Is it Love OR NAH? (Magcon FanFiction)

Kapitola 18

,,A výsledky dopadli... Pozitivně." Řekla mi s úsměvem a já jsem se usmála. Z mého úsměvu mu asi došlo, že je vše v pořádku. Nakonec jsme se usmívali všechni tři. Alice už odcházela a já jsem jí pozdravila, ale anglicky.

,,Tak, co budeme dělat teď?" Zeptala jsem se ho a on se na mě usmál.

,,Co si chvilku povídat, pak tě pozvu na večeři a pak půjdeme na večeři a pak se připravovat na koncert, kterej bude tady v divadle." Řekl a zasmál se.

,,Takže, teď jsi pozval svojí fanynku na večeři? A co když to odmítne?" Řekla jsem a přišla jsem k němu. Dala jsem mu ruce kolem krku a on mi je položil na pas.

,,No, tak má moje fanynka smůlu." Řekl a zasmál se. Sedla jsem si zpět na postel a musela jsem se usmát.

,,Upřímě ti teď něco řeknu. Myslela jsem si, že se ke mě budeš chovat víc jako k Fanynce. Kord, když jsem vyšilovala a upřímně? Pořád to nemůžu pobrat. Vždycky jsem byla fanynka, nikdy by jsi nevěřil, kolik nocí jsem jen probrečela. Že tě neuvidím.. Že VÁS neuvidím.. Ale vždycky jsi byl podnětem ty. ty, kterej si mi dával tu sílu ale vždycky jsem se rozbrečela. Kolikrát se mi stalo, že jsem přišla do pokoje a koukla se na své plakáty... Tebe.." Začal se mi zasekávat hlas, a zvlhly mi oči od slz, ale neřešila jsem to. ,,Jednou jsem musela jít ke kamarádce, abych na to nemyslela. A teď tu přede mnou stojíš.. Koukáš se na mě.. Povídáš si se mnou.. Prostě, už jen to, jak jsem tě zahlédla v parku... Měla jsem pocit, že tam omdlím.. Když jsem tě objala, rozbrečela jsem se, i když jsem nechtěla. Já... Naučila jsem se kvůli tobě na kytaru a žít život jaký je. nebrat některé věci a naopak... A začala jsem věřit.. Věřit, že nic není nemožné.. Že.." Už jsem nemohla dál mluvit. Zčervenaly mi tváře, nos a z očí se mi valily slzy. On nastavil náruč a já jsem ho objala... Rozbrečela jsem se. Tak hrozně moc. Ale štěstím.. jen díky němu jsem zvládla být silná.

,,Nikdy jsem nevěděl, že to fanynky takhle cítí. Myslel jsem si, že je to prostě jen to, že mě poslouchají.. A stalkují me jen pro to, že prostě nic.. Ale ty mi přijdeš... Já nevím.. Ano, určitě je ještě takových fanynek hodně ale.. Jsi první, která mi neřekla ,Miluji tě' když mě viděla. Která je jenom fanynka, ne zamilovaná. Jsi ty a snažíš se být sama sebou, toho si vážím..." Došli mu slova. To jsem hned poznala. Ale s každým jeho slovem mi z očí teklo více a více slz. Nemohla jsem tomu uvěřit.. Pořád.. A dlouho tomu věřit ještě nebudu. Přijde mi to jako sen.. Sen, který se plní až podezřele dobře.. A ten sen skončí.. Prostě, bude konec. Shawn odjede a už nikdy mě neuvidí.

Když jsem se trošku uklidnila a mohla jsem se mu kouknout do očí. Všeho jsem si neskutečně vážila. Tohle Honzovy nikdy nesplatím.

,,Kolik je?" Zeptala jsem se Shawna už s úsměvem, i když jsem vypadala asi jako panda.

