemýšlel, co se mohlo stát. Po deseti minutách bezvýznamného civění do zdi jsem se zvedl a šel jsem k ní domů. Přešel jsem ulici a zaklepal jsem na dveře. Otevřela mi Elči mamka. Měla uplně uslzené oči.

,,Ahoj Honzo, pojď dál." Řekla a já jsem tedy vešel dovnitř. Šel jsem za ní až do kuchyně ale to už jsem slyšel vzlykot z Elčina pokoje. Tady asi nebude něco dobře. Řekl jsem si pro sebe a čekal na to, co mi řekne Elišky mamka.

,,Řeknu... Řeknu ti to hodně zkráceně. Zemřel můj bývalý manžel, Elišky táta." Řekla a pohledem střelila k Elišky pokoji. Šel jsem za ní. Když jsem zaklepal a ona mě pozvala dovnitř, hned jsem jí chtěl obejmout, ale šel jsem pomalu... (Dál už je to vlastně nahoře :D )

**ELIŠKY POHLED**

,,Hele, Elí, budu muset, už je deset hodin." Řekl Honza při pohledu na jeho hodinky. Přikývla jsem. Šla jsem s ním ke dveřím a pak jsem za ním zavřela. Šla jsem do koupelny, osprchovala jsem se a pak jsem šla do pokoje, lehla jsem si a spala.

Ahojte!

Snad se vám tenhle díl líbil, pokud jo, nezapomeňte tu nechat hvězdičku nebo komment. Jinak chci říct, že můj odlet se blíží a že nebudou tedy dva týdny díly. (Možná nějakej vyjde jelikož jsou předepsaný a možná se tam někdy na recepci na Wi-Fi dostanu :D )

Mějte se kouzeně!

LivAstariaGreen