Say Hello

~8~

Nevěděla jsem co mám udělat. Docela mě nezajímá jeho táta,ale když už vyšel...Nakonec už znám jeho mamku a ta je milá. Jsou si strašne podobní s tátou.
"A co přesně to pro mě znamená?" zeptala jsem se ho. Gestem naznačil ať jdu do domu.
"Určitě máš něco na práci. Katty"zeptal se mě s očekávánim Jack.
"Ne,mám čas. Jenom napíšu mámě,aby nejančila." s tím jsem vytáhla mobil a napsala smsku mamce. Jack se praštil rukou do čela,jako kdyby nechtěl,abych se s ním setkala.

Sedli jsme si všichni na pohovku v obývacím pokoji. Paní Greenová přinesla džus a domací dort.
"Vem si" pobídla mě.
"To jste opravdu pekla?" Zeptala sem se překvapeně,jelikož moje máma není zdatná kuchařka a já také ne.
"Ale jistě." usmála se na mě. Nandala jsem si na talířek kousek dortu a pustila se s chutí do něj.
"Výborné!" pochválila jsem ho.
"Jsem ráda,že ti chutná"

"Tak"řekl Jack. Všichni tři jsme se na něj podívali.
"Proč si jí pozval" obrátil se na svého otce. Ten se jen povýšeně usmál.
"Tak Katty,jaké máš plány tady s Jackem?"
Zalkla sem se a rozkašlala se. Jack na svého otce zíral s otevřenou pusou.
"Copak,zaskočil sem tě?"
"J-jo" zakoktala sem.
"Ž-žádný plány s vaším synem nemám" řekla sem odhodlaně a pokusila se o úsměv.
"Lžeš. Proč jinak by ses s mým synem bavila? Je pohledný,samozdřejmě,ale je finančně zabezpečen. Víc než ty. A z toho vyplýva,že ho chceš jen pro peníze."
"Drahý," pokusila se něco říct jeho žena.
"Ne,màm pravdu"
"Tak tos přehnal,otče" vydal ze sebe nabroušeně Jack.
Položila jsem talířek s dortem na stůl a zvedla se z pohovky.
"Vy o mě,mé rodině a mém životě nevíte vůbec nic. Tudíž mě nebudete obviňovat,že jsem zlatokopka. To ani náhodou. Jestli jste takový pořád nedivým se,že si sem nevodí přátelé. Jste otec na dvě věci. A jestli vás to zajímá,tak s vaším synem jsem nevycházela ještě před nedavnem."
"Ty jsi,ale drzá!" zvýšil na mě hlas.
"Nikdo jako vy na mě ječet nebude!" vyprskla sem na něj. Jack se zvedl,chytl mě za ruku a odvedl mě k vchodovým dveřím.
"Promiň," řekl,když jsem vyšla ze dveří. Otočila jsem se a podivála se mu do očí.
"Ne,já promiň. Ty si nechtěl,abych šla dovnitř" hlesla sem.
"Jo,to máš pravdu." zaculil se. Zasmála jsem se.
"Tak já už půjdu." Přikývl.

"Katty!"
Otočila jsem se ještě.
"No?"
"Jestli chceš,teda jestli se ňák nevtírám nebo tak,tak bych tě mohl hodit ráno do školy. Teda jestli chceš" kmital očima sem a tam a já se rozesmála. Díval se na mě nechápavým výrazem.
"Tak jo,beru to"
"Okey,em...zazvoním na tebe"
Přikývla jsem a vydala se domů.

Nestíhám. Nezvonil mi budík a teď nic nestíhám.
Zrovna si nanáším řasenku, když uslyším zvonek. Sakra. Vyběhnu z koupelny a zaječím na mamku.
"Sem tam za chvíli!" Potom si běžím vybrat oblečení. Jelikož se blíží podzim už není úplně nejtepleji. Nakonec si vezmu černé legíny,bílé tílko s kulatým výstřihem a ryflovou bundu. Popadnu tašku a letím dolů.
"Promiň,trochu nestíhám dneska" řeknu Jackovi,když si obouvám svoje bílé conversky.
"V pohodě"
"Tak jo mami,my jedeme" kývla sem na ni.
"Přijď hned po škole musíme někam jít"
"Kam" otočila jsem se na ní.
Povzdechla si. "Za otcem" Vykulila sem na ní oči.
"Ky,můžem?" zeptal se mě Jack.
"J-jo"

V autě jsem mlčela. Musela jsem přemýšlet co řeknu otci až ho uvidím. Od doby co se můj život obrátil o sto osmdesát stupňů jsem ho neviděla. Popravdě nikdy sem ho moc nevídala.

"Snídala si?" Vytrhl mě z myšlenek Jack.
"Ne"zakroutila jsem hlavou. Stočil volant na druhou stranu než je moje škola.
"Co děláš?!" zajančila jsem.
"V klidu,máme ještě půl hodiny" ukázal na hodiny. Měl pravdu.
"Ale ty taky musíš do-" Nenechal mě doříct větu.
"My máme dneska nějakej stupidní výlet. Takže jdu do práce"
"Práce?" Zeptala jsem se a zvedla jedno obočí.
"Brigáda,chodím tam když mám čas"
"Aha"
"To asi neznáš co? Ty jenom natáhneš ruku a máš to. Můžu to taky udělat,ale nechci. Kvůli fotrovi ne."
Zamračila jsem se na něj.
"Nevíš jaký to teď mám"odsekla jsem. Podíval se na mě.
"Ne,nevím,ale neříkej,že to tak není nebo nebylo" odvrátila jsem od něj pohled.

Zastavili jsme. "Vezmu tě na snídani"
"Nemám hlad" odpověděla jsem,aniž bych se na něj podívala. Koukala jsem dál z okna. Nic zajímavého jsem tam neviděla,ale nechtěla jsem se na něj podívat. Slyšela sem zabouchnout dveře. Očkem jsem se podívala na jeho místo. Odešel. Vzdychla jsem. Zničeho nic se otevřely moje dveře a já málem vypadla.
"Pojď se nasnídat" Koho jiného to mohlo napadnout,že?
"Nemám hlad" zopakovala jsem.
"No tak,pojď" natáhl ke mně ruku. Zadívala jsem se mu do očí. Povzdechla jsem si. Přijala jsem jeho ruku a šli jsme na snídani.

Seděla jsem u stolu a čekala až příde Jack. Zastavili jsme se v kavárně. Chodí sem snad každý. Tahle kavárna je přesně dělaná pro mládež. Dospělí sem nechodí. Všem to tak vyhovuje.

Jack přinesl borůvkový koláč a kávu.
"Nejsi alergická na borůvky?"
"Ne nejsem"
"Nevěděl jsem jak piješ kafe tak jsem nám vzal latté."
"Dvě kostky cukru s mlékem"
"Příště už budu vědět" uculil se na mě. Oplatila jsem mu ho. Moc jsme toho nenamluvili,teda spíš já.
"Hele vim nad čím celý ráno přemýšlíš"
"Já to zvládnu"
Pokrčil rameny. "Jen,moc nad tím nepřemýšlej. Řekni mu to co budeš mí v tu chvíli na jazyku". Přikývla jsem.

Když mě dovezl ke škole všichni zírali. Ale mě to bylo fuk. Dneska na ně vážně nemám náladu.
Ještě,když jsem seděla v autě zadívala jsem se mu do očí.
"Děkuju"
"Není zač" uculil se na mě. Taky jsem se usmála. Vylezla jsem z auta a zavřela auto. Ještě mi zamával a odjel. Kráčila jsem si to skrz to stádo idiotů,kteří zírali.

"Konečně si přišla!"
"Mami,šla jsem hned po škole.."
"Já vím,ale..jdeme." Položila jsem tašku do pokoje a šla k autu. Jeli jsme z města.

Konečně jsme dojeli. Seděl na lavičce. Viděl nás. Nevěděla jsem co mám dělat.
"Mami.." obrátila jsem se na ní se strachem v očích.
"Vím. Zvládneš to." řekla. Vystoupili jsme z auta a šli k němu.
"Ahoj zlato" pozdravil mě.
"A-ahoj tati.." pozdravila jsem ho.
"Jdeme dovnitř" řekla máma.