Is it Love OR NAH? (Magcon FanFiction)

Kapitola 26

Po chvilce jsme dorazili na letiště. Vystoupili jsme s Auta a já jsem se pořád Shawna držela jak klíště, nad čím jen Shawn pokýval s úsměvem hlavou. Aniž by se staral o kufry, šli jsme rovnou na letiště. Kolem nás zase byla ochranka složené ze 4 namakaných týpků, protože už odsud jsme viděli stovky fanynek. Shawn mě pevně držel za ruku a usmívajíc a mávajíc na všechny fanynky šel dál. Fanynky se snažili procpat až k Shawnovi, fotili ho (S ním i mě), natáčeli nás a snažili se udělat Selfie. Když jsme se dostali asi 5 metrů od odbavení, Shawn se začal trošku věnovat fanouškům a fanynkám. Mě ale přes to pořád držel za ruku.

,,To je tvoje holka?" Ptala se ho jedna fanynka.

,,Není, jen fanynka" Řekl a stiskl pevněji mou ruku.

,,A proč se jí tak věnuješ?" Zeptala se další a Shawn nevěděl, co říci.

,,A co ti je do toho?" Štěkla jsem po ní česky... Shawn se jen ušklíbl a dál se podepisoval a fotil. Po asi 10 minutách začalo odbavování a my jsme šli hned jako první. Ano, Shawn létá veřejnými letadli. Dali jsme zvážit Shawnovo kufry a pak nás pustili dál, kam se začala hrnout televize a další fanynky, co měly odvahu. To už ale zakročila ochranka.

,,Tohle se ti stává běžně?" Zašeptala jsem k Shawnovi a on se zasmál.

,,No, dá se to říci. Jenom, to je televize?" Řekl a hnul hlavou ke kameramanovi.

,,Jojo." Řekla jsem a zasmála jsem se. Po chvilce jsme se přesunuli dál, kam fanynky už nepustily (Ty se na nás jen z dálky koukaly) jsme si konečně oddechli.

,,To si dej na krk." Řekl jeden z ochranky a podal mi značku VIP. Usmála jsem se a já i Shawn jsme si to dali na krk a šli jsme směrem k jedné z laviček, které se na letišti nachází.

,,To tak hrozně rychle uteklo." Řekla jsem z ničeho nic a povzdechla jsem si. Shawn se smutně pousmál.

,,Že? Mě to přišlo hrozně rychlí." Zasmáli jsme se. Tahle chvilka byla dokonalá. Shawn zase vytáhl telefon a oba dva jsme udělali smutné obličeje na fotku na Snap. Napsal k tomu : Las minutes :( a dal to na jeho MyStory.

,,Těšíš se do Amsterdamu?" Zeptala jsem se ho se slzami na krajíčku.

,,Jo, těším.." Řekl a usmál se. Také jsem se pousmála. Lidé kolem na nás koukali jak na blázny a fanynky křičeli Shawnovo jméno. Ten to však plně ignoroval.

,,Co máš v plánu dělat, až odletím?" Zetpal se Shawn a já jsem se usmála.

,,No, původně jsem měla v plánu jít někam s Honzou, ale jak to tak vidím, tak se spíš zavřu doma v pokoji a budu brečet." Řekla jsem a zasmála jsem se.

SHAWN'S VIEW

Povídali jsme si na letišti, ale už mezi námi byla jiná atmosféra. Měla plné oči slz a bylo vidět jak jí to ničí. Viděl jsem, jak snad všechny fanynky brečí i tam vzadu, česká republika byla úžasná.

,,Mám pocit, že by jme měli projít kontroly a jít ke Gatu s číslem 3." Řekl jsem a ona přikývla. Objal jsem jí a ona se ke mně přitiskla. Pak už jsme šli ruku v ruce směrem ke kontrolám. Procházeli jsme všelijakými rámy až jsme došli k prostoru, kde se čeká na letadlo. Šli jsme si sednout na parapet okna a koukali jsme se na letadla. Ona seděla na mé noze a já jsem jí objímal okolo pasu.

,,Za 10 minut budu nastupovat do letadla." Řekl jsem jí, když jsme pozorovali už moje letadlo, které bylo přistavené. Ona mi padla kolem krku a rozvzlykala se. Plakala tak ublíženě a bezmocně. Přitiskl jsem si jí k sobě a hladil jsem jí po zádech.

ELIŠKA'S VIEW

Nechtěla jsem ho pustit. Nechtěla jsem. Aby odletěl. Nechtěla. Také jsem nechtěla brečet, ale brečela jsem. Bolelo to. Bolelo to, že ho už nikdy neuvidím. Že tohle je mých posledních 10 minut s ním. Držela jsem se ho a vzlykala jsem mu do trička. Měl ho už uplně promáčené. Tiskl mě k sobě, jako by mě nechtěl pustit.

,,Nechci abys odjel. Zůstaň. Nechoď... Prosím.." Vzlykala jsem a on mě objímal.

,,Musím.. Nechci, Také nechci.. Neboj se... Budeme nějak v kontaktu, i když to bude těžké... Nechci ti ubližovat.." Šeptal mi a mě bylo jasné, že nebudu první, komu to říká..

,,CESTUJÍCÍ LETU ČÍSLO 654, NÁSTUP DO LETADLA POVOLEN." Řekl ten otravný hlas, který se prolínal celým letištěm a já jsem se rozvzlykala ještě víc.

,,Už musím, už půjdu jako poslední." Řekl a já jsem ho tedy pustila. Brečela jsem. Tak hrozně moc. Bylo mi špatně . Šla jsem s ním až ke kontrole pasů, kde jsem ho naposledy objala. Rychle jsme se ještě s ním vyfotila na jeho i můj telefon a pak mě ještě objal. Letuška, co stála tady u dveří do průchodu k letadlu už si klepala na hodinky. Když Shawn odcházel, dotýkal se mojí rukou jeho, dokud to šlo.

,,Ahoj, miluju tě." Řekl a já jsem ještě stihla odpovědět.

,,Ahoj, taky tě miluju." Pak už se zavřeli dveře. Padla jsem na kolena a rozbrečela jsem se nanovo. Rychle jsem se zvedla a běžela jsem k oknu, kde jsem viděla do pár okýnek letadla. Viděla jsem ho tam. Koukal se na mě a mával. Také jsem mu zamávala, ale přes slzy byl tak rozmazaný. Vytáhl telefon a asi mě natočil na Snap. Udělala jsem to samé.. Pak se letadlo pohnulo a jelo ke vzletové dráze. Nespouštěla jsem z něj oči. Brečela jsem, kdybych neseděla, stejně bych se zřítila k zemi. Letadlo se rozjelo a když nabralo správnou rychlost, odlepilo se od země..

Všechno bylo pryč. Brečela jsem na letišti, kde jsem teď byla sama.. Pořád... Hrozně moc. Hlavu jsem měla ve dlaních a myšlenkami jsem byla tam, kde jsem byla ještě se shawnem..

Ahojte!

Upřímě? U týhle kapitol jsem se nejednou rozbrečela :D Já to hrozně prožívám :D No, snad se vám ten den se Shawnem líbil .D A nebojte se, ještě se tam toho objeví :D Ani nevím, kdy a kde to ukončím :D Fakt že ne :D

Enjoy it!

*Liviinka*