Is it Love OR NAH? (Magcon FanFiction)

Kapitola 23

Ráno mě probudilo jak Shawnovi zvonil budík. Cukla jsem sebou, když ho vypínal, takže jsem ho málem shodila z postele.

,,Promiň." Řekla jsem  a on jen kývl, že je vše v pořádku. Pomalu vstal z postele.

,,Kolik je hodin?" Zeptala jsem se ospale a promnula jsem si oči.

,,Je půl pátý." Řekl Shawn a já na něj trošku vyvalila oči. Kat spokojeně oddychovala, tak jsme se sažili být potichu.

,,A, kdy jedeš?" Zetpala jsem se posmutněle.

,,No, odsud jedu asi kolem 10, ale musím se připravit, probrat a tak." Řekl a já jsem posmutněla. Vstala jsem a objala jsem ho. Měl na sobě jen boxerky Calvin Klein, ale mě to bylo uplně jedno.

,,Nechci, aby jsi odjel," Špitla jsem a z oka mi utekla jedna slza. Shawn mě hladil po zádech.

,,Ale věděli jsme, že i tohle k tomu patří." Šeptl a já přikývla. Začal si hrát s konečky mých vlasů a já jsem se rozbrečela. Po chvilce se vzbudila Kat. První co viděla jsem byla já objímající Shawna, který si hrál s mýmy blond vlasy a bylo slyšet mé tiché vzlykání.

,,Ellie?" Šeptla a já jsem se na ní otočila. oči, nos a pusu jsem měla oteklé a červené. Shawn mě nepouštěl ze svého obětí, což mi přišlo hrozně Cute.

,,Proč pláčeš?" Zeptala se, a já jsem se rozvzlykala nanovo. Nechtěla jsem, aby odjel. Nechtěla jsem aby se vše rozplynulo v páru a pomalu bylo zapomenuto. Ale já na to nikdy nezapomenu. Nikdy nezapomenu na to, jak jsem potkala toho nejůžasnějšího člověka, který mi následně změnil život k lepšímu.

,,Dneska je den B a.k.a poletím domů. No, a Ellie to zřejmě moc netěší. Přece jen, celkem jí chápu." Řekl a znovu mě pohladil po zádech.

,,Já tě nepustím." Špitla jsem a Shawn se pousmál.

,,Já taky nechci, neboj se." Špitl mi posmutněle do ucha a já jsem se opět rozvzlykala. Nečekala jsem, že to budu brát takhle špatně. Shawn to nejspíš tušil. Pustila jsem Shawna a sedla jsem si na postel, kde jsem si pípla na sestru, která hned přiběhla. Díky bohu přiběhla Alice. Aniž by mi cokoli řekla, vyndala mi z ruky kapačku a všechno uklidila. Vzala mi krev a zase zmizela. Shawn mezitím zmizel v koueplně, tak jsem šla za Kat a objala jsem jí.

,,Nechci aby odjel.. Aby to skončilo.. nechci.. Byl to můj sen.. A končí.. On je úžasnej.. A odjede... Proč.." Vzlykala jsem ji do ramene a ona mě hladila po zádech.

,,To bude v pořádku, za chvilku z toho budou krásné vzpomínky, neboj." Šeptala ke mě.

*SHAWN'S VIEW*

Když přišla sestřička využil jsem situace a s věcmi na převlečení jsem zmizel v koupelně. Převlékl jsem se a snažil jsem se něco udělat s vlasy. Bylo mi jí líto. Musel jsem s tím počítat, taky že jo, ale když na koncertu nebo meet and greet brečí více fanynek, je to jiné. Tohle je osobní. Ona brečí pravou lítostí a mě to upřímě trhá srdce, i když je to jen fanynka.

Když jsem si už i vyčistil zuby a vše jsem sklidil, šel jsem ke dveřím, ale zaslechl jsem Ellis, jak mluví mezi vzlyky ke kamarádce Kat.

,,Nechci aby odjel.. Aby to skončilo.. nechci.. Byl to můj sen.. A končí.. On je úžasnej.. A odjede... Proč.." Když to říkala říkala to... Skutečně. Z jejích slov šla cítit bolest, kterou nejspíše cítila. Blo cítit, že trpí a to mě trápilo. Na to, že tohle mám s Fanynkami dělat každý měcíc a jestli každá bude jako ona.. Mám z toho výčitky svědomí, že pláče kvůli mě...

Kat se jí snažila utišit, ale moc jednoduché to nebylo.

*ELLIE'S VIEW*

Bolelo to. Tak moc bolela ta představa, že už jen pár hodin a pak nikdy.. Nikdy víc. Kat se mě snažila utišit, ale marně.. Vlastně jsem se snažila uklidňovat sama, ale bylo to jen horší. Po chvilce Shawn vyšel z koupelny a něco řekl Kat, nevím řesně co, ale ona odešla. Byli jsme sami.

,,Shawne..." Zašeptala jsem a z očí mi vytryskly další slzy... Dneska bude ale den.

,,Neplakej, nesluší ti to. Já jsem tě měl rozesmát, ne rozplakat." Řekl a já jsem se zasmála. Koukala jsem se na něj a snažila jsem si vychutnat každou vteřinu s ním.

,,Nevíš, jak moc bych chtěla ýt s tebou déle. Jak moc bolí to, že už tě neuvidím a -" Chtěla jsem povídat dál ale Shawny mi dal ruku na ústa a já jsem byla z ticha.

,,Vím, že ti to pomáhá, ale děláš to horši i pro mě. Mě bolí, když pláče jakákoli fanynka na koncertě, nejsem na to ještě uplně zvyklý narozfíl například od Cama. Ale vidět jen jednu, hned před sebou, jak tu pláče s opravdovou bolestí bolí i mě. Zkusuíme si užít poslední chvíle, ano?" Povídal a já jsem přikyvovala. Pořád jsem brečela ale hned jak to dořekl, vystřelila jsem z postele a objala jsem ho. Moje slzy dopadaly na jeho teplou pokožku a on mě držel ve svém náruči. I když to nebylo poprvé a nejspíš ani naposledy, pořád to byl dokonalý a nepopsatelný pocit... I kdyby jsem ho obejmula milionkrát, v jeho náručí bych se vždy cítila v bezpečí...

Enjoy it!

*Liviinka*

PS : Snad nebude vadit, když občas budu střídat pohledy, tady se mi to hodilo. :D