Is it Love OR NAH? (Magcon FanFiction)

KAPITOLA 12

,,Jak se cítíš?" Zeptal se mě Honza když si sedal vedle mě na postel.

,,No, zas tak skvělé to není, ale žiju, co ty?" Řekla jsem a sladce jsem se na něj usmála. Byla jsem ráda že tu je. Přece jen, potřebovala jsem si s někým popovídat.

,,No, až na to že jsem toho poslední dobou moc nenaspal celkem fajn." Řekl a zasmál se, já jsem se zasmála s ním.

,,Budu tu přes narozeniny... Ten tvůj dárek, já..." Nevěděla jsem jak pokračovat, jelikož mě zalil smutek. Přece jen, dostanete lístky na Magcon a pak místo toho budete ležet v nemocnici... Fakt paráda.

,,Klid, zajistím ti další Magcon, chci, aby se ti ten sen splnil." Řekl Honza a mrkl na mě. Já jsem se slabě pousmála a koukla jsem se na hodiny.

,,Nevíš, jak je na tom mamka?" Řekla jsem a smutně jsem se mu koukla přímo do očí. Bylo mi hrozně. Přeci jen, mamku jsem ještě neviděla a nevím, jestli mi to ta sestřička říkala jen proto, aby mě uklidnila. Už jen že začla že je na tom hůř než já.

,,No, tvoje mamka řekněme žije. Nebudu ti tu tvrdit, že je v pořádku ale zase tak hrozné to taky není. Ale tím, že nebyla připoutaná má horší zranění, bude tu déle než ty." Řekl Honza upřímně a já jsem mu jen tiše poděkovala za informace.

Po chvilce, co jsme si povídali o naprostém ničem přišla sestřička že Honza má jít a dala mi něco do kapačky. Když odešla, netušila jsem, co budu dělat. Chvilku jsem si četla a pak někdo zaklepal na dveře. Já jsem ho pozvala dovnitř. Byl to Kovy.

,,Ahoj" Řekl a když mě viděl, oči se mu rozšířili a usmál se. On, na rozdíl od Honzy vypadal vyspale a Energicky.

,,Ahoj." Řekla jsem a usmála jsem na něj, i když jsem na něj opravdu neměla náladu. Něčím mě naštval. Nebudu tvrdit, že polibkem protože bych si lhala. On mě štval tím že... Vlastně nevím, proč mě naštval.

,,Jak se máš?" Zeptal se ale když viděl můj pohled jen si sedl na křeslo vedle mě a byl chvilku zticha, za což jsem mu byla vděčná.

,,Můžu se tě na něco zeptat? Nerada chodím kolem horké kaše." Řekla jsem narovinu a bylo asi hned jasný, na co se chci zeptat. Ale v tu chvilku jsem to prostě potřebovala vědět.

,,No, ptej se." Řekl mi a já jsem se chvilku odhodlávala, pak jsem ale začala.

,,Proč... Proč jsi mě začal líbat?" Řekla jsem a on se okamžitě podíval do země.

,,Já ani nevím." Špitl a koukl se mi do obličeje. Probodl mě pohledem ale spíše smutným než naštvaným. V tu chvíli mi ho bylo líto. Po chvilce jen tichého ale za to celkem zajímavého povídání odešel, jelikož už mi tu pomalu usínal. Bylo už něco kolem deváté večer tak jsem si vzala do ruky telefon. Měla jsem tam 3 nepřečtené zprávy.

První byla od Kat, nečekaně. ( :D )

Kat : U Pardubic byl prý smrťák :P Víš o tom něco? :D :D

Když jsem si to přečetla bylo mi jasný, že ona neví, že jsem seděla v autě které taky nabouralo. Alespoň že umřel ten v druhém autě.

Já : No, vím :/ Dokonce jsem účastníkem.

Pak jsem přešla na další zprávu, na této jsem však hned měla cinklou novou, ale zatím jsem to neřešila. U druhé zprávy mi psal Honza.

Honza : Ahoj :) Snad se tam moc nenudíš ;)

Pousmála jsem se.

Já : Víš, byl tu Kovy, takže jsem se ani nenudila ;)

H : Kovy? A co jste dělali?

Já : Jen jsme si povídali a vyčítala jsem mu ten polibek, jelikož mi to nebylo moc příjemný. Pak jsme si ale povídali normálně ;)

Když jsem odepsala koukla jsem na třetí zprávu. Byla od Shawna a mě se zatajil dech, jelikož jsem absolutně nepočítala s tím, že by mi mohl napsat nebo se ještě jakkoli ozvat. Nevěřila jsem mu to.

Shawn : Ahoj :) Jak se máš?

Usmála jsem se a okamžitě jsem mu odepsala.

Já : Nic moc :/

S : Jak to? :o

J : Jsem v nemocnici. Autonehoda.

S : Jajajaj... Snad se dostavíš na ten Magcon...

Posmutněla jsem. Bylo asi 100% že ho nikdy neuvidím... Ale moment... Jak on může vědět, že jsem měla jít na Magcon?

J : Nejdu tam na 100%, budu trčet v nemocnici. :( Moment, jak to, že ty víš, že jsem tam měla být?

S : My vidíme, kdo se dostaví :) Teda už nedostaví :(

J : Nojo, hele, musím, papa :)

S : Papa :)

Odepsal mi a já jsem se zaradovala. Panebože, já si tu píšu se Shawnem?! Omg, o tom jsem vždy snila... A mé sny se pořád a pořád podezřele plní...

Pak jsem si vzpomněla na tu Kat. Nedošlo mi to...

Kat : Jakto? Co se stalo? Jsi v pořádku? :(

Já : No, žiju a mamka taky :D Smrt byla v druhém autě :/ Ale jsem v nemocnici a měla jsem jít na Magcon, na který nepůjdu :)

K : Aha :/ Já na ten Magcon taky měla jít a taky nejdu :/

J : Jak to? :o

K : Mamka :/

J : Jdu spát, jsem vyčerpaná, pp.

K : pp ;)

Po tomhle hovoru, tedy spíše psaní jsem telefon odložila vedle sebe na stůl a vydala jsem se do tajemné říše snů...

Hi! :)

Snad se kapitolka líbila, mě to teda psát bavilo :D A snad vám nevadí, že jsou takhle hodně popsané rozhovory a psaní si, protože mě to tak osobně bavilo. No nic, nebudu to tu obkecávat a Bye!

*Liviinka*