Is it Love OR NAH? (Magcon FanFiction)

Kapitola 13

Ráno jsem se probudila celkem brzo. Tedy, oni mě probudili, já dobrovolně nevstávám. Myslím, že mi odebrali krev a pak ještě nějaké věci, nějaké testy na otřes mozku nebo tak něco. Sama si nejsem jistá ani v tom, že to bylo nudné. Byla jsem nervózní z toho, že nebudu na Magconu. Hrozně se mi chtělo brečet, protože jsem mohla všechny vidět... Všechny ty úžasné lidi... Už jsem měla slzy na krajíčku ale v tom někdo zaklepal.

,,Dále!" Řekla jsem a zamrkala, aby slzy zmizeli. Do místnosti přišel Honza a hned mě pozdravil. Jen lehce jsem ho obejmula a sedl si vedle mě.

,,Jak se cítíš?" Řekl a já jsem se na něj koukla. Také jsem hned odpověděla.

,,Hrozně. Bolí mě snad celé tělo a chci domů. Také chci jít na Magcon, vidět Shawna, Jacky, Matta, Aarona, Cartera, Hayese, Nashe... Prostě všechny... Jak.. já jsem se těšila.." Řekla jsem mu a on mě objal. Asi na mě bylo vidět, jak moc mě to mrzí. Jak moc mě mrzí to, že neuvidím ty úžasné lidi. Ty lidi, o kterých sním každý den že otevřou dveře a já je uviidím. Že jejich úsměvy budou patřit v tu chvíli mě. (Panebože, kéž by se to jednou stalo :D ).

,,Neboj, určitě se tam jednou dostaneš a uvidíš je." Řekl mi Honza a pustil mě z jeho sevření. Já jsem se koukla na dveře, jako by se měli právě otevřít a oni sem měli vejít.

,,Já nevím, už tomu moc nevěřím... Už jsem se mohla těšit ale nééé, já budu trčet tady." Stěžovala jsem si. Tedy nestěžovala. Já jsem jen říkala co cítím, i když v tu chvilku bych všem nejradši nafackovala. Byla jsem z toho uplně vyřízená, byl to můj sen!

,,Neboj, klidně ti to zařídím i kdyby jsi do ameriky letět měla." Řekla a já jsem se trochu uvolnila. potřebovala jsem myslet na něco jiného. Nicméně jsem si s Honzou ještě dlouho povídala. Když pak odešel už jsem se jen nudila a pak šla spát.

*V den narozenin.*

Probudila jsem se uplně rozlámaná a šla jsem si na sebe vzít své věci, které mi Honza přinesl. Už jsem tu prý jen na pozorování a pozítří jdu domů. Mamka tu bude o týden déle ale já se o sebe postarat zvládnu. Když mi ale došlo, co je za den, povzdychla jsem si a koukla jsem se na hodinky. Když jsem viděla čas na hodinkách povzdechla jsem si a ukápla mi slza. Právě jsem si mohla plnit svůj největší sen a to být na Magconu. Chtěla jsem se tu jen zamknout a brečet. Cítila jsem se kvůli tomu odporně. Sedla jsem si na postel a čekala, než přijde sestřička na ranní odběr krve. Po chvilce někkdo zaklepal a já jsem ho pozvala dovnitř. Byla to sestřička.

,,Ahoj Ell, ranní odběr krve!" Řekla energicky a já jsem se snažila zahnat své slzy. Což se mi z části dařilo ale měla jsem oteklý nos a oči, takže jí to asi hned došlo.

,,Copak se stalo?" Řekla a sedla si vedle mě. Co jsem už za ten skoro-týden tady zjistila, je velice chápavá... Ale jak jí to mám říct? Právě jsem si měla plnit sen? Mohla jsem být s nejlepšíma lidma a slavit své narozeniny? Šrotovalo mi hlavou ale ve skutečnosti jsem jí jen řekla, že se nic neděje. Ona mě pohladila po zádech a šla mi odebrat krev. Já jsem si nejdřív dala do uší sluchátka a pustila jsem si od Jacků (Jack and Jack) písničku California. Když jsem jí poslouchala tak mi sestřička brala krev. Mě se po tváři kutálely slzy, takže jsem sluchátka vyndala a koukala, jak se mi jehla zabodává do kůže. Když mi jehlu vyndala a vše dala kam to  patří tak si sedla vedle mě a vážně se mi koukla do tváře.

,,Teď mi tu netvrď, že se nic nestalo a řekni mi, proč tak pláčeš. Kvůli odběru krve to není, ne?" Řekla a pousmála se. také jsem se pousmála a konečně jsem něco zformulovala do dejme tomu věty.

,,No, dneska mám narozeniny a od kamaráda jsem dostala zájezd na Magcon. To je vlastně něco jako akce, kdy američtí vineři, zpěváci a youtubeři cestujou po světe a baví se s fanoušky. No a já se tam strašně těšila a pak se stalo tohle... A všechny plány jak si splnit tenhle úžasný sen se rozplynuly." Řekla jsem a ona se na mě soucitně podívala.

,,To je mi líto" Řekla a objala mě. Pochopila, jak je to pro mě důležité.

,,Nemusí... Uvidím je jindy..." Řekla jsem a obětí jí oplatila.

Ahojte!

Snad se díl líbil, je psán opravdu narychlo, poslední dobou vůbec nestíhám nic :/ Snad omluvíte :)

*Liviinka*