Say Hello

~6~

Na obrázku paní Greenová ^^

Konečně víkend. Mám ho přesně naplánovaný. Celé dva dny chci strávit v posteli. Musím se vyspat z tohohle náročného týdne.

"Katty." zaklepe mi na dveře máma.

"Co?" odpovím rozespale.

"Domluvila jsem se s paní Greenovou,že jí pomůžeš se zahradou,když je dnes tak pěkné počasí"

"Cože?! To nemůžeš. Nemůžeš domluvit za mě. A kdo je sakra paní Greenová?"chrlila jsem na ní otázky.

Hlasitě si poovzdechne. "Ale ano můžu,pořád jsem tvoje matka. Paní Greenová je od naproti"

"Tak to ani omylem! Do toho domu nevkročím!" zaječela sem.

"Máš k tomu nějaký určitý důvod?" zeptala se mě a zvedla jedno obočí.

"Jo mám! Ale nechci,aby ses do toho pletla,je to moje věc jaké si udržuju vztahy a s kým" oznámila jsem jí pevně.

Pokrčila rameny. "V tom případě mě to nezajímá. Mám nějaké vyřizování. A ty tam půjdeš a pomůžeš jí" sebrala se a odešla z mého pokoje. Naštvaně jsem si odfrkla a zalezla si pod peřinu.

Vzbudila mě záře od slunce,která se mi rohléhala po celém obličeji. Posadila jsem se a promnula si oči. Podívala jsem se na budí a zjistila,že je pravé poledne. Proti své vůli jsem se zvedla z postele a vydala se do koupelny. Kdybych neměla hlad a nemusela jít k sousedům tak na to kašlu. Ano,nemusím tam jít,ale z toho by vznikla jen hádka a to já zrovna teď nemám zapotřebí.

K obědu jsem si ohřála včerejší večeři. Když jsem byla najezená sesla jsem ai na pohovku a zapla si televizi.
Skoukla jsem svůj oblíbený seriál a vydala se do domu naproti.
Tentokrár jsem zazvonila jako člověk. Doufám,že tam nebude....pomodlila jsem se v hlavě. Ale bylo mi to houby platné. Objevil se ve dveřích s překvapeným výrazem. "Co ty tady?" vyrazil ze sebe překvapeně.
"Neboj se nejdu za tebou. Jdu za tvojí mamkou" mrkla sem na něj a nahodila úsměv. Chtěla jsem vkročit dovnitř,ale málem mě těma dveřma praštil.
"Co děláš?!"vyprskla sem na něj.
"Nevěřim ti. Mamka by mi to řekla takže sorry zlato" a už zavíral dveře. Strčila jsem tam nohu. Sice to zabolelo,ale dosáhla sem svého. Divně se na mě kouknul. "Tak hele,za prvý nikdy mi už neříkej zlato a za druhý co se zeptat svojí mámy dřív než mi urazíš nohu?!" vyjela sem na něj. "Proč bych to měl dělat?" zeptal se a sklonil se tak,že jeho obličej byl jen pár centimetrů od toho mého. Neuhnula jsem pohledem ani neudělala mrok do zadu. Místo toho jsem se mu zadívala pevně do očí. "Protože naše mámy se domluvily. Myslíš si snad,že bych tady stála kdyby to bylo jinak?" řekla jsem pobaveně. Civěl na mě. Ale já neuhnula pohledem,ani mě nehne. Nakonec se narovnal a odvrátil pohled směrem do domu. "Mami!! Pojď sem prosím tě" zaječel. Nohu jsem dala z jekich prahu a čekala až příde jeho mamka. "Copak je?" zeptala se mile a podívala se na mě. Je to paní,která vypadá od pohledu dobře. Nevím kolik jí je,ale má skvělou postavu. Hnědé vlasy má sepnuté a vynikají tak její dokonale modré oči ze kterých cítím lásku ke svému synovi. Úplně někdo jiný než moje matka.
"Emm...dobrý den paní Greenová,posílá mě moje matka,abych vám pomohla na zahradě" usmála jsem se.
"Ooo no jistě!" Vítězoslavně sem se podívala na jeního kluka. Do teď nevím jak se jmenuje.
"Ale mami..proč si mi to neřekla?" Můžu říct,že se jí zablízklo v očích. Ou. Ale no tak. To nás vážně chtěli dát do hromady? Nad touhle představou jsem se musela zasmát. "Čemu pak se směješ?" zeptala se mě se zájmem paní Greenová.
"Ale to nic jenom mě něco napadlo."
"Povídej,ale ne tady na prahu,pojď dovnitř" mávla rukou a vešla sem. Mají to tady hodně útulné to musím uznat. Zavedli mě do obývacího pokoje. Kývla hlavou,abych se posadila. Sedla si naproti do křesla zatímco její syn si sedl vedle mě.
"Tak povídej"vyzvala mě.
"No,nevím jak to je,ale napadlo mě..,ani nevím proč,ale jestli ste se nedomluvili s mojí mámou a nechcete nás dva dát dohromady" kývla sem hlavou na něj,aby to pochopila. Vyvalila na mě oči."Páni. Ty seš chytrá holka" vzdychla
"Takže jo?" zeptal se.
"Ano" uculila se na nás. Já se začala hlasitě smát a on se přidal. "S ním?" "Tak to nehrozí" řekla sem přes nával smíchu. On jenom přikyvoval. Paní Greenová zvedla obočí. "No,na zahradu se mi dnes nechce. Ale můžeš mi pomoct a něčím jiným" Přestala jsem se smát a přikývla sem. "Za chvilku přijdu" zvedla se a odešla do patra.
"Hele vlastně ani neznám toje jméno" zadívala sem se zvědavě na svého souseda. "A to vadí?" ušklíbl se.
"Ne,ale nevím jak tě mám oslovovat. Ale jestli ti to vadí múžu ti klidně říkat nafoukaný idiote" vyplázla sem na něj jazyk. Protočil očima. "Jake" podal mi ruku. Chvíli jsem se na ní dívala. "Katty" přijala sem jeho ruku.