,,Za deset osm." Řekl a já vběhla do koupelny, kde jsem čapla odličovaci vodu a dolíčila jsem se. Dala jsem si jen trochu korektoru pod oči a na nos a zafixovala jsem to pudrem. Pak jsem si nanesla řasenku a bylo to. Pak jsem se rychle převlíkla do bílého dlouhého tílka, normálních džínů, Přes sebe jsem ještě hodila šedou mikinu. Vzala jsem si naušnice a na pusu nahodila neutrální rtěnku. Vyšla jsem z koupelny a Shawn se na mě usmál. Já mu úsměv oplatila a nazula jsem si šedé Conversky. Vzala jsem si šedou kabelku do které jsem si dala vše potřebné (Outfit viz. média)  a pak jsem se znovu pousmála na Shawna.

,,Můžeme jít?" Zeptala jsem se ho.

,,Jasně že můžeme, sluší ti to." Řekl a já jsem se začervenala. No, kdo by se nezačervenal, když by mu řekl Shawn Mendes, že mu to sluší, že jo... Šli jsme před nemocnici, kde si Shawn sedl do auta a nastartoval.

,,Ehm, ty budeš řídit?" Zeptala jsem se a zasmála se. On se pousmál a zařadil.

,,Ano, budu." Řekl a rozjel se. Koukala jsem z okna, kde jsme míjeli fanynk,y některé tedy brečely, když ho zahlédli. Pousmála jsem se. Po pěti minutách naprosto tiché jízdy jsme zastavili u restaurace, kterou jsem dobře znala, tomu jsem se musela zasmát. Vystoupili jsme a vešli jsme dovnitř. Našli jsme si njaké volné místo v rohu místnosti, kam skoro nebylo vidět, aby tam ne přišly fanynky. Když jsem se posadla, Shawn se usmál a já mu úsměv oplatila.

,,A jak se ti vůbec líbí v Česku?" Zeptala jsem se ho a on se na mě roztomile koukl. (Pozn. Aut. : Ta představa askdasd :3 )

,,Je to tu super, i ty fanynky, nevím jak to popsat, ale byly jiné než v Kanadě. Nebo USA. Je to tu takoví lehčí, příjemnější.. Není tu tolik lidí, a jsou tu více parky a tak. Je to tu krásné." Řekl a já jsem se koukla do stolu a zasmála jsem se. Hrála jsem si s prsty a čekala, až si nás někdo všimne. Po chvilce přiběhla servírka a hned na nás začala mluvit anglicky.

,,Dám si jenom zeleninový salát s kuřecím masem." Řekla jsem jí česky a ona se usmála

,,Já si dám... To samé." Řekl Shawn a zasmál se. Já s ním. Servírka se ke mě naklonila.

,,To je Shawn Mendes?" Zeptala se a já jsem se usmála a kývla hlavou. Ona se jen usmála a pak odešla do kuchyně předat kuchaři naší objednávku.

,,Na co se tě ptala?" Zeptal se mě Shawn a já jsem se zasmála.

,,Jestli jsi ty Shawn Mendes." Řekla jsem a on se pak také zasmál. Po chvilce nám přinesli naší objednávku a my jsme se pustili do jídla. Byli jsme zticha a já jsem se na něj sem tam koukla a pousmála se. Zase mě to popadlo. OMG! JÁ sedím se SHAWNEM MENDESEM v restauraci a večeřím s ním! To není možný. Pousmála jsem se a dojedla. Shawn už měl jídlo snězené.

,,Shawny, kolik je?" Zeptala jsem se a usmála jsem se na něj tím nejsladším úsměvem, co dokážu.

,,Je něco kolem 8. takže pomalu půjdem?" Řekla a já jsem chtěla vyndat peněženku s tím, že to jídlo zaplatím..

,,Je to zaplacený!" Řekl a zasmál se.

,,Ale.." Řekla jsem ale on mě chytl za ruku a pomalu mě táhl ven.

,,Žádné ale." Řekl a zase mě chytil za ruku. Od nemocnice jsme tak 15 min. cesty, takže to stíháme tak akorát.

AHOJKY!
DOUFÁM, ŽE JSTE SI ČÁST UŽILI TAK JAKO JÁ! :D HROZNĚ MĚ TO BAVILO PSÁT.

TAKŽE, ADIOS!

*Liviinka*