01.

704 48 5
                                    

Stěhování je těžké pořád. Ať už se stěhujete poprvé, podruhé nebo jako já, minimálně po desáté. Táta má práci, kvůli které se musíme často stěhovat. Sedmnáctiletá teenagerka a má pořád začínat znovu a znovu? 

Říká se, že Los Angeles je sen všech lidí. Když tak projíždíme autem, nepřijde mi to jako nic extra skvělého. Na podobných místech jsem už byla, tak si myslím, že mě tady nic nepřekvapí.

***

První den v nové škole je každopádně pokaždé mým nejtěžším dnem. Samá přetvářka a žádní kamarádi. I když se ani nechci kamarádit. Už tak mi chybí ti nejstarší přátelé. A loučit se za půl roku s dalšími? Ne, děkuju.

Stála jsem před zrcadlem a dívala se do svých hnědých očí. S vojenskou bundou a tmavšíma očima jsem vypadala úplně jinak. Obula jsem si nové tenisky a podívala se na sebe do zrcadla. Pousmála jsem se na sebe, abych si dodala trošku optimismu. Nakonec jsem to vzdala, povzdechla si a vzala si klíčky od auta a tašku.

,,Pa, tati." křikla jsem při cestě ze schodů a samozřejmě se mi nikdo neozval. Jak klasické. Odemkla jsem auto, tašku si dala na vedlejší sedadlo a nastartovala. Zhluboka jsem se nadechla a jela tak, jak jsem to nacvičovala s tátou. U školy bych měla být do patnácti minut.

Přesně po čtrnácti minutách jsem dorazila na parkoviště, kde se to začínalo plnit. Na to, že bylo pět minut po půl osmé, jsem to čekala horší. Třeba, že tu ani nezaparkuju a budu muset jet domů. Bohužel, lidi z LA jsou nějak žhaví do té školy.

Vystoupila jsem, auto zamkla a ze své tašky si vyndala krabičku cigaret. Kouřím jen když jsem nervózní. Uklidňuje mě to. Zapálila jsem si cigaretu a potáhla si. Opřela jsem se o auto a automaticky a hlavně úlevně vyfoukla kouř. Zaklonila jsem hlavu a chvilku se dívala na nebe. Bože, kéž bych byla zase doma. 

,,Ahoj." ozvalo se u mě a já sebou cukla. Hlavu jsem sklonila zpátky a podívala se na brunetku s velkýma hnědýma očima. 

,,Ahoj." zopakovala jsem po ní a znovu si potáhla.

,,Nemáš prosím cigaretu?" zeptala se a pousmála se. ,,Neprosila bych,vážně. Jen mám důležitou zkoušku a ono to-"

,,Uklidňuje. Já vím." usmála jsem se a nabídla jí, aby si ji vzala.

,,Jsi tu nová, že?" potáhla si a zvedla obočí.

,,Jojo." vydechla jsem a podívala se na hodinky na čas.

,,Jestli chceš, můžu tě provést." pokrčila rameny a dál mě sledovala.

,,To je dobrý, zvládnu to. Ale díky za nabídku." usmála jsem se mile, tašku si povytáhla výš na rameno a dokouřila zbytek cigarety. 

,,Fajn, tak se uvidíme třeba na obědě a taky děkuju." uchechtla se a já pokývala hlavou.

Šla jsem vzpřímeně a očima přejížděla lidi pohledem. Skupinky. Snad jako na každé střední škole. Emo skupinka, barbies, šprti a zhulenci. Možná tak zbylých pár lidí je všeho směs nebo nepatří nikam.

Zaklepala jsem na dveře ředitele a šla oznámit sekretářce, že jsem ta nová.

,,Ty to tady vůbec nebereš vážně, Justine!" 

,,Prosimtě." odfrkl si chraplavý hlas.

,,Děláš mi tady akorát ostudu!" zaječel ředitelův hlas tak nahlas, až jsem nadskočila.

Dveře se s trhnutím otevřely a z ředitelovy kanceláře se vyřítil vysoký kluk s kapucí na hlavě. Zarazil se když mě uviděl, ale následně hned pokračoval v cestě. Ředitel vykoukl a když mě viděl, usmál se a pronesl řeč na přivítanou. Dostala jsem rozvrh a podle něj právě měla matiku. Krásný. 

Doslova jsem tady bloudila. Vážně. Nevěděla jsem kudy a kam jít. 

,,Ahoj,shawty." ozval se za těsně mnou chraplavý hlas a já se s leknutím otočila. 

,,Oh, čau." zamračila jsem se a snažila se tvářit odhodlaně a hlavně ne vystrašeně.


xxx

tramtadá, jelikož jsem zítra doma, tak přidám pravděpodobně BET a v úterý CSD! :) A myslím, že se máte na co těšit! :D ♥

Or nah? ❌Kde žijí příběhy. Začni objevovat