Is it Love OR NAH? (Magcon FanFiction)

KAPITOLA 11

,,Jasně, já tě chápu, ale jen tak to taky nechat nemůžeš." Řekla mi Kat a já jsem se trošku zamyslela.

,,Já vím... Ale ten Honzovo pohled. Jako..." Řekla jsem skoro šeptem a Kat si povzdechla.

,,S tebou je to marný holka. Hold, já bejt tebou, beru Honzu." Řekla a zasmála se. Já jsem se jen uchechtla.

,,Honza je nejlepší Kámoš...' Řekla jsem a kat se zarazila.

,,Takže já ne?" Řekla a čekala na mou reakci.

,,Ale jsi, ale jak často se vidím s tebou a jak často s ním? Jako, ty jsi nejlepší kámoška a on nejlepší Kámoš." Řekla jsem a usmála jsem se nad tím, jak jsem ji to obhájila.

,,Ahá, no, budu muset končit, pa." Řekla Kat a okamžitě zavěsila.

,,Ahoj..." Řekla jsem tiše do prázdna a šla jsem si vybalit věci od Honzy. Všechno jsem roztřídila a dala na místo, kam to patří a pak jsem šla přes chodbu do kuchyně kde jsem si udělala rohlík se šunkou, který jsem následně sedla. Koukla jsem se na hodinky a povzdychla jsem si. Bylo teprve devět. Šla jsem tedy nahoru do koupelny a dala jsem si horkou sprchu. Odlíčila jsem se a oblékla do pyžama. Došla jsem po schodech dolů a zamyšleně jsem došla až do pokoje. Nedalo mi to a napsala jsem Honzovi.

Já : Ahoj, děkuji. :)

Honza : Za co?

J : Za vše.

H : Nmz.

J : Co se děje?

H : Proč jsi se s ním libala?

J : Já se s ním nelíbala, sám jsi u toho byl.

H : A proč jsi se nechala? Ty ho miluješ?

J : Ne, nemiluju...

*Voláni od uživatele Jan Macák.*

On mi teď opravdu volá?  Řekla jsem si a telefon zvedla.

,,Nechci to řešit přes psaní a -..." Spustil jen co jsem vzala telefon. Větu však nedořekl protože jsem ho hned přerušila.

,,Sakra Honzo!" Vyjela jsem po něm když začal mluvit. ,,Myslela jsem si, že jsi nejlepší kámoš, ale jak to tak vidím, žárlíš na to, že se s někým Líbám. Není to snad moje věc? Můj život? Jsme jen kamarádi!" Vyjela jsem po něm dost nepříjemným tónem. Protože, neměl by se mi plést do života.

,,Promiň." Řekl, jako by mu právě všechno došlo. Taky že asi došlo. Položila jsem hovor a koukla Jsem se na hodiny, ukazovali 11 a tak jsem šla spát.

*Ráno*

Probudila mě mamka. Musela jsem s ní jet nakupovat. Ani nevím proč mě nechala doma ale prostě jsem musela.

,,Kam to jedeme?" Zeptala jsem se jí když jsme projely kolem posledního obchodu, který tu byl. Odpovědi se mi už ale nedostalo.

Brzdy... Světla... Náraz... Tma..

Probudila jsem se až v nemocnici. Všude kolem mě pípali přístroje a v pokoji jsem byla sama. Strašně mě všechno bolelo tak jsem máčkla sad první tlačítko, které se mi dostalo pod ruku. Po chvilce přiběhla sestra a dala mi do kapačky jaké si prášky proti bolesti. Hned jsem se jí ptala na mamku.

,,Mamka bude v pořádku, je na tom sice hůř než ty ale je mimo ohrožení života." Odpověděla mi a mě se znatelně ulevilo. Taky, komu by se neulevilo.

,,Na chodbě jsem mluvila s nějakým chlapcem, myslím si, že s vámi potřeboval akutně mluvit." Řekla a mě hned bylo jasné, kdo to je. Pobídla jsem jí, že já s ním také potřebuji mluvit a ona ho tedy pustila dovnitř. Podle mého očekávání to byl Honza. Když ale vešel, trošku jsem se lekla. Měl na sobě zelenou mikinu a džíny, ale vlasy měl jak ptačí hnízdo a kruhy pod očima jako by 3 dny nespal.

,,Prosím vás, jak dlouho jsem spala?" Zeptala jsem se s trochou obav v očích a ona to hned poznala. Přišla ke mě a odpověděla mi.

,,Přesně tři dny jste byla udržována v umělém spánku a den jste spala takže tak 4 dny." Řekla a už odešla. Já jsem se neskutečně lekla, protože jsem měla letět do toho Londýna. A že já si říkala že je všechno moc jako v pohádce.

,,Ahoj princezno." Řekl Honza  jakmile mě viděl. Usmála jsem se na něj a přikryla jsem se více, než jsem doposud byla.

,,Ahoj můj princi." Řekla jsem a vyplázla jsem na něj jazyk. Zasmáli jsme se a on si sedl vedle mě. Ptala jsem se ho na všechno, co on věděl a tak mi to řekl.

S mamkou jsme měly autonehodu, protože se auto dostalo do smyku.  Nabourali jsme do protijedoucího vozidla a muž, který ho řídil, nepřežil. Mě s mamkou vyprošťovali z trosek, když jsme byli obě v bezvědomí a převezli nás vrtulníkem do Pražské nemocnice, kde náš stav stabilizivali. Pak nás převezli sem do Pardubické, kde budu ještě týden. V pondělí jsem měla letět do Londýna ale nikam neletím, jelikož budu trčet tady. Ano, zase krásné narozeniny.

Ahoj!

Snad se vám díl líbil a pokud ano, zanechte alespoň hvězdičku ju? :)) Jinak děkuji za pozitivní ohlasy!

*Liviinka*