Say Hello

~14~

Jelikož mě Jack hodil do školy,jako hodně dní před tím. A jako pokaždé jsem si tím vysloužila zmatené pohledy,nenávist a utahovačné řeči. Prostě jsem si šla a ignorovala to.

Na hodině francouzštiny na mě Finn bez přestání civěl. Dělala jsem,že ho nevidím,ikdyž popravdě mi to pěkně lezlo krkem. Ten mi prostě nedá pokoj. Další na mém seznamu ztrozkotanců. Jak já bych mu něco udělala,ikdyž by mě pravděpodobně přepral,ale to je mi jedno. Ja to nevydržím. Obrátila jsem na něj pohled,který moc dobře říkal co si o něm myslím. Muselo mu to dojít,jelikož se povýšeně usmál. Přimouřila jsem oči a pořádně jsem ho provrtávala pohledem. Ani jeden z nás neuhnul.

"Katty Marnie!!"

Uslyšela jsem naštvaný učitelčin hlas. Obratila jsem na ni svůj pohled a několikrát jsem zamrkala,abych se probrala.

"Ano?" odpověděla jsem sladce. Ikdyž z mého výrazu ji muselo dojít,že nemám ponětí co ode mě chce. Protočila očima a dál už to nekomentovala. Pohledem už jsem nevyhledala toho otrapu,ikdyž jsem na sobě cítila jeho pohled.

Zvoní. Díky bohu. Popadla jsem své věci a rychle mířila ze třídy. V tom mě někdo popadl za ruku. Přesně na prahu. Už jsem chtěla začít nadávat,ale pak jsem uviděla,že je to někdo jiný než jsem myslela. Překvapeně jsem vykulila oči.

"Katty můžu s tebou mluvit?"

"Jistě!" vyrazila jsem ze sebe a učitelčina ruka opustila tu mou. Šla jsem s ní do kabinetu. Cítila jsem na sobě něčí pohled tak jsem se jen na vteřinu koukla kdo to je. Kdo jiný než Finn. Hned jsem uhla a zašla do kabinetu. Protočila jsem nad ním očima.

"Tak,o čem jste se mnou chtěla mluvit?"

"Posaď se" rukou mi ukázala na křeslo. Povzdechla jsem si a sedla si.

"Můj předmět ti nejde zrovna dobře" začala.

Já to věděla. Ale nepropadám,nemám zase tak špatný známky.

"Ano,chci říct...vím to,ale nepropadám.."

"Ne,ale nejsi k tomu zase až tak daleko. Jsi chytrá holka. Jen to chce se víc učit. Nebo si řekni někomu o doučování. Třeba takový Finn. Nejlepší ze třídy,myslím,že by ti rád pomohl."

Ztuhla jsem jakmile vyslovila jeho jméno.

"N-ne...to je dobré,"

"Jak myslíš,ale vem to na vědomí" kývala na mě.

"Určitě." zalhala jsem.

"Všechno?"

"Máš to doma v pořádku? Chci říc...po škole se šíří takové věci..."

Vyletěla jsem z křesla.

"Neposlouchejte je! Všechno je v pořádku. Jen jsme se přestěhovali a táta...to je jedno je to můj problém,ikdyž vím,že v tomhle blbým městě se nic neutají!" řekla jsem vztekle a rozhodila při tom rukama.

"A teď pardon,ale přijdu pozdě" nečekala jsem na její odpověď a vyšla na chodbu.

"Nějaká naštvaná"

Když jsem ho uslyšela neodpustila jsem si naštvaný pohled na něj. Plus pořádný povzdech.

"Nemám na tebe náladu" zamumlala jsem.

"To ty nikdy"

"Super. Aspoň to víš" odsekla jsem. Mířila jsem na další hodinu. Jasně,že šel po mém boku. Což mě nehorázně irituje. Naštěstí teď drží pusu zavřenou. Ale to nebude na dlouho.

"Já vyhraju" tyhle slova mě přiměli,abych se prudce zastavila. Stočila jsem na něj svůj překvapený a naštvaný pohled. Usmál se.

"Tak hele,řeknu ti jednu věc. Nikdy nikdy s tebou nebudu chodit a tudíž nevyhraješ."

"Pleteš se"

"Mysli si co chceš." pokrčila jsem rameny a odkráčela si. Mám já tohle vůbec za potřebí? A aby toho nebylo málo vrazila jsem do někoho,když jsem zatočila za roh.

"Do háje!"

"Promiň" vyjekla jsem. Koukla jsem se koho jsem srazila. Bože,dnešek je opruz! Jessica. Protočila jsem nad ní oči.

"To si ty.." zvedla se a čelila mému pohledu.

Pokrčila jsem rameny. "Omluvila jsem se"
Přikývla. Nastalo trapné ticho. Ukončila jsem ho tím,že jsem prošla těsně kolem ní.

"Hej!! No taak! Sakra,ještě já!" odjel. Do háje s tím! Ujel mi autobus.
Když jsem vyrazila ze školy a mířila na zastávku někdo do mě vrazil a já skončila na zemi. Rozsypala se mi taška a ta osoba se ani neomluvila! A díky němu teď tady budu tvrdnout pěkně dlouho. Ikdyž v8m,že mě ten řidič autobusu viděl. Dnešek už vážně nemůže být horší! Jako kdyby mě slyšeli tam nahoře,jelikož se spustil pěkný slejvák. "Do prdele" zaklela jsem a neodolala jsem si naštvaně dupnout nohou.

Domů jsem dorazila celá smáčená.

"Katty?" uslyšela jsem matky hlas.

"Je tady pan Green,od naproti. Chtěl by s tebou mluvit"

Na to vyšel hned za ní z obýváku. Skvělý. Ješte tohle mi chybělo...

"Brej den." řekla jsem nepřítomně.

"Dobrý.."

"Bože ty vypadáš.." vydala ze sebe matka.

"Jelikož prší a nemám deštník,tak nebudu suchá" odsekla jsem

"Katty!"

"To je v pořádku,chtěl bych s tebou mluvit o té oslavě" pořád na mě civěl. Je to nepříjemné.

"Jo,jdu tam."

"Vím"

"Tak? Vypadne to už z vás konečně?" už mi povolily nervy. Tohle je už prostě moc.

"Katty! Nech toho." matky kázaní. Jestli tohle nrzo neskončí,vybuchnu.

"Chtěl bych tě poprosit,abys nechodila. Nevstupuj do naší rodiny."

"Prosím?" Jen tak tak jsem si zachovala naštvaný tón,protože hrozilo,že mi přeskočí hlas.

"Zato,je to tak lepší.." Tímhle mě matka pěkně vytočila.

"Táhněte! Nechte mě na pokoji. Dneska jsem neměla dobrý den a vy mi teď tady zakazujete se stýkat s vaším synem? Ani omylem! Zeptal ste se vůbec jeho co chce? Jistě že ne! Řídíte mu život,ale on se o to neprosí! Jste otec na dvě věci,můžete si podat ruku s mou matkou,jelikož ona je to samé." Ječela jsem tam na ně a v očích mě pálely slzy.

"Katty co to.." nenechala jsem jí domluvit.

"Přiznej si pravdu. Matko." už jsem neječela,jen jsem mluvila hnusným tónem. Osoba co si říká moje matka na mě nevěřícně zírala a ten druhý znechuceně. Myslím,že by mi něco řekl kdyby tu nebyla matka. Probodla jsem je oba pohledem a odcupitala do svého pokoje. Pořádně jsem práskla dveřmi a zelezla jsem si do koupelny. Jsem tak vytočená!

Až ve sprše jsem nechala stéct slzy po své tváři